A Court of Despair and Madness

3

Navlékla jsem na sebe illyrijský kožený oděv. Kolem pasu jsem si připnula dýku a zkontrolovala se v zrcadle. Potřebovala jsem, aby ze včerejšího pláče nebylo nic poznat. Ne v mé tváři. V srdci možná, ale srdce potlačoval rozum spolu s mozkem.

Otevřela jsem dveře. Nádech, výdech, vstříc dalšímu dni nekonečné noční můry. Na rtech jsem nasadila malý, povrchní úsměv. Roztáhla jsem křídla, aby se mohla protáhnout, protože jsem je od chvíle, kdy jsem ztratila moc, používala žalostně málo. Byla zvyklá denně nalétat kilometry, dnes jsem byla ráda, když jsem mohla uletět pár metrů. Až Amarantha padne, věděla jsem, že to potřeba desetiletí k tomu, abych se vrátila zpátky do kondice, v jaké jsem byla.

Až Amarantha padne. Tři slova, která mě napadala každou chvíli. Čišelo z toho až nechutně moc optimismu. Amarantha se jen tak svrhnout nenechá. Kdybych byla na jejím místě, také bych udělala vše, abych si svou pozici udržela. Porazila všechny vladaře Prythianu, kdo by si to neužíval?

,,Thalie?" Z myšlenek mě vytrhl hlas nejstaršího syna vladaře Podzimního dvora.

,,Erisi," zamumlala jsem. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nikdo z Nočního dvoru ho neměl zrovna v lásce kvůli Mor. Nikdo mi nikdy neřekl, co se přesně stalo a já se neptala. Kdybych to měla vědět, řekli by mi to.

,,Myslím, že mi něco dlužíš," řekl Eris samolibě.

Zvedla jsem obočí. Uvažovala jsem, kdy jsem vůbec s Beronovým nejstarším synem přišla do styku. Kromě pár pohledů prakticky nikdy. Vyhýbala jsem se mu. Necítila jsem se sama sebou, když byl ve stejné místnosti jako já.

,,Jsem si jistý, že jistá malá porada ve sklepení tvým lidem velmi pomohla," pronesl Eris.

Dívala jsem se na něj neschopná slova. ,,Nechal jsi mi vzkaz," konstatovala jsem očividně jasný fakt.

,,Vím, že je to sice už tři týdny, ale co je téměř měsíc v našich dlouhých životech," pokračoval Eris.

,,Co chceš?!" utnula jsem ho.

,,To, co chci, nemohu dostat. Alespoň ne prozatím," řekl. ,,Jednou bude všechno co chci moje, ale na to si musím počkat..."

,,Až Beron umře," doplnila jsem a Eris se zasmál. ,,Každému tady jde o moc, Thalie, jinak by tu nikdo z nás nebyl."

Zadívala jsem se obezřetně na Erise. ,,Pořád nevím, co chceš?"

Eris mi vtiskl do ruky list papíru. ,,Cena za moji radu. Chtěl jsem ti to nechat pode dveřmi pokoje, ale když už jsi tady... Doporučuji ti vzít si nejhezčí šaty co máš."

Sklonila jsem oči k papíru. Byla to pozvánka na blížící se večírek na počest Raveniných narozenin. Zatočila se mi hlava, když jsem si vzpomněla na svůj meč ležící na jejím stole. Byla jsem s tím mečem spojená minulostí, na níž mi záleželo. Muž, kterého jsem v té době milovala, zemřel v mé náruči a přenechal mi ho, abych ho střežila a bojovala s ním dál. Ruther nechtěl, aby byl meč zničen. Chtěl, aby jeho boj pokračoval, proto ho dal mně.... Pod pozvánkou byl připnutý malý kus papíru se vzkazem, na němž bylo to samé, co mi Eris právě řekl.

,,Požádal bych tě jinak, ale vím, že bys řekla ne," dodal Eris.

Zvedla jsem k němu oči. ,,Věř mi, že bych ne ráda řekla."

,,Musel jsem se podle toho zařídit," pokrčil rameny. ,,Bude se ti to líbit, Thalie. Udělám cokoli, aby byl pro tebe ten večer nezapomenutelným."

