Neporušitelný slib, nejmocnější kouzelná smlouva a na světě. Slib který dokáže přinést lásku, důvěru ale i smrt....
Před několika sty lety jedna důležitá věštba, předpověděla hrozbu, hrozbu která neohrozí jen kouzelnický svět ale i mudlovský a pro j...
Hermiona seděla na gauči, na proti krbu, v ruce držela čaj který už byl vlahý a koukala do nicoty. Cítila se hrozně, jako by se její život hroutil i když se v podstatě nic nestalo. Stalo se toho hodně a přesto nic. A když se bude snažit dělat jako by se nic nestalo, na její budoucnosti se to podepíše. Na úřadech se bude muset představovat jako Hermiona Malfoyová, protože Hermiona Grangerova už neexistuje. A když si někoho najde, tak mu nebude moc lhát a jak asi bude reagovat na to ze si vyšel s někým kdo je vlastně spojeny s Malfoyem, o kterém ví každý své, asi nadšený nebude...
„Hermiono?" Ozvala se Ginny a tím jí vytrhla z hlubokých myšlenek, podívala se na svou kamarádku která položila krabici s knihami na stůl.
„To byla poslední...nechali jsme ti tam spoustu věci neboj se" usmála se na ní její kamarádka „Nechci to dělat" zamračila se rozhodně Hermiona. Když včera uzavřeli neporušitelný slib, Ministr jim oznámil ze jako poděkování nebo spíše odškodnění jim ministerstvo daruje dům, měla by to být menší verze Malfoy Manoru co tak pochopila. A taky je požádal aby se k sobě nastěhovali, nebo se o to alepoň pokusili, aby to zlepšilo jejich vztahy. Jistě ze neměla v plánu tam bydlet, dá si tam půlku věcí z těch co má tady u Wesleyu ale jinak bude zde. S ním tam rozhodne být nehodlá, i když pochybuje ze on by tam byl. Chce se mu vyhýbat co nejvíce...
„Děkuju" usmála se hnědovlaská a pohled stočila na dva své přicházející kamarády
„Bude to dobrý, budeš tady a budeš žít normálně dal, jen s malou změnou která je někde v zahrabaných papírech v ministerstvu" uchechtla se na ní Ginny a ona se pousmála
„Přesně tak, je to naprosto šílený ale jsme tady pro tebe" usmál se na ni Harry který stale nemohl uvěřit tomu že jeho nejdelší kamarádka je provdaná za jejich největšího rivala
„Děkuju vám za všechno a Ginny má pravdu vlastně se nic nezměnilo, nehodlám mít s nim nic víc společného" řekl Hermiona odhodlaně a postavila se na nohy, nenechá si zkazit život..
„To přeci nejde! Musíme něco ještě zkusit, však je to bývalí pomocník zla, neustále tě urážel a nás všechny. Je to nepřítel" ozval se naštvaně Ron. Hermiona ho chápala, věděla ze se mu líbí ale nechodili spolu, pouze se během války o Bradavice políbili ale bylo to spis z toho adrenalinu, je pravda ze v jednu chvíli ještě před válkou ho měla víc rada ale opadlo to a pořad je to její nejlepší kamarád
„Rone vyzkoušeli jsme všechno a nejde to. Je to věštba a jedna z nejmocnějších věci v kouzelném světě, nejde to nějak obejít. Harry si taky musel projít svým osudem až do konce" odvětila Hermiona a všichni souhlasně kývli. Kdyby byla jakákoliv šance, možnost, cokoliv tak by pro to udělala všechno. Ale nebyla. A ona válečná hrdinka nechtěla svět poslat záhuby
„Nechápu jak váš slib té hrozbě muže pomoct" odfrkl si Ron
„Jde o nepřátelství mudlovských a čistokrevných kouzelníků které se neustále stupňuje Rone. Malfoy je poslední dědic jednoho z nejmocnějších čistokrevných rodu a Hermiona je uznávaná, pomohla zastavit pana zla a už teď je na vysoké úrovni ale je mudlorozená. Podle všechno jde o to ze by mudlorození byly vyhnáni do mudloského světa a tím by se vychýlila kouzla a úplně všechno, nastal by zmatek v lidském světě a i tady, byla by to katastrofa" Řekla opět Ginny. Ano, kdyby tohle nastalo mohl by být konec kouzel. Kouzelnický svět a normální musí zůstat v rovnováze.
