Prophecy / Dramione

29. Kapitola

„Copak tvoje Grangerova?" Ušklíbl se pobaveně Theo. Když Draco a Blaise byly u něho doma a společně pily ohnivou Whiskey.
„Dobrý" pokrčil rameny Draco a hned co slyšel její jméno, tak se mu v hlavě objevil její obraz. Její dokonale lokty, hluboké oči, její horké rty.
„Dobrý?" Pozvedl pobaveně obočí Blaise, oba jeho kamarádi poznali ze se něco děje.
„Draco, nechceš nám něco říct?" Ušklíbl se Theo
„Jako co?" Řekl chladně Draco a Zamračil se na ne, moc dobře věděl kam tím oba míří.
„Ty a Grangerova tak dlouho pod jednou střechou a dům pořad stojí, nějaký divný"Uchechtl se Blaise a napil se ze své skleničky
„Bude stát stát ještě dlouho" ušklíbl se Draco a jeho pohled říkal jen jedno. A jelikož ho jeho kamarádi znají moc dobře, hned jim došlo, ze to není jen u nějaký očních kontaktu
„Vypsali jsme spolu, a ne jednou. Ale všechno je takový jiný, byla zamnou zase Astorie a kdybych Grangerovou neměl v životě tak se ji bránit nebudu, ale nemohl jsem to udělat" řekl jim upřímně Draco, což se moc nestávalo ale teď nevěděl co má dělat. Nikdy nic k nikomu necítil a teď je to zrovna Grangerova.
„Ty vole...Grangerova tě dostala" vydechl Blaise ale jemu to bylo od začátku jasný. Draco chtěl hned začít zapírat ale věděl ze má jeho tmavý kamarád pravdu. Dostala ho. Dostala ho víc než by jsi přál...

„Nevím, ale vím ze nechci aby ji měl někdo jinej" zamračil se blonďak a napil se ohnivé Whiskey. Jen ta představa, ze se po ni platí někdo jiný a ona vzdychá díky někomu jiného, ho dokázala naštvat.
„Zamiloval jsi se do ni?" Zeptal se Theo. Jejich vtipná konverzace se změnila v dost vážnou. Draco hned zamrzl nad jeho slovy a své oči zabodl do těch jeho. Jako socha tam jen sedel a Koukal do nicoty. Věděl ze ukradla jeho srdce, věděl ze ho vždy donutí žárlit, věděl že nedokáže odolat. Ale nad tímhle nepřemýšlel. Nechtěl si připustit ze je to pravda ale byl v háji...
Jediný co věděl je ze chtěl aby ona milovala jeho...

„Nějak mi na ní proste, záleží " vydechl nahlas Draco a i hned se zamračil. Takhle otevřeny ještě v životě nebyl. Bylo to divné.
„Myslím ze pro ni znamenáš víc než si myslíš. Draco nebuď kterén, tohle neposer" řekl vážně Theo
„Jo, udělej něco čeho by si hodně vážila" přidal se Blaise
„Nic dělat nebudu, řekl jsem ze mi na ni záleží protože spolu žijeme pod jednou střechou a zvykl jsem si na ni ale neřekl jsem ze ji miluju" řekl dokonale chladně Draco a oba své kamarády propálil pohledem. Ale spis byl naštvaný kvůli tomu ze je dost možné ze je to pravda.

„Jak myslíš, myslím ze Wesley nebo McLaggen, prý o ni hodně mluví od doby co byly spolu na Kafi" ušklíbl se Blaise vítězně. Dracovy se v očích okamžitě mihla zloba. Ona s tím podělaným, slizkým chudákem byla na kafy?! To vůbec nevěděl, nic mu o tom neřekla.

„Draco za vraždu je Azkaban nezapomínej" Uchechtl se pobaveně Theo když viděl svého blonďatého kamaráda, vypadal jako by se chystal vraždit. Bude vraždit, ale Grangerovou. Bude vzdychat tak ze vypustí duši.

-

„Grangerova" zavolal Draco do domu hned co vyšel ze zeleným plamenů. Jeho cíl byl jasný, nejdřív ji to pěkně v mete do tváře protože je naštvaný a potom se na ní vrhne tak že nebude moc dýchat.
„Malfoy?" Ozvalo se ze shora. Jeho Kroky se tam hned vydali. Setkal se s ni na chodbě a jelikož už bylo pozdě tak na sobě měla to svoje dech beroucí pyžamo.

