dvě ohnivé duše(Akai Shuichi x OC)

Special 01

Film detektiva Conana 11

Kurenaiovo POV

"Jsem tak živá!" Najednou vykřiknu a frustračně si hluboce povzdychnu, protože nemám co dělat. Být uvězněná jako vězeň uvnitř naší organizace je jako vězeňí, jen sedíte a čekáte na pokyny. Pevně zavřu oči, než je znovu otevřu, jen abych uviděla četné páry očí, které se na můj obličej dívaly se šokovaným výrazem. Jen pokrčím rameny a našpulím na ně na oplátku, než položím čelo na stůl s hlasitým „bouchnutím".

"Jsem tak znuděná!" Ještě jednou zakňučím a zvednu hlavu, abych se na všechny podívala. Můj pohled padl na Gina, který se na mě neuvěřitelně podíval, zatímco ostatní se mému kňučení jen hihňali. Víte, jsem na schůzce s dalšími agenty a laboratorními výzkumníky, protože potřebují probrat nový lék a novou zbraň, kterou by mohli použít. Ale diskutovat o takových věcech není ani moje věc! Nechci poslouchat, jak se to dělá, jaké to má účinky, jak se to dělá. Tsk! Se všemi se s nimi sejdu, až mě budou učit, jak to používat, ale jestli tady jen něco vymyslíme, nech mě odtud vypadnout.

"Tak odejdi." Aahhh! Ta krásná slova, která tak moc chci slyšet, konečně dorazila~! Hnusím se na Gina a vypláznu na něj jazyk, zatímco opouštím místo s Vodkou, kterej mi mává rukou. Vítězoslavně se usmívám, jak teď konečně můžu-- počkej.. Pořád nemám co dělat. Povzdechnu si a s vědomím, že šéf pro mě nemá žádné příkazy. Také tu není žádný nový agent, takže žádná práce pro Dionysa a žádná práce pro Rivalis... Skvělé.

"Co je s tou našpulenou slečnou?" Moje hlava se prudce otočila doprava, když jsem zaslechl známý hlas. Vermut stojí přede mnou se zkříženýma rukama a usmívá se na mě. Oh, zapomněla jsem, že Vermut také nechodí na schůzky, protože je příliš 'fantastická', aby se jich zúčastnila. Věnovala jsem jí lehký úsměv, než jsem si znovu povzdechla, a nakonec jsem jí řekla svůj malý problém, ale podle toho, jak se chovám, vypadá jako opravdu velký. Fuj, takové dětinské...

"Nevyčítám ti to, všichni máme chromé dny a to nás nutí dělat něco, co opravdu chceme, zvlášť když je tvoje tělo zvyklé se každý den hodně hýbat. Bohužel vím, že Gin by nesouhlasil, aby tě nechala." stejně odjet na pár dní dělat něco zábavného... Takže ti nezbývá nic jiného, než zůstat tady a čekat na misi." Vermut se mi zasmála, než mě poplácala po rameni a nechala mě přede dveřmi stále trucovat nad tím, že budu celý den jen flákat a ještě hůř týden... Začal jsem chodit do své kanceláře a přemýšlel o jakýchkoli nápadech. dělat v mé kanceláři, třeba řemeslo, skládat papír..

"Huh?" Moje myšlenky se zastavily, jakmile jsem ucítil vibraci na mém stehně. Okamžitě jsem vyndala telefon, abych se podívala, kdo mi napsal, ale rychle jsem zčervenala, když jsem viděl, kdo to je... Při otevírání dveří jsem se kousla do rtu, než jsem došla ke své židli, když jsem slyšela, jak se za mnou dveře automaticky zavírají.

• Od: Akai-kun

Hej. Bohužel mám zítra práci a možná se nezúčastním našeho rande, ale zaručuji, že to místo toho můžeme udělat ve středu. Jak to zní?

Našpulím se, když jsem si přečetla jeho zprávu. Nebudu vám lhát a byla bych velmi upřímná. Na naše rande jsem se těšila, protože jsem tak nadšená, že s ním strávím čas, a teď to bylo přesunuto na středu. Sakra! Tři dny nemám co dělat. Fuj! Je to nudné! Odpověděla jsem Akai-kun s našpuleným obličejem, než jsem si povzdechla.

•Komu: Akai-kun

Hmm. V pořádku. Je středa. (:

• Od: Akai-kun