„Jo a jejich jako spojení tomu nějak pomůže" zasmál se ironicky Ron „Nějaký důvod to mít musí, nevybírala si je náhodou, určitě ne. A bude to dobrý" ozval se Harry
„Nechci se o tom už bavit, prosím. Já teď se přemístím, dam tam ty věci a hned budu zpátky ať to mám z krku" řekla Hermiona, která už toho měla dost. Chtěla to mít za sebou, vzít si knihu a utéct od toho všeho! Pryč od slibu, pryč od tohohle dne....
-
S hlasitým prasknutím se Hermiona objevila na pozemku, který patřil dvoupatrové velké vile. Žasla úžasem, byla opravdu hezká, měla velká prosklená okna. K velkým vchodovým dveřím vedla cesta která na začátku i na konci měla dva keře a byla rozdělena ve prostřed malými vysazenými keříky, které byly vysazeny i podél domu. Cely dům objímala rozlehlá zahrada. Hermionu překvapilo ze cely dům svítil nebo spíše zářil, byl dokonalý! Jen doufala že tam není Malfoy, třeba měl stejný nápad jako, dal si tam nějaké věci ale být tam nehodlá. Nechtěla na něho narazit.
Pomalu se rozešla k mohutným dveřím a neustále se rozhlížela kolem sebe, sice už bylo šero ale i tak věděla ze je to tu hezké a příjemné. Vystoupila na dva menší schody a chystala se zaklepat. Ale jen co zvedla ruku tak se dveře sami otevřela. Nad tím pozvedla obočí a vesla do vnitř. Překvapeně vydechla, a pozorovala velmi prostornou chodbu, strop zdobil velký lustr, u dveřích byly dvě velké vazy s keříky které byly větší jako ona, na levé straně byly velké široké schody z mramoru které lemovalo černé hezké zábradlí. Stěny byly dokonale bílé a podlaha byla z tmavého dřeva po které se pomalu dostala do obýváku. Byl obrovský, světli a prostorný. Uprostred byl velký koberec na kterém byl velký světlí gauč a na proti němu stejná menší pohovka a dvě křesla, všechno se stáčelo k velkému krbu. Všimla si ze do obýváku vedou stejné schody jako do chodby. Líbilo se ji tady...
Z myšlenek a uchvácení ji vytrhlo menší prasknutí které se ozvalo za ní, lehce sebou trhla a když se otočila s tím ze uvidí Malfoye tak ji místo toho pohled na malého skřítka.
„Mlok je rad ze poznává paní Hermionu, Mlok čekal kdy vás uvidí" řekl nadšeně „Ahoj Mloku...je to tady úžasné" usmála se na něj „Mlokovy se to taky líbí, je to velké, dům ma 4 ložnice, dvě hlavní které mají své koupelny, potom jsou zde ještě jedna. Dům ma taky knihovnu a dvě pracovny. Mlok slyšel ze paní Hermiona rada čte" řekl stejně nadšeně skříněk „Paní" vydechla Hermiona a rozhlédla se. Dozvěděla ze je zde ještě jeden prázdný pokoj, velká jídelna, společenská místnost, velká kuchyně, ještě jeden krb jako latexová síť, každý pokoj má svoji šatnu a na zahradě je jezírko, přístřešek a altánek. Byla unešená. V podkroví jsou další místnosti něco jako společenské místnosti. Ten dům byl dokonalý, byl z dokonalých kontrastů béžové nebo bílé a černé nebo tmavě hnědé....Je to tvoje Hermiono, tohle to patří...Proletělo ji hlavou. Ano všechno ji to patřilo!
„Má slečna Hermiona nějaké věci? Mlok se o to postará. A nechce něco paní k pití?" Začal kolem ní létat až nevěděla co dřív „Em Mloku vlastně chtěla bych si vybalit sama abych to tady trochu poznala...nebudu tady moc často" přiznala a viděla jak se skříněk sdělil „Paní Hermioně se to nelíbí? Mlok se omlouvá! Pan Malfoy bude zuřit! Mlok nechtěl pani znechutit! Mlok-" začal skříněk vyvádět „Ne, ne, ne je to v pořádku. Ten dům je moc krásný! Jenom s Malfoyem moc nevycházíme...vlastně vůbec...musím si zvyknou na všechno nové, a tu krásu" usmála se na nej aby ho uklidnila a všechno myslela upřímně. Mlok se hned usmál. „Mlok je rad ze je pani rada. Mlok byl obeznámen se vztahy Pana Malfoye a pani Hermiony, nejsou moc dobré" přiznal skříněk.
Vůbec nejsou dobré...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
