Apokalyptická suita-The Umbrella Academy

PŘEDMLUVA

Začíná to tím nejlepším způsobem, atomový úderem letící loktem...

Gerard a Waye jsem potkal v Glasgowě v roce 2006, nedlouho poté, co jeho kapela My Chemical Romance vydala album The Black Parage.
  Videoklip k singlu ,,Welcome to the Black Prade" mi připadal jako dokonalé zosobení proudu - nazvěme jej ,,nekrodelický - o kterém jsem doufal, že by se v populární kultuře mohl objevit, proto jsem se na naše setkání velmi těšil. Byla v tom punková postapokalyptická ozvěna beatkesáckého Sgt. Peppera, elegický zvonivé kytary a mladí vojáci odsouzení k záhubě, suverénnost Freddieho Mercuryho spojující v dokonalé syntéze naprosté protiklady emotivnosti a vojenského chlapáctví: ty směs byla vzrušující a ukázala, že se jedná o ambiciózní popovou skupinu s vizí a dosahem, což okamžitě přitáhl moji pozornost.
  The Black Parade jsem si pouštěl pořád dokolečka, zatímco jsem během všech těch nekonečných, chladných a temných nocí a cigaretovým dýmem naplněných dní skličující skotské zimy sepisoval psychotického Jokera pro 663. číslo série Batman.
  Takže v době, kdy jsme si s Gerardem mohli společně posedět, už mezi námi panoval vzájemný obdiv. V té době měl ikonickou stříbrnou kštici, ale z barvy na vlasy ho svědila kůže na hlavě, a tak začal mluvit o tom, že změní vzhled. Cítili jsme se spolu jako dávní přátelé a celé odpoledne před zvukovou zkouškou kapely jsme strávili plkáním o komiksech, cestování, rokenrolu, životě, smrti, Malcolmu McDowellovi a tak podobně.
  Řekl mi, že píše vlastní komiks, s názvem Umbrella Academy, a protože jsem už mezitím trochu poznal jeho i jeho inspirační zdroje, byl jsem přesvědčený, že můžu prohlásit, že bych si to moc rád přečetl, než to vyjde. Není nic horšího než předstírat nadšení, abyste nezranili city přítele, ale Gerard nebyl ve světě komiksů jenom turistou - znal je a miloval je a měl velmi jasnou představu, co by s nimi chtěl podniknout.
  Přesto jsem ale vůbec neměl jasno v tom, co čekat, snad kromě pokračování témat z alba The Black Parade: rakovina, kabaret a chaos.
  Abych řekl pravdu, nebyl jsem si jistý, že bude schopen dodržovat termíny, když bude psát v autobuse mezi vystoupeními. Není to snadné, ani když to děláte z pohodlí svého domova, pokud nemáte Gerardovu pracovní morálku. A tak se objevila Umbrella Academy, plná laskavých odkazů na televizní seriál The Prisoner, francouzský surrealismus a hudební historii, s podivně podvědomými ozvěnami starých britských televizních seriálů a Gerardových oblíbených filmů, dokonale zformovaná, jeden sešit za druhým, a bylo to něco naprosto jiného, než jsem si představoval. Živé, sebevědomé tempo; humor a nápady; úsečné, sardonické vstupy vypravěče protínající se ironicky a s černým humorem s dialogy. Četlo se to jako práce veterána, mistra formy. V kombinaci s tvárným, ostrým šerosvitem kresby Gabriela Báa, jeho kompaktními a expresivními linkami, a evokativními barvami Davea Stewarta ožívají Gerardovy postavy a příběh až neuvěřitelným způsobem, tryskají z každé stránky, z každého sešitu, a vytvářejí iluzi plně zformovaného světa, který odmítá tiše sedět, zatímco jeho hrdinové a padouši zažívají zradu, krveprolití, ponížení, radost, selhání, milostná zklamání a smrt.

Přidejte k tomu geniální atmosférické obálky Jamese Jeana, promíchejte s žárem horečky a podávejte jako jednu z nejlepších nových komiksových sérií desetiletí.

Umbrella Academy má zvuk a rytmus, které se vůbec nepodobají tomu, co Gerard dělá se svou kapelou a za mikrofonem, ale poslouchejte pozorně a uslyšíte je stejně výrazně.

V tomto souboru najdete prvních šest sešitů série, které dohromady tvoří příběh nazvaný Apokalyptická suita.

Začíná to loktem a končí sendvičem...

A mezitím uslyšíte hudbu velmi neobvyklého stylu.