Věk pravdy

Volby

Poslední dva klíčové měsíce volební kampaně utekly dost rychle na to, aby si nikdo nedokázal udělat takovou image jako Holy Trinity. Ačkoliv název evokoval nějakou křesťanskou obrodu, za svatou trojici byly považovány tři naprosto odlišné pilíře. Byly jimi věda, lidé a obecné blaho. Tyto tři oblasti byly na sobě natolik závislé, že o nich nešlo přemýšlet odděleně. Šťastní lidé budou, pokud budou mít co nejméně náročné práce a co nejvíce času na sebe. Měla to být doba obrození ducha. Něco na způsob renesance. Šlo o revoluční myšlenku, protože od počátku lidstva jako společenstva v něm fungoval princip otroctví. Jedni vládli, zatímco druzí pro ně dřeli. Jedni se najedli, zatímco druzí hladověli. A i když byly doby, kdy ti chudší měli spoustu sociálních jistot, přece jenom byli ovládáni. Museli platit daně, pojištění, což je nepřímo nutilo do práce. Museli nějak jíst, platit zvyšující se energie, takže práci se nešlo vyhnout. Teď však měla nastat nová éra, která sice nepřijde jen tak hned a lehko, ale byla v dohlednu.

Předpokládalo se, že vlivem nahrazení lidské práce prací mechanickou, bude obrovský zájem o vzdělání. Při jistém potravinovém příjmu, který ve vyspělých státech už byl realitou, neboť se spousta potravin pěstovala v umělých zařízeních, jak v několikapatrových sklenících, tak na šelfových oblastech, se to zdálo na dosah. Větší vzdělanost by znamenala víc možností. Čím víc hlav se spojí, tím lepší výsledky nastanou.

Takový osud ležel před společností nejvyspělejší demokracie, respektive technokracie, nejvlivnějšího uskupení států na globální úrovni, ale rovněž před celým lidstvím.

Strana Trinity získala téměř celou třetinu hlasů do parlamentu, čímž se stala nejvlivnější stranou. Navíc tím automaticky obdržela křeslo v Radě, což bylo uskupení politiků, které nastiňovalo vývoj společnosti jako takové. V Radě bylo padesát nejdůležitějších politiků, kteří zastupovali lid, třicet prezidentů, deset králů nebo císařů, kteří zastupovali země, zástupci světových bank, kteří spravovali finance, zástupce jiných globálních uskupení a čtyřicítka prominentních vědců a filozofů. Šlo o světové uskupení, které sice nemělo příliš pravomocí, ale které především plánovalo budoucnost, stejně jako kontrolovalo přítomnost. Jejich hlavní cíle bylo jednoduše zvýšení životních komfortů a zachovávání míru a prosperity pro všechny. Střet zájmů byl mezi nimi na každodenním pořádku, ale vždy došli rozřešení, protože do procesu nezapojovali vlastní zájmy. Alespoň se to tak tvrdilo.

Scházeli se týdně ve virtuálním prostředí, jednou za čtvrt roku podávali hlášení a usnášeli se na různých akcích, opatřeních, které byla ovšem pouze doporučována. Nicméně jejich debaty byly veřejně přístupné a oblíbené, protože často plodily zajímavé výsledky.

A sem se dokázala Trinity za jediný rok, aniž by měla velkou politickou historii, dostat. I kvůli tomu zpočátku nebyla brána vážně.

Za ty dva měsíce se stalo něco dalšího, co se sice jevilo jako událost markantní, leč měla důležitý význam pro chod společnosti.

Stella už týden od schůzky s Duckworthem nabyla pocitu, že je neustále někým sledována. Ať už šla do práce, z práce, na nákup, projít se, měla pocit, jako by byl neustále někdo nablízku. To však nebylo všechno.

Aniž by to tušila, byl odposloucháván její telefon, počítač, veškerá média, z kterých získávala informace. Duckworth si nemohl dovolit žádnou chybu. Nemohl riskovat, že projekt Trinity bude neúspěšný. Mark samozřejmě nic netušil. Jeho aktivita byla sledována už dávno předtím.

Jednou se Stella, když si začala připadat v nebezpečí, svěřila Markovi.

Byli tehdy spolu na večeři v místní restauraci. Naschvál si na její radu nevzali žádné zařízení, které mohlo odposlouchávat jejich hlasy.