Alive or dead

20. Jmelí

Pohled Mal
Ráno jsem se probudila, po dlouhé době, vedle Isaaca. Jak mně tohle chybělo. Bohužel jsem musela vylézt z postele s jít se připravit do školy. No jo, škola volá. Mezitím, co jsem si hledala nějaké oblečení vhodně do školy, se Isaac probudil. "Ty už jsi vzhůru?" Ptal se. "Jo, a musíme do školy, tak dělej." Nebyl teda zrovna dvakrát nadšený, ale kdo by byl, že jo? Když už konečně Isaac vstal, já už měla hotovou snídani a mohli jsme společně posnídat. "Taky jsi mi něco udělala?" Ptala se Maya, která tu bydlí s námi. "Jop, támhle to máš a dělej už." Při odchodu do školy se mi udělalo hrozně špatně. "Mal, jsi v pohodě?" Ptal se Isaac, když si všiml, že jsem se zastavila a držím se za břicho. "Jojo, jen jsem asi snědla něco špatného. To bude v pohodě." Nebylo. Musela jsem okamžitě na záchod, kde jsem zvracela. To je jmelí? Pomyslela jsem si. Jen to ne, prosím. Hlavně se to nikdo nesmí dozvědět. A už vůbec ne Isaac. Pak už jsem šla v pohodě do školy.

Ve škole
Teď mám s Isaacem hodinou a s velice "milým" učitelem. Máme kouče. Opět se mi udělalo špatně. "Sakra, Mal, jsi v pohodě? To už je po druhý za dnešek. A co je horší, že je teprve pořad ráno!" Vyčítal mi šeptem. "Já vím, ale jak už jsem řekla, prostě jsem snědla něco špatného!" Řekla jsem mu dost zostra taky šeptem. Hned potom jsem zvedla ruku. "Co je, Haleová?"
"Můžu prosím na záchod? Není mi dobře."
"Tak když ti není dobře, tak jdi. Ale nezvykejte si, že budete chodit na záchody jen tak!" Rozkřikl se kouč a já se radši pakovala na záchod. Zase jsem zvracela jmelí. Co to se mnou sakra je? Ptala jsem se sama sebe. "Takže jen něco špatného si snědla?" Ozvalo se za mnou. Isaac. A jéje, to bude něco. "No, však jsem ti to říkala." Řekla jsem nervózně a snažila se z toho nějak vykroutit. "Sakra Mal, to je jmelí! Co si proboha myslela?! Že to nikdo nezjistí nebo co?!" Vyjel na mě. "Ne! Jen jsem doufala, že to nezjistíš ty." "Cože? Proč?" "Přesně z tohohle důvodu, vždyť se podívej, jak se chováš." Vyčetla jsem mu.
"Já mám o tebe strach a když zvracíš jmelí, není to žádná sranda." "Já vím, ale aspoň to neříkej ostatním, prosím." "Mal, to nemůžu." "Prosím." Musela jsem na něj udělat psi oči. "Fajn, nikomu to neřeknu, ale ty už na mě nikdy nedělej ty psi oči."
"Domluveno." Řekla jsem radostně a dala mu pusu na tvář. "No to je radosti." A taky se zasmál.

O dva dny později
Stále je mi špatně a pořad se to zhoršuje. A co hůř, začínají si toho všímat i ostatní.
"Mal? Je ti něco?" Ptal se Scott o přestávce. "Nene, v pohodě, jen jsem snědla něco špatného nejspíš." A nervózně jsem se na něj usmála. "Tak tohle byla snad ta nejhorší lež v tvém životě, Mal. Tuhle lež by poznal i Stiles. Takže, co tajíš?" "Vážně nic, říkám ti pravdu." "Tak jak myslíš, já se zeptám Isaaca a víš, že když se ho zeptám přímo, řekne mi všechno." "Tak fajn! Já nevím, co mi je, ale už třetí den zvracím jmelí." "Jmelí?! Proč jsi nám to neřekla?" "Nechtěla jsem vás tím zatěžovat, jasný? A neřeš to a já si to vyřeším sama." "Jak, neřeš to? Tvůj problém je i můj problém. A řešit to budu."

Poté, co to Scott oznámil ostatním, začalo řešení, toho, jak to vyřešit.

"Zajedeme za Deatonem, třeba bude něco vědět."

U Deatona
"Haló, Deatone? Jsi tu?" Ptal se Scott.
"Jojo, jsem tady. Promiň, zapomněl jsem nechat otevřeno." Otevřel a my tam všichni postupně zalezli. "Tak co vás sem přivádí?" Ptal se. "Víš, Mal zvrací už nějakou dobu jmelí a tak nás napadlo, jestli nevíš, co by to mohlo být." "Jmelí?" Na chvíli se zamyslel, než promluvil. "Takhle narychlo mě nic nenapadá, ale je dost možné, že to má co dělat s tou legendou." "Jak? A jak zjistíme jestli máš pravdu nebo ne?" Ptala jsem se. "Říkali jste, že vás chce zabít pouštní vlčice, aby z toho měla zisk. Což znamená," začal uvažovat nahlas, "že ti to mohla způsobit ona." "Ale jak by to udělala?" "To nevím, ale ona má spoustu zdrojů, odkud může dělat skoro nemožné." "A jak to zastavíme?" "Jediná možná cesta je, ji zabít."

———————————-
Tak, zdravím s další kapitolou po delší době. Opravdu se už blížíme ke konci. Myslím, že ještě tak dvě až tři kapitoly a bude konec této knihy.
Tak přeji snad hezké počtení😊