„Kdy jsi mi chtěla říct ze jsi byla s McLeggenem na kafi?" Řekl chladně a propaloval ji pohledem. Ona překvapeně pozvedla obočí
„Jak to víš?" Zamračila se zmateně
„Proč jsi s nim šla" ignoroval její otázku
„Objevil si na Ministertvu, chtěl mě poznat na večeři, tu jsem odmítla takže jsem šla alespoň na kafe na ministerstvu" řekla upřímně a všechno potřebné zdůraznila.
„Žárlíš Malfoyi" ušklíbla se na nej úšklebkem který chytla od něho.
Nad tím Draco pozvedl obočí. Měla být zmijozel.

„Grangerova" ušklíbl se tajemně, odešel k ní s chytl ji za ruku. Zmateně zamrkala a on ji par kroky dostal k němu do pokoje, jelikož stali kousek od nej. Hned co zavřel dveře se na ní prudce vrhl až to jen tak tak ustála. Polibky byly dravé a plné chtíče, jako by se roky neměli a potřebovali se hned teď. Vůbec se mu nebránila.
Draco si ji jedním pohybem vyzvedl do náruče a posadil ji na nejbližší komodu, protože jít přes cely pokoj a to víc to oddalovat se mu nechtělo, na to ji chtěl až moc. Začal ji dravě líbat na krku, sjel z její štíhlého pasu a vjel pod její noční košilku, zlehka se dotkl jejího citlivého místa, čímž ji ještě víc nažhavil. Ušklíbl se když mu vzdychla do rtu.

„Copak Grangerova, ještě jsem ani nezačal" ušklíbl pobaveně
„To já jen aby jsi se necítil špatně" ušklíbla se na zpět a hrála jeho hru. Draco pozvedl obočí, fakt tím chtěla ze to jako neumí?
Blonďák nechal její krk krkem a podíval se ji do oči. Vážně s nim začala hrát tuhle stupidní hru? Jak chce. Jedním pohybem ji sundal krajkové kalhotky, které skončili na zemi

„Vydechneš duši Grangerova" řekl svůdně a hned na to do ní prudce a rychle vnikl. Její silný vzdych se rozezněl celou místnosti. Nedal ji ani jednu vteřinu a hned začal prudce a rychle přirážet. Její horké tělo bylo nalepeno na tom jeho a nestíhala ani vzdychat. Motýlci v jejím břiše se mohli zbláznit! Ale jakoby by vyžadovali víc a víc. Neustále se prohýbala v zádech a vzdychala mu do rtů. Divila že ta komoda se nerozpadla a stojí jako skála.
Jelikož nebyla schopna se v tom zápalu ani věnovat jeho rtům, tak se Draco přemístil na její krk a nechal jí hlasitě vzdychat.

„Draco" vydechla jeho jméno, bylo ji to úplně jedno. Chtěla ho, čím dal tím víc. Draco se ušklíbl do jejího krku, přestal přirážet a vyzvedl si ji do náruče a nasměroval se i ni k posteli. Samozřejmě že se hned vrhli na svoje rty které byly úplně horké od chtíče který v nich hořel a nedařilo se jim ho uhasit. Tohle s žádnou jinou Draco nezažil, bylo to víc, mnohem víc.

„Jsi moje Grangerova" vydechl ji do rtu
A i s ní lehce do padl na postel, která mu dala možnost být rychlejší a zabránit Grangerova se hýbat což ji víc naplní chtíčem, obě její ruce ji přišpendlil nad hlavou a vrhl se na její rty, přičemž do ní opět vnikl. Její vzdychy byly mnohem hlasitější, protože ústa byli to jediné čím to mohla dostávat ven, její ruce byly přišpendlené a jeho zabránilo aby mohla prohýbat to svoje.
Nevěděli co to je, ale nedokázali přestat ani když každý dosáhl svého konce...ten chtíč tam stala plál. Ale někdy to skončit musela až už chtěli nebo ne, nemohli to dělat celou noc nebo do konce jejich života ze?....

Hermiona svoje tělo tiskla na Dracovo a svou hlavu měla položenou na jeho hrudi. Bylo to sice už několik minut co přestali ale ona stále nesrovnala svůj dech, blonďak se nad tím musel ušklíbnout.
V jeho hlavě se honili myšlenky co mu říkali jeho přátele, věděl ze měli pravdu. Nechtěl si přiznat ze ji miluje ale něco silného cítil. Záleželo mu na ni, žárlil, byl vůči ni majetnícký a nedokázal ji odolávat. Chtěl ji vidět šťastnou...