Malia je dívka s nelehkým životem. Dost si toho prožila, ale ještě dost prožije. Má ale štěstí, protože má ty nejlepší přátele, kteří ji nenechají ve štychu.
Malia nastoupí do nové školy a hned si všimne, že není sama jiná. Všimne si právě takové, j...
O měsíc později Už je to měsíc, co jsem na téhle škole a zároveň nějaký ten pátek, co se vyhýbám Isaacovi. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si ani nevšimla, že ke mně přišly holky. A už vůbec nevím, jestli na mě někdo mluví, natož abych věděla, co říkají. "Halóó, země volá Maliu." Slyšela jsem někoho mluvit a mávat mi rukou před obličejem. Áá, co je, co se stalo?" Vykřikla jsem a pořádně se lekla. "Nic, jen jsme se tě ptaly, jestli s námi dneska půjdeš na párty?" Zeptala se Lyd. "Já bych klidně šla, ale nemám nic na sebe. Jako na párty." "Tak půjdeme nakupovat nebo ti něco půjčíme." Navrhla Chell. Já jsem souhlasila. Tento týden byl opravdu náročný, tak jsem pro jakoukoli změnu a odreagování. Po škole jsem čekala na holky, jelikož jsme se domluvily hned po škole.
Nakonec jsme mi vybraly černé šaty s takovou bundičkou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom, co jsme se rozloučily jsem šla domu a zbývaly ještě dvě hodiny, tak jsem zkoukla nějaký film. Je 18:50 a mám tam být ve 20:00, šla jsem si na chvíli lehnout a ještě jsem si nastavila budík, abych nezaspala.
Crrrr Ježiši, co to je? Pomyslela jsem si rozespale a podívala se, kdo mi volá. Lydia?! A sakra. Kolik je hodin? 20:20? Já zaspala! Rychle jsem jí to vzala a připravovala se na pořádnýho sprda. "Ano Lyd?" "Jak ANO LYD?!" Zařvala na mě. "Víš vůbec kolik je hodin? Kde sakra jsi? Jsi jako zabloudila nebo co? A proč nic neříkáš?" "Omlouvám se, já jsem si šla lehnout a zaspala, promiň." "Tak dělej, za chvíli tě čekáme, pa." A zavěsila. No výborně Malio, to ses teda předvedla. Vynadala jsem si a šla se rychle převléknout.
"Uff je 20:40." Řekla jsem celá udýchaná, jakmile jsem stála před domem, kde měla být ta párty. Vešla jsem dovnitř a už jsem viděla Lyd a Chell. "No konečně." Řekly naráz holky. "Já se vážně omlouvám, holky." "To už je jedno, hlavně že tu jsi." Řekla Chell. "Mal, co si dáš k pití?" Zeptala se Lydia. "Tak třeba to, co máte vy." A usmála jsem se. Holky mi šly udělat pití a tak jsem se rozhlížela, kdo všechno tu je. Za chvíli se holky vrátily i s pitím v ruce jak pro mě, tak i pro sebe. "Tady máš." Podávala mi pití Michelle. "Děkuju." Byla tam vážně zábava a po chvíli se k nám přidal i Scott se Stilesem a ano, přesně s tím, kterému se vyhýbám. Isaac. Sedl si naproti mně a já ztuhla. "Ty hele, Lyd, neříkala jsi, že tu bude i Isaac" "Jo, asi jsem zapomněla. Odpověděla mi celá vysmátá a už dost opilá Lyd. Já, Scott, Isaac a Chell jsme se díky našemu hojení nemohli opít tak jako Lyd a Stiles. Po chvíli jsem se zvedla, že se půjdu projít, ale hned se zvedl i Isaac, že prý půjde semnou, abychom si mohli promluvit. Chvíli bylo ticho a pak spustil. "Mal, proč se mi vyhýbáš?" "Já nevím, nemůžu být v tvojí přítomnosti." A zastavila jsem se. "Cože? Proč?" "Asi tě miluju." Řekla jsem potichu, "když jsi v mojí blízkosti....mám pak chuť udělat toto." Políbila jsem ho. On jen zaraženě stál, ale pak se vzpamatoval a začal mi polibek vracet. Nebyli jsme daleko od domu, kde byla párty, tak jsme se vrátili a hned jsme zamířili do jednoho pokoje.
Ráno jsem se vzbudila vedle Isaaca. Do deseti minut jsme už scházeli po schodech dolů a o něčem debatovala naše crew. Zaslechla jsem, jak si povídali, že mi něco musí říct s hned mi zmizel úsměv z obličeje. "Co mi musíte říct?" Řekla jsem zatím v klidu. "Jé, ahoj Mal." Začal Stiles. "Nech toho Stilesi a řekněte mi to." Řekla jsem už trochu nabroušeně. "My nemůžeme." Já se už naštvala a začaly mi oči svítit modře. "Ouuu, Mal, uklidni se." "Fajn mi ti to řekneme." Odpověděl Scott. Já se trochu uklidnila a pokynula, aby pokračoval dál. "No... nejsi Tate, byla jsi adoptovaná." "Cože? To není možný, čí teda jsem?" "Jsi...." "Ne Scotte, neříkej to." Přerušil ho nervózní Stiles a ostatní pokyvovali hlavami. "Mluv!" "Lidi, stejně by to zjistila, ať to ví od nás. Jsi Hale." Dokončil a já na něj nevěřícně zírala. "J-jako..." "Jako Peter, jsi jeho dcera." Skočil mi do řeči Scott. "Ne, to není možný, já jsem Tate." "Mali, je to pravda." Koukla na mě starostlivě Lydia. "V-vy vši-všichni jste o tom vě-věděli?" Ty jejich pohledy mi stačily. "Jak dlouho?" "Co jak dlou..." "Od té doby, co tu jsi." "I ty Isaacu? Věděl jsi to?" "Promiň Mal..." "Vy všichni jste mi lhali?! A já si myslela, že vám můžu věřit." Na nic jsem nečekala a odcházela pryč. Slyšela jsem, jak na mě volají, ale šla jsem dál. Do očí se mi pomalu hrnuly slzy. Ani nevím, jestli z toho, že mi "kamarádi" lhali nebo že jsem Peterova dcera. "Mali, počkej." Slyšela jsem až moc dobře známý hlas a nic si z toho nedělala. "No tak, Mal." Chytl mě Isaac za rameno. "Isaacu, nech mě být, lhal jsi mi, copak to nechápeš?" "Já tě chápu, ale taky tě miluju, prosím, odpusť nám to." "Já... Isaacu, potřebuju čas a dám ti jednu radu. Nelži do tváře těm, které miluješ nebo ti na nich záleží." Koukla jsem se na něj a odešla.
————————— Ahoj! Jsem zpět s další kapitolou. Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale tenhle rok mě čekaly přijímačky a neměla jsem moc času na psaní. No a nebudu vám lhát, ale vůbec se mi do toho nechtělo, neměla jsem nic, co by mě do toho tlačilo a v jednu chvíli mě to tak nebavilo, že jsem si i myslela, že s tím seknu. Ale na druhou stranu, mě hrozně štve, když někdo ty knihy nedokončí (myslím si, že mi dáte za pravdu) a tak jsem si řekla, že já tu knihu dokončím, tak snad mi to vydrží😅 Doufám, že se bude líbit😊
