Věk pravdy

Vítr bez bouří

Reportáž v té době samozřejmě neušla Markovi, který prvně nechápal, jestli zprávu skutečně podal jeho přítel Alexandr. Přišlo mu to jako by to byl někdo naprosto jiný, protože o Trinity se dozvěděl až díky Duckworthovi.

Když mu došlo, co se stalo, byl akorát doma. Ten den skončil dřív, aby mohl více času strávit se Stellou, které to slíbil. Byla to koneckonců ona, kdo mu onu skutečnost sdělil. Možná by se to jinak ani nedozvěděl. Snad jen o podřízených kolegů, z nichž se to někteří rovněž dozvěděli a ptali se sami sebe, jestli tam někdy skutečně Trinity potkali. Někteří nedokázali pochopit, proč by Alexandr o něčem takovém lhal, takže si mysleli, že to třeba bylo tajemství. Jiní dokonce začali věřit tomu, že ji tam někdy viděli. Jen pár jedinců si myslelo, že Alexandr měl pro své lživé tvrzení důležitý důvod.

To si říkal i Mark, který se hned po zhlédnutí zprávy rozhodnul Alexovi zavolat. Sice si chtěl od práce odpočinout, ale tohle nemohl jen tak opomenout, navíc na něj naléhala i Stella, neboť ji to samotnou zajímalo.

Na druhé straně se ozvalo: „Ahoj, Marku, co se děje?" Už se ani nedivil, že mu kolega volá v půl deváté. Byli zvyklí si kolikrát volat i o půlnoci, protože v tu dobu k nim akorát chodily skvělé nápady.

Mark, aniž by jej pozdravil, pustil se hned k věci. Byl podrážděný, ale sám nevěděl, proč to tak je. „Můžeš mi říct, kdys mi plánoval říct o Trinity v našem podniku?"

Alex byl už na něco takového dlouho připravený, takže mu nedělalo vůbec problém na jeho dotazy odpovídat, a Marka uklidňovat.

„Chtěl jsem ti to říct co nejdříve," vyhnul se konkrétní odpovědi. „Nedávno mě kontaktoval Duckworth s tím, že by potřeboval s něčím pomoct. Šlo jen o to, že bych na kameru potvrdil, že několik let u nás Trinity pracovala. To bylo všechno. A ještě než cokoliv namítneš, nech mě to, prosím, vysvětlit." Mark byl ticho, takže Alex pokračoval. „Za a, jsem to dělal pro nás, pro náš projekt, protože díky tomu všichni dostaneme velké odměny. Ale to důležitější. Kdyby se Trinity dostala do politiky, bude s námi spolupracovat. Víš, co to znamená? Mnohem víc zákazníků, úlevy, kličky a tak podobně. Navíc jsem si tou reportáží udělal trochu reklamu zadarmo. Chápeš tedy, proč jsem to udělal? Bylo to mnohem víc pro než proti."

Mark moc dobře rozuměl tomu, proč to udělal. Nedokázal však pochopit, proč v té záležitosti neměl žádné slovo on. Svoje nepochopení pak slovně vyjádřil.

„A proč se nikdo nezeptal mě? Myslel jsem, že jsme spolumajitelé, že rozhodujeme společně. Sakra Alexi, to mě jediné štve. Kdybys mi o tom řekl, tak nejsem vůbec tak naštvaný. Ale nejvíc nesnáším, když se o mně jedná za mými zády..."

„Já...bál jsem se, že bys byl proti. Asi jsem tě špatně odhadnul. Nezlob se," přijal vinu, čímž doufal, že ho uklidní. Málokdy se pouštěli do střetu.

Mark se zhluboka nadechnul. „Dobře. Ale příště mi něco podobného řekni. Já to hned neodmítnu, jak si myslíš. Věci si promýšlím. Jen mi nepřijde od tebe fér, abys mi o tom neříkal. Vždyť jsme kamarádi a tohle si kamarádi nedělají."

„Marku, promiň. Přiznávám, že jsem v první řadě myslel na WOLI, a ne na tebe. Zítra budou všichni rádi, až jim budeš moct říct, že dostaneme odměny za naši těžkou práci," snažil se odvést jeho pozornost na něco jiného. Dobře věděl, že tahle myšlenka ho rozveselí.

A skutečně. Jak si to Mark přehrál v hlavě, usmál se. Motivace zaměstnanců už nějakou dobu stagnovala na místě. Morálka šla značně dolů. Chtělo to nějaké osvěžení. A sice peníze nejsou všechno, ale často toho hodně zmůžou. Pak se pozorností vrátil zpět k problému. Chtěl se na něco zeptat, ale zapomněl na to.