Jsem mladá sedmnáctiletá dívka, která bydlí se svou ségrou a mámou, žiju normální život plný normálních věcí až do jednoho dne. Dozvím se, že všechno byla jen lež a já se stanu součástí všeho podivna a nadpřirozena. Dostanu se do depresí a potkám lá...
Ležela jsem v posteli ve svém pokoji, byla tu tma jak v pytli. Normálně jsem spávala s vyhrnutými žaluziemi, bylo pro mě uklidňující vidět měsíční svit, kdykoliv jsem otevřela počas svého spánku oči. Avšak dneska mi ten měsíc nějak vadil, a proto jsem si nechala stáhnuté žaluzie.
Měla jsem hroznou žízeň, ale nechtěla jsem jít do kuchyně pro pití, abych nikoho nevzbudila, máma většinou měla lehký spaní a mohlo by ji probudit i nemotorné otevření dveří. Nakonec jsem se donutila vstát a rozhodla se, že otevřu okno. V pokoji byl hrozný vzduch, takový težký, nedalo se tam moc dobře dýchat. Měla jsem na sobě mikinu, která mi zakrývala půlku stehen a hedvábné kraťásky, otevřela jsem okno a do pokoje vnikl čerstvý vánek. ,,Mmm." Vydala jsem ze sebe rozespale, když mě ovál příjemný vzdych z venku. Vykoukla jsem na ulici, rozhlédla se na pravo i na levo, ale nikdo nikde. Kdo by taky byl v tuto hodinu venku, normální člověk spí a užívá si slast v pobobě snů. Nechala jsem okno dokořán otevřené a jelikož jsem měla hroznou žízeň, opatrně jsem otevřela dveře a zamířila přímo ke schodům, které vedly do haly. Přišla jsem si tak energická, v kuchyni jsem se koukla na hodiny a vidím: ,,Dvě hodiny?" zabručela jsem potichu, věděla jsem, že bych asi už neusla, a proto jsem si ohřála mléko. Mléko mi ve většině chvílích pomáhalo usnout, páč jsem mívala kvůli problémům ve škole potíže usnout. Pomalu i s mlékem jsem se vydala do pokoje a cestou jsem ho posrkávala, vkročila jsem do pokoje a do obličeje mě vrazil studený přímo ledový vzduch. ,,Brr." Vydala jsem ze sebe, byla mi šílená zima, kvůli těm kraťasům, zavřela jsem dveře a svižným krokem jsem hrnek s mlékem položila na noční stolek a šla jsem zavřít okno. Stoupla jsem si k němu a když jsem ho přivírala, něco jsem spatřila nebo spíše někoho. Uviděla jsem tmavou postavu s červenýma očima, stála asi sedm metrů od domu přímo naproti mému oknu. Jako by mě ty oči hypnotizovaly, chvíli se na mě dívaly, a pak zmizely. Že by mě ta postava šmírovala?
,,Blbost, asi už to mléko působí a jsem jen unavená." Řekla jsem si, zavřela jsem okno a vrátila se k posteli. Na polštáři leželo něco, co jsem poznala moc dobře, byla to růže. Ikdyž byla tma, moc dobře jsem ji poznala podle menších obrysů. Dopila jsem mléko, vzala růži do ruky, zatočila s ní mezi palcem a ukazováčkem a lehla jsem si do postele. Chvíli jsem přemýšlela od koho by mohla být a proč je v mém pokoji, přičichla jsem k ní a v tu ránu jsem usla.
Ráno jsem se probudila a myslela si, že všechno byl jen sen do té doby, než jsem se podívala na noční stolek. Na nočním stolku ležela zvláštně zbarvená růže, taková kterou jsem v životě neviděla. Byla to tmavě modrá růže s černými okraji, v květinářstvích jsem vídávala tmavě modré růže, ale takovéto jsem nikde nenašla ani na internetu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Šla jsem s růží v ruce dolů do kuchyně, kde už byla má sestra Emka a chřoupala si své dietní suchary. ,,No dobré ráno sestřičko." Pozdravila mě s plnou pusou.
,,Dobré ráno i tobě." Pozdravila jsem ji nazpět a čichla si k růži o kterou jsem si lehounce třela tvář. Usmívala jsem se, měla jsem z toho hroznou radost, protože mi nikdo nikdy růži nedal.
Emka si toho okamžitě všimla a údivem se až zakuckala: ,,Od...od koho ji máš?" upřímně taky bych to ráda věděla. Mohla jsem předpokládat, že se mě na to zeptá. Protože já a vztahy s klukama nejsou dobrá kombinace. Bojím se kluků, protože jsou nepředvídatelní a má sestra si toho byla velice vědoma, a proto jí to až tak zaskočilo.
,,Nevím, ležela mi na polštáři. Nevíš, jaký může mít význam? Žádnou takovouhle jsem v životě neviděla." Zeptala jsem se Emky, jelikož na to jaká to byla populární frajerka, byla docela hodně vzdělaná a inteligentní.
Neměla jsem to ale dělat, protože ze sebe najednou udělala enciklopedii: ,,Ta tmavě modrá barva vyjadřuje největší touhu a chtíč po lásce, dále ta barva vyjadřuje nedosažitelnou lásku. A ta černá barva vyjadřuje tajemství. Jinak tyto růže pocházejí z plání Noble Lights. Nejsou moc známé, jelikož místní lidé je nechtějí vyvážet ze Země, kvůli jejich velkému významu. Ty s někým chodíš?"
,,Tyjo to je zajímavých o těch růžích...." Nachvíli jsem se zasnila, jak krásné ty pláně musí být. Ale pak mi došlo, co Emka řekla jako poslední větu, rychle jsem třískla dlaněma do části baru, kde Emka snídala. ,,Blázníš?! Já nikoho nemám!" vydala jsem rychle ze sebe, než by si mohla začít domýšlet bůhvíco. Můj výraz musel zřejmě být natolik zaskočený, že se sestra začala popadat za břicho až ze smíchu sletěla z barové židle na zem, na které chytala dech. Prvně jsem nevěděla, co je tak vtipného, ale poté mi došlo, díky odrazu ve skle trouby že jsem se ještě nečesala. Začala jsem se smát taky, posbírala jsem Emku ze země a obě jsme usedly na barové židle. Ještě chvíli jsem přemýšlela o zvláštním zážitku v noci, nechtěla jsem pátrat od koho růže je, byla jsem ráda, že ji mám. Cítila jsem z ní zvláštní energii, takovou laskavou ale zarověň energickou. Intuice mě vedla k přesvědčení, že podobnou růži ještě jednou uvidím....
