Alive or dead

11. Sen

Začala jsem mluvit ze spaní. "Hej, Mal, co je?" Budil mě Isaac. Já se ale nevzbudila a místo toho jsem sebou začala cukat. Narostly mi drápy a vrčela jsem. Když se mi lámaly kosti, Isaac mě pořádně vzbudil.
A že si s tím dal práce. "No ták, vzbuď se. Mal!" Třásl se mnou. "Co se děje?" Zeptala jsem se unaveně, rozespale a trochu nechápavě. "Narostly ti drápy a mluvila jsi ze spaní." "Neudělala jsem ti nic?" Ptala jsem se se strachem v hlase.
"Dobrý, nic jsi mi neudělala." Usmál se a pohladil mě po vlasech. "Jsou dvě ráno zkusme ještě usnout." "Souhlasím."
Znovu jsme si lehli, Isaac mě obejmul a naše prsty propletl. Uklidňovalo mě to.
Celou noc jsem už spala dobře. Ráno jsem se vzbudila dřív jak Isaac, tak jsem nám udělala snídani. Do toho přišel. Společně jsme se nasnídali, já se oblékla a vyšli jsme do školy. Nebo teda čekali jsme na Scotta se Stilesem, až pro nás přijedou. Ve  škole bylo všechno cajk.

O týden později - z pohledu Isaaca
"Scotte? Scotte!, musíme si promluvit." Zavolal jsem na něj. "Jo jasně a o čem?" Zeptal se. "O Malie." "Co je s ní?" "Už týden se jí zdá každou noc stejný sen. V noci jí narostou drápy, vrčí a mluví ze spaní. A ráno si ani nepamatuje, že něco takového dělala. Pamatuje si jen ten sen."  "Aha a o čem je ten sen?" "Prý o té autonehodě. Prožívá ji znovu." "To je divné." Chvíli přemýšlel, "hele a můžeme tam dneska přespat?" "Jo, já myslím, že to nebude problém." "Fajn, tak po škole, do té doby ji budeme hlídat. Na obědě to řekneme ostatním, souhlas?"
"Jop."

Na obědě - z pohledu Mal
"Lidi dneska spíme u Malii. Souhlasíte?" Zeptal se Scott a Isaac jen přikyvoval.
"Cože?! Já o ničem takovým nevím a nesouhlasím s tím." "Mali, chceme ti pomoct." "Mně? S čím? Já jsem úplně v pohodě." "No...., ten sen..." naznačil Scott.
"Isaacu!, nechceš mi něco říct?!" Koukala jsem na něj a propalovala ho pohledem.
"No....., víš, ty jsi mluvila ze sp...." Ani jsem ho nenechala domluvit. "Vím, co jsem dělala, ale ty jsi slíbil, že to nikomu neřekneš!" Rozkřikla jsem se na něj. "Já se omlouvám, ale je to týden, Mal, já musel něco udělat." Řekl lítostivě a s omluvou v hlase. "Může nám tady někdo objasnit situaci?" Vložil se do toho Stiles. Místo odpovědi jsem na něj zavrčela, zvedla tác a odešla. "Co jí je?" Zaslechla jsem od nechápajícího Liama. Zbytek jsem už neslyšela nebo spíš nechtěla slyšet. Po škole se k nám stejně všichni nacpali, včetně Dereka a Petera. "Hej! Spěte už!" Křikla jsem na ně, když si pořád povídali. Isaacovi jsem odpustila. Ono nejde být naň ho naštvaný. Usnuli jsme zase v objetí a propletli jsme si spolu prsty.

Z pohledu Isaaca
Něco mě vzbudilo. Podíval jsem se na Maliu a uviděl jsem, jak zase mluví ze spaní a má drápy. "Hej, Scotte, už." Vzbudil jsem ho. Vzbudili se i ostatní a poslouchali jsme, co Mal říká. "Maya" pořád opakovala Maya. Do toho vrčela, jak kdyby někoho bránila nebo tak něco. Museli jsme ji vzbudit, když si sedla a začala se drápama ohánět okolo sebe.
"Mali, vzbuď se." Začali jsme ji budit. Po chvíli se nám to povedlo.

Z pohledu Mal.
"Co je? Proč mě budíte?" Zavrčela jsem nevrle a rozespale. "Zase ten sen Mal."
"Co jsem dělala tentokrát?" Zeptala jsem se trochu vyděšeně." "Máchala jsi kolem sebe drápama a..." Pak se odmlčel, asi přemýšlel. "A?" Pokynula jsem, aby pokračoval. "A pak jsi řekla Maya."