Uběhl necelý týden a já, Cameron a Xavi jsme odletěli do Californie za naší rodinou. Tenhle den je pohřeb mojí mámy.
Stáli jsme před rakví a proti nám stáli máminy spolupracovníci a její známý z námořnictva.
Vůbec jsem nikoho nevnímala jen jsem se koukala na zavřenou rakev. Stékaly mi slzy když jsem pomyslela na mámu.
Najednou nad námi proletělo 5 F-18 ve formaci missing man.
Konečně bylo po pohřbu a většina lidí odešlo. Šla jsem za tátou a pevně ho objala.
„ Moc mě mrzí že ses to dozvěděla takhle.” řekl mi v objetí. Odtáhli jsme se od sebe a já se smutně pousmála.
„ Nemůžeš za to.” řekla jsem mu.
„ Můžeš zůstat tady....”
„ Ne. Musím dokončit to co jsem začala.” hned jsem ho přerušila. Táta chápavě kývl. Někdo za ním přišel a to byl pro mě signál odejít.
Šla jsem za Henrym který na mě už čekal. Objali jsme se a pka se od sebe odtáhli.
„ Jak se držíš?” zeptal se mě.
„ Bylo i lépe ” odpověděla jsem mu.
„ Já, Xavi a Cameron jdeme už domů. Přidáš se?” zeptal se a já kývla. Šli jsme a přidal se k nám Cameron se Xavim.
„ Takže jak se ti daří?” zeptal se mě Henry.
„ Pořád čekám na výsledky. Ještě nevím jestli jsem se kvalifikovala.” odpovím mu.
„ Kvalifikujes se.” ujsitil mě.
„ Má pravdu. Byl jsem tam Isabelle. Viděl jsem tvůj výkon. A někdy si říkám proč jsem tě nepozval abys naše kluky naučila odlehčení.” řekl Xavi.
Konečně jsme se dostali domů.
„ Henry. Uděláš makarony se sýrem?” zeptal se Cameron. Henry se jenom zasmál a šel vařit.
Po asi 20 minutách to měl hotový. Najedli jsme se a sedli jsme si na gauč.
„ Tak co Henry. Už máš nějakou holku?” zeptala jsem se ho. On se jenom zamilovaně usmál s Xavi si toho taky všiml.
„ Ale,ale. Tady nám někdo něco tají.” řekl Xavi a všichni jsme se zasmáli.
„ Kdo pak je ta šťastná?” zeptám se ho.
„ Nikdo. Hele nedávno jsem viděla Story od Pedriho. Nechtěla bys mi něco vysvětlit?” zeptal se mě Henry.
Koukla jsem se na Xaviho a Cama který zadržovali smích.
„ Kušujte.” oba jsem bouchla do ramen.
„ Tak kdo to je?” zeptal se znova Henry a já zase mlčela.
„ Je to hráč Barcelony.” dala jsem Xavimu ruku na pusu ale on mi ji dal pryč a pořád mluvil. „ Jmenuje se Pablo Gavi a je mu 17.” pokračoval Xavi.
„ Díky Xavi. Fakt pomáháš.” řekla jsem a Henry se začal smát. „ Jdu spát. Zítra letíme zpátky do Barçy takže bych vám radila totéž.” řekla jsem jim a šla jsem nahoru.
Převlékla jsem se a šla jsem si lehnout. Chtěla jsem zavolat Gavimu a ostatním ale u nich je už tak 1 hodina ráno takže jsem šla prostě spát.
A/N: Nevím jak budu stíhat jak už jsem říkala v mém druhém příběhu ale pokusím se pořád vydávat pravidelně 🙂
