„Co jsi s Arthurem řešil?" zeptá se mě. „Něco ohledně lovu duchů" řeknu v klidu. „Něco ohledně lovu duchů?" zopakuje. „Ano... a teď mě omluv, musím ještě něco udělat." usměji se a jdou k jednomu z mnoha hrobů tady.
...
Zastavil jsem před brankou Arthurova pozemku. Sundal jsem si helmu, ale i přesto seděl dál na motorce. Pozoroval jsem tmavý dům. Začal jsem uvažovat, jestli tam vůbec je.
Nakonec jsem si stoupl, nechal helmu u motorky a vešel brankou na pozemek.
U dveří jsem se zastavil. Zvedl jsem levou ruku a zazvonil na zvonek. Chvíli jsem jen tiše stál a čekal, až mi Arthur otevře. Jenže on na zvonek nereagoval. Zazvonil jsem tedy znovu. Nic.
Že by už odjel? Ale vždyť se mnou počítá... Sám mi řekl, abych přijel.
Zvedl jsem pro tentokrát pravou ruku a chystal se zaklepat na dveře. V tu ránu se sami otevřeli a já se díval dovnitř. Asi po minutě jsem ruku teprve spustil zpátky k tělu.
„Arthure?" zvolám do tichého domu. Nedočkal jsem se odpovědi. Vešel jsem tedy dovnitř. Na většině nábytku byla položena bílá látka. Vypadalo to tu opravdu opuštěně. Přeci jen js měl pocit, že se mnou někdo v místnosti je. „Arthure?!" zavolám hlasitěji a v tu ránu se dveře za mnou hlasitě zabouchnou. Rychle se k nim otočím, ale nikdo tam není.
Rozhlédnu se, když do mě někdo silně vrazí ze zadu a já spadnu spolu s nim na zem.
Nůž, který měl jistě celou dobu v ruce mi přiloží ke krku a silně mě drží u země. Jako by se zastavil čas. Pak nakonec útoční promluví. „Kdybych tě chtěl zabít, byl bys už mrtvej." vstane a já se na něj rychle otočím. Byl to Arthur.
Pomohl mi na nohy a pak jsme společně odešli do jiné místnosti.
•●•●•●•
Nakonec jsme Arthura s Miou a Nickem přemluvili, aby pryč ještě neodjel. A protože řekl, že tu bude tak nanejvíš další dvě noci, rozhodli jsme se, že u něj doma uděláme takovej menší rozlučkovej večírek.
On s tím souhlasil a den "Dé" právě nastal. Za pár hodin se koná náš večírek. Po pravdě se ho zúčasní jen pár lidí... já, Mia, Alice, Jack, Luke a Elis. Vše je zařízeno a párty bude moc začít.
•●•●•●•
„Wáů... lidi, jsem rád, že se vás tolik přišlo se mnou rozloučit..." říká Arthur, když už si všichni nalejváme asi třetí panák vodky. „Tak kdo by se s tebou nepřišel rozloučit? Jsi strašně dobrý parťák." odpověděl mu Jack, který měl určitě už panáků v sobě víc. „Děkuju" řekne Arthur a podívá se z okna ven.
Zamračí se. „Hned jsem zpátky." vyhrkne a odejde. Luke vstane a začne si prohlížet obsah zabalených krabic. Pak se u jedné krabice zastaví. „Hej, lidi?" upoutá na sebe veškerou pozornost. „Vyvoláme někoho?" zeptá se a vytáhne vyvolávací desku z té krabice.
Ode všech přišli jen kladné odpovědi a tak dal desku na stůl a všichni jsme se začali domlouvat koho vyvoláme.
*Z pohledu Arthura*
Z toho, že jsem na nějakou dobu odešel jsem měl špatný pocit. A zhoršilo se to, když jsem v baráku ucítil přítomnost ducha.
Rychle jsem seběhl schody a vešel do obýváku. Všichni se dotýkali vyvolávací desky. „Koho sakra vyvoláváte?!" vykřikl jsem naštvaně. Lekli se mě, ale nevěnovali mi velkou pozornost. Pořád do kolečka se ptali, jestli je v téhle místnosti.
Obloha venku se zatáhla, začal silně foukat vítr a dokonce se i rozpršelo. Měl jsem z toho špatný pocit.
„Jak jsem se sem dostala?" řekl mi známý hlas a já se prostě za ním musel otočit. Zůstal jsem stát jako přimražený.
***********
Ahoj, tak tady máte další kapitolu :) doufám, že se vám líbila :))
Děkuju vám za vote a komentáře :3 ♥♡
A co říkáte na tuhle kapitolu? Koho to asi přivolali? Proč se náhle změnilo počasí? A co se stane dál? ;) :) :D
