Alive or dead

9. Trénink

Ráno jsem se vzbudila zase v Isaacově objetí. Nechtělo se mi vstávat, tak jsem se jen přetočila na druhý bok. Měla jsem tu možnost vidět na Isaaca a na budík za ním. "Cože?!" Řekla jsem omylem nahlas a Isaaca vzbudila. "Co blbneš?" Řekl ještě ospalý. "Je 8:30, škola začíná v 8:00." "Začal se smát. "Co je?!, přestaň se tlemit a dělej něco." "Dneska je sobota, nejdeme do školy." A začal se ještě víc chechtat. Schodila jsem ho z postele. "Jo tak takhle ty." Chytil mojí ruku s stáhnul mě k němu. Začala jsem se taky smát. Později jsme se zvedli a šli se obléknout a dolů se nasnídat. Jen co jsme přišli, všichni se do nás pustili. "Co blbnete?! Tady jsou lidi co chcou spát a vy děláte jak kdyby jste tu byli sami!" Rozčilovali se. "Pardon já myslela, že se jde do školy." "Tak udělejte alespoň nějakou dobrou snídani. "Jo a Mal, dneska je trénink." "Proč dneska?"
"Musíš to zvládat a příští úplněk tu bude hned." "Dobře tedy a v kolik?" "V 19:00."
"Budu tam" potvrdila jsem.

Celý den byl víceméně o ničem. Nastal čas, kdy jsem měla jít na trénink. V 18:58 jsem byla na místě. Všichni už tam taky byli. "Tak čím se začne?" Zeptala jsem se zvědavě. "Musíme tě naučit přeměnit se." "Proměň se!" Přikázal mi Derek. "Já ale nevím jak." "Jak se proměníš. Když tě někdo naštve?" "Jo."
"Tak tě naštveme." Začali mi říkat, jak jsem slabá a různé věci, co mě štvaly. Začala jsem se měnit. "Funguje to!" Zvolal radostně Stiles. "Teď zkus potlačit vlkodlačí instinkty a ovládni to." "Nejde to, nemám nad tím kontrolu." Zavrčela jsem a rozběhla se proti nim. Řvali na mě, ať se uklidním. Sekla jsem Isaaca. Hned jsem si všechno uvědomila a proměnila se zpět.
"Isaacu!, já se tak moc omlouvám." Řekla jsem nešťastně. "To nic Mal, já se zahojim, ale ty jsi to ovládla. "Jo, asi jo" "Asi? Mal, tys to dokázala!" Nadšeně mě obejmul a políbil.
"Hele, Isaac je tvoje kotva?" Zeptala se Lyd.
"Ne, není." Doufám že nikdo neposlouchal můj tep. "Já myslím, že by to dneska stačilo." Řekl Derek. Rozešla jsem se s Isaacem směr domů.
"Ne, ty Mal ještě nikam nejdeš." "Proč?"
"Prostě tu ještě zůstaň a nebuď tak zvědavá."
"Asi na mě nečekej, Derek mě pak doprovodí." Řekla jsem Isaacovi, který jen kývl a stejně jako všichni ostatní se vracel domů.
"Tak co chceš?" "Jsou všichni pryč?" Zeptal se. "Asi jo, jak to mám vědět?" "Mal, jsi kojotodlak, máš nadpřirozený sluch, tak se zaposlouchej a odpověz mi."
"Nejde to. Nemůžu se soustředit." "Tak mysli třeba na Isaaca." Zamyslela jsem se. Povedlo se mi to! Rozsvítili se mi oči a já měla možnost slyšet tlukot srdcí a lépe vidět. "Jo jsou pryč."
"No vidíš jak to jde, když se chce." Chvíli mlčel a pak znovu promluvil "Isaac je tvoje kotva, že jo?"
"Néé, jak jsi na to přišel?" Zalhala jsem.
"Slyším tvůj tep, je tvoje kotva?" "Asi jo, ale prosím, nikomu to neříkej." Kývl a vydali jsme se ke mně domu. "Děkuju Dereku, za všechno. A pozdravuj Petera." Zašklebila jsem se na něj. "Já myslel, že ho nesnášíš."
"Taky jsem si to myslela, ale... je to můj otec a nemůžu ho nesnášet na vždy. Musím se s tím smířit." "Tak tohle jsem teda nečekal." Řekl dost překvapeně. "Ale to neznamená, že ho někde uvidím a padnu mu kolem krku a budu mu říkat tati. On pro mě bude vždycky Peter."
"Už jsem se bál kdo s tebou co udělal." Zavtipkoval.
"Vadí ti, že jsem s Isaacem?" Asi jsem ho celkem zaskočila touhle otázkou. "Víš, jsi moje příbuzná, jedna z mála, a já jsem rád, když jsi šťastná. Jestli se ptáš na to, jestli mi vadí, že jsi zrovna s ním, tak nevadí. Je to moje první beta, znám ho dobře a z nějakého důvodu jsem si ho vybral." "Děkuju"
Už jsme dávno stáli před domem, rychle jsem ho obejmula a zmizela uvnitř. Šla jsem se osprchovat a vyčistit zuby. V posteli už ležel Isaac, tak jsem si k němu lehla. Po chvíli jsem ucítila jeho ruce kolem mého pasu a druhou rukou propletl naše prsty. Musela jsem se usmát. Takhle jsme rychle usnuli.