Možná víc než chůva..

-12-

Tentokrát jsem se neprobudila zázračně v posteli ale přesně na tom lehátku kam jsem si včera lehla. Ale měla jsem přes tělo přehozenou deku. Jen co jsem otočila hlavu se mi po tváři rozšířil úsměv. Ney na lehátku ležel taky. Asi můj pohled vycítil a začal se taky probouzet. "Dobré ránko princezno." Nezmohla jsem se na víc než na stydlivé zašeptání. "Dobré rano." Rychle jsem se zvedla a začala skládat deku. "Půjdu nachystat snídani. Máš nějaké specialní přání?" "To nebude potřeba. Jak jsem řekl na tohle tady jsou zaměstnaní lidi. Navíc snídaně už určitě bude na stole." Usmál se a vešel do domu. Já nezůstala pozadu.. Nutně potřebuju sprchu.

"Chtěl bych se jít koupat." vyrušil mě z poslouchání hádky co se odehrávala na chodbě malý Davi. "Určitě cokoliv budeš chtít broučku jen hezky spapej snídani." Pohladila jsem ho po vláskách a dal poslouchala tu hádku. I když jsem nerozuměla ani ň. Po dalších pěti minutách se ozvalo třísknutí dveří. Hned na to vešel Ney s úsměvem na tváři. Moc dobře jsem poznala, že se moc snaží aby nešlo vidět jak je rozčílený. "Tak co šéfe? Co budeme dělat?" Rozcuchal Daviho a pak si sedl na židli naproti mě a dal se do jídla. "Chceme se jít koupat." Odpověděla jsem místo prcka. "V tom případě se budeme koupat." usmál se na mě a dál jedl.

"Tak kde jste? Jedeme.. Rafaela už tam na nás určitě čeká." Volal z haly Ney. To už jsem v náruči nesla Daviho a přes rameno táhla tašku s osuškama a podobně. "Ukaž pomůžu ti. Vzal mi z ramene tašku a šel ke dveřím aby mi je otevřel.

Musím říct, že odpoledne se dost vydařilo. Přijela i Rafaela a pár jejich dalších přátel. Malý Davi byl ve svém živlu. Celý den všichni blbli buď na pláží nebo v moři. Tedy skoro všichni Ney byl vždycky bokem od ostatních třeba teď seděl u plážového baru a popíjel nějaký alkohol. "Můžu?" Ukázala jsem na barovou židli hned vedle. Jen se opilecky uchechtnul a pak neznatelně kyvnul. Když jsem si sedla otočil se na židli celým tělem ke mě. Bokem se opíral o bar a objednal si dalšího panáka. "Takže co by jsi potřebovala Jane?" Jazyk se mu dost motal. "Je všechno v pořádku?" Zase se začal smát.. "V pořádku? Jak by mohlo? Jsi tu počkej." zvedl do vzduchu prst a podíval se na ruku jako by tam měl hodinky. "Hm jsem ve stavu kdy to ani nespočítám ale není to ani týden! A všechno je úplně naruby." "Tak to mě mrzí.." Dostalo se mi dalšího uchechtnutí. "Mrzí.. Fakt dobrý... Víš co? Dneska jsem se tě zastal. Zastal jsem se tě před holkou, se kterou chodím několik let. A víš co? Rozešli jsme se. Víš co je nejvtipnější? Za tu dobu co jsme spolu byli jsem ji několikrát podvedl a ona to moc dobře věděla. I tak jsme spolu zůstali. Moc dobře věděla, že se ve finále vždycky vrátím k ní. Pak najednou přijdeš ty a je konec. Ani jsem s tebou nespal a ani nic podobného." "Já nevím co na to říct. Nechtěla jsem..." zastavil mě uprostřed věty. "Nic neříkej! Jsi tak kurevsky nevinná, že mi je ze sebe zle, že ti to musím říct. Drž se ode mě co nejdál to jde. Nejsem žádný tvůj zasraný princ z pohádky! Žádné žili spolu šťastně až do smrti semnou nezažiješ. Nesnaž se ke mě dostat. Protože bych tě zničil tak, že už tě nedá nikdo dohromady. Jsi tak nádherná ale nedokážu to chápeš? Vážně bych chtěl být ten co si tě zaslouží. Ale nikdy jím nebudu. Už je to prostě ve mě. A teď vypadni." Kopnul do sebe panáka a otočil se k barmanovi a mě si nevšímal. 

Tramtadada.. Další část tady. Sice kraťoučká ale je tu. Nemůžu slovy ani popsat jak velkou radost mi děláte. Vašich komentářů si neskutečně vážím! Moc to pro mě znamená. Děkuji vám! 🥹💗😘