Prophecy / Dramione

20. Kapitola

Brunetka s modrými oči šla odhodlaně a jako by ji všechno patřilo oddělením pro kouzelné tvory. Všichni se na ní dívali s pozvedlím obočím. Ale její cíl byl naprosto jasný...

„Dobrý den jdu za Grangerovou, nebo mám říct pani Malfoyovou?" Řekla ihned co bez zaklepaní otevřela dveře do kanceláře Heriette, Hermiononi asistentky
„Ano Pani Malfoyová...Mate schůzku?" Pozvedla obočí černovláska a moc dobře věděla kdo je a vůbec netušila co muže chtít po Hermioně
„Ne ale musím s ni nutně mluvit" řekla naprosto dokonale odhodlaně a jasně
„No pokud má volno, tak to asi půjde" řekla podezřele Heriette, vstala a zaťukala na dveře s nápisem Hermiona Grangerova/Malfoyová

„Dále" ozvala se Hermiona a dveře sledovala s pozvedlím obočím
„Hermiono je tady-" začala černovlaska ale to už dovnitř vešla dotyčná osoba a Hermiona se ihned zamračila
„Astorie?" Řekla překvapeně, nechápal co zrovna ona tady muže chtít
„Grangerova" ušklíbla se Astorie
„Co potřebuješ?" Pozvedla obočí a postavila se
„Chci s tebou mluvit ohledně Draca" vydechla a upravila si vlasy
„Proč?" Zamračila se Hermiona
„Víš Grangerova, už od školy to mezi námi hoří. Jistě jsi si toho všimla. A to vaše manželství a nějaký věštba nic nemění, takže si nech ruce a všechno pro sebe a drž se dal, to ze jsi jeho manželka či co neznamená že nejsi šmejdka" usmála se na ní Astorie 'mile' a Hermiona se i hned zamračila
„Tohle není tvoje věc Astorie" řekla ostře
„Ja si myslím že je...včera mi jeho rty řekli svoje, nechci aby to někdo jako ty zkazil...doufám ze si rozumíme" ušklíbla se Astorie

Hermioně se zastavil čas, přesně věděla co Astorie říká a mysli. Nemohla tomu uvěřit. Proto přišel tak pozdě? Protože si užíval s ni? Bolelo to a to jen značilo ze k němu opravdu něco cítí. To se s ni vypsal jen tak? Proč by spal se šmejdkou kdyby si pak chodil užívat s Astorii? Co jiného od něho mohla čekat, začala mít rada člověka který je jen kus ledu...

-

Hermiona se vrátila domu a neustále si představovala jeho a jí. Byla naštvaná, cítila se i zrazená. Jak si mohla myslet ze by pro Malfoye byla něco víc...

Hermiona vystoupila z letaxove sítě, její tvar byla kamenná a v očích nebylo nic.

„Copak Grangerova?" Ozval se Draco pobaveně když ji uviděl, ale vypadala jako tělo bez duše. Jen do nej zabodla svůj pohled, který byl naprosto dokonale neutrální a jen ho ignorovala. Nad tím pozvedl obočí a zamračil se
„Grangerova?" Řekl znovu ale žádná odpověď se mu nedostala.
„Můžeš semnou mluvit??" Zamračil se a vydal se směrem k ní.
„Mluvím" odsekla mu a otočila se na něj. Opravdu byla naštvaná na sebe, na něho, na Astorii...
„Do prdele Grangerova" procedil skrze zuby. Nechápal co to má jako znamenat. Ona se jen vydala k odchodu
„Kam jdeš??" Zeptal se, chytnul ji za zápěstí s trhnutím ji otočil k sobě
„Pusť mě" Zamračila se okamžitě
„Co se děje??" Nenechal se odbyt, tohle chování se mu nelíbilo.
„Nech mě!" Zvýšila hlas
„Grangerova přestaň mě srat a řekni co je!" Zvýšil hlas i on
„Zeptej se Astorie" řekla chladně a osvobodila svou ruku z jeho sevření. On se hned zastavil a jen se díval do jejich ublížených oči. Došlo mu ze to věděla, a bylo mu jasné jak se to dozvěděla. Posral to, totálně to posral

„Grangerova, stůj" začal když se opět rozešla
„Malfoy nech mě dělej si co chceš" odsekla mu opět
„Nedělej ze ti to není jedno, nespal jsem s ní" zamračil se na ni
„Je mi to jedno, stejně tak jako tobě bylo jedno...to všechno" řekla chladně, pak už pouze rychlím krokem vyšla schody a zavřela se v pokoji. Samozřejmě ze se Draco vydal za ní.

„Grangerová" vydechl a začal klepat na dveře, jelikož byly zamknuté....
Možná ho měla nechat mluvit ale její mozek byl proti
„Malfoy jdi pryč" ozvala se a vydala se do své koupelny. Následně pustila sprchu do které si vlezla aby zazdila jeho hlas. Nechtěla na nej myslet. Nevěděla proč ji to bolelo až tak moc, ale bolelo...

Draco myslel ze někoho zabije. Byl tak nasrany ze to nebylo možný! Astorii by nejradši proklel, jasně byla to i jeho chyba, nemel to dělat ale to ona ji to řekla. A všechno se tím zkazilo...V té jeho velké zlosti poznal ze ke Grangerova začal něco cítit, sice to bylo děsivé a divné ale bylo to tak. Začala pro něj znamenat něco víc...