dvě ohnivé duše(Akai Shuichi x OC)

Film 23: Pěst modrého safíru část 2.

VAROVÁNÍ: SPOUSTA ČASU PŘESKOČÍ, NUDNÉ A NE TAK ZÁBAVNÉ. PLNÝ CHAOSU

Kurenaiův POV

"Pak je to místo, kde se loučíme." Subaru-kun řekl vedle mě, jakmile jsem se zastavila před svým hotelovým pokojem, ale to, co řekl, mě jen rozesmálo a usmála jsem se na jeho usměvavou tvář.

"Není to tak, že by naše hotelové pokoje byly tak daleko od sebe, když ve skutečnosti jsme sousedé." Chichotala jsem se a ukazovala na dveře našeho pokoje, zatímco on se jen škrábal na hlavě, nevěděl, co říct. Herectví, co? Mávnu mu rukou, jakmile úspěšně otevřu dveře hotelu, protože spěchám a chtěla jsem vědět, jestli je Subaru Shuichi v přestrojení.

Zavírám za sebou dveře, opírám se o silné dřevěné dveře a samolibě se usmívám pro sebe a přemýšlím, jaký druh úderu mám dát Shuichimu, jakmile dokážu, že je v přestrojení pod Subaru? Nebo možná ne jen úder? Možná by byl dobrý i kop do jeho koulí? Ne, pořád s ním chci mít rodinu... Ušetřím i jeho hezkou tvář...

"Dobře, ty parchante, dovol mi, abych se podívala, jestli jsi opravdu Shuichi pod tím tvým převlekem." Zašeptala jsem si pro sebe se spoustou hořkosti a jedu. Chci říct, kdo by nechtěl?! Věřím, že mi o něm řekne, protože je stále naživu! A co je důležitější, že je po celou tu dobu vedle mě! ! Cítím se tak hloupě.

Takže bez dalších okolků si sednu tam, kde je moje postel, abych si vzala a otevřela svůj notebook. Je mi jedno, kolik času jsem potřebovala, ale vše, co opravdu potřebuji, je zjistit, jestli je to Shuichi nebo ne.

*po 4 hodinách*

"Proč nemůžu najít žádný důkaz?!" Vrčím pod dechem, svírám se za vlasy, když znovu čtu Subaru-kunovy informace a nic v nich mi nemůže říct, že je Shuichi.

"Znamená to, že vůbec není Shuichi?" Mumlám, zatímco si naštvaně svírám vlasy. Ale... Ale ten krok dřív a jak mě může přimět držet hubu a trochu se ho bát. Musí to být on. Jsem si tím jistá! ! Ale.. Nemám žádné důkazy. možná.. možná je jako Shuichi, ale ne on. Ale.. to je tak skvělá teorie mít ...

Jakmile moje mysl přesvědčila mé srdce, že Subaru není ve skutečnosti Shuichi, začala jsem zívat a křičet. Moje tělo konečně rozpozná veškeré vyčerpání, které jsem cítila, a zavolá mi, abych usnula.

"Jen jsem si myslela, že ho můžu znovu obejmout..." Smutně si mumlám pro sebe, když na něj myslím a přeji si, aby se Shuichi vrátil, než zavřu svůj notebook a odložím ho stranou, abych se mohla položit do postele řeknu.

"Kde jsi, Shuichi?"

*

"Mattaku.. Včera v noci jsem strávila spoustu času, abych se cítila unavený suuuuperem. . . Teď se probouzím v tuto hodinu. 15:00?!" Šokujícím způsobem jsem vykřikla, podívala se na svůj telefon a zasténala. Zavřu oči, abych si ho promnula rukama, než si nafoukla tváře.

"Mám velké štěstí, že jsem v Singapuru, protože můj bratr mi dá dobrý úder do hlavy, pokud mě přistihne, že zůstanu vzhůru super pozdě..." Zamumlám, než natáhnu ruce a rozhodnu se přečíst si sonoko zprávu, která byla poslána brzy ráno.

Od: Suzuki Sonoko
Komu: Akai Kurenai

Zpráva: Kurenai-chan, zdá se, že jsi byla včera v noci chycena ve své práci a nemůžeš se k nám připojit k turnaji Makoto-San! Ale žádné starosti, protože stále můžete dohnat zítra ~ nebo možná později jen spěchat na místo bude?