,,Ujišťuji tě, že na cokoli, co se stane tady, v kraji Pod Horou, budu zapomínat rychle, jakmile se vrátím na Noční dvůr," odvětila jsem.

,,Uvidíme," přikývl Eris.

Chvíli jsme tam jenom stáli a dívali se jeden na druhého. Ryšavé vlasy měl sčesané z čela, čímž vynikly jeho mandlově hnědé oči. Nikdy jsem si neuvědomila, že i muži bez křídel být atraktivní, ale tušila jsem, že nikdy nemohou plně porozumět tomu, co zažíváme, když se jich naší partneři dotknou na správném místě. Věděla jsem, kde to je. Ruther to místo našel a já si ho pamatovala, i když jsem žádnému muži po jeho smrti nedovolila se mých křídel dotknout.

,,Přijímáš?" zeptal se Eris nejistě.

,,Nemám úplně na výběr," odvětila jsem. Dluhy se musí splácet a jeden večer s nejstarším Beronovým synem byla velmi malá cena. Splácet dluhy v Prythianu bylo těžké, takže kdybych řekla ne, Eris by mohl přijít s něčím mnohem horším. ,,Když s tebou půjdu... Bude dluh splacen?"

,,Ano," potvrdil Eris, ,,splatíš svůj dluh a každý budeme pokračovat v našich mizerných životech na Amaranthině dvoře, pokud si to tak budeš přát."

Chtěla jsem se zasmát, ale zarazila jsem se. Eris byl nepřítel našeho dvoru, Rhysova kruhu přátel, kvůli Mor. Nemohla jsem tu stát a smát se s Erisem. Splatím dluh a tím jsem s ním skončila. Nadechla jsem se a vydechla.

,,Odjíždím do Illyrije, ale na ples budu zpět," řekla jsem mu.

Vzal moji ruku své dlaně a zvedl ji ke svým rtům. ,,Budu na tebe čekat v sále."

Jeho rty se dotkly hřbetu mé dlaně v kožené rukavici. Zdvihl své oči k mým. Nervózně jsem polkla. Takto elegantní gesta nebyla mezi Illyrijci zvykem. Náš způsob byl boj a vše tomu bylo přizpůsobeno.

,,Jistě," odpověděla jsem. Nevěděla jsem, co bych na to měla jiného říct. Eris se otočil na patě a odešel. Nechal mě před mým pokojem s pozvánkou na večírek a jeho vzkazem. Otevřela jsem dveře pokoje a hodila oba papíry na postel. Teď jsem to nechtěla řešit. Teď jsem se mohla na tři dny zmizet a nechat vše tady za sebou. Kraj Pod Horou, Amaranthu, Raven i Erisovu podivnou nabídku.

Prošla jsem pevností až na nádvoří. Roztáhla jsem křídla a několikrát s nimi mávla, abych se vznesla. Bylo úžasné opět cítit vítr ve tváři. Vlasy mi vzduch odvlál z tváře. Cítila jsem se po dlouhých měsících opět volná. Vzlétla jsem. Chvíli jsem stoupala, až jsem se ocitla v mracích, a za místem, kde jsem strávila posledních deset let jsem se ani neohlédla.

Zdravím. Pokud tu ještě někdo je, moc se mu/jí omlouvám za neaktivitu. Bylo toho ve škole moc a fakt jsem skoro celý školní rok neměla nápady ani náladu na psaní. Pokud tohle ještě někdo čte, děkuji za to, že jsi vydržel/a čekat tak dlouho. Já sama osobně bych to vzdala😅.

Druhá věc je, že co se týče ACOTAR, tak jsem prakticky skoro všechno z knih zapomněla a nějak se nemůžu dokopat k tomu, aby h to znovu přečetla, takže prosím, cokoli bude špatně, pište mi, opravím to. Děkuji❤️.

Zatřetí neslibuju, že budu vydávat nějak pravidelně a často, proto bych vám chtěla doporučit (pokud jste to ještě nečetli) knihu Unheeded. Píše to kamarádka a myslím, že je to fakt skvělé. Jsou vydané dva díly a má vyjít třetí (netuším kdy).

Ještě jednou děkuji všem, kteří tu vydrželi, jste úžasní❤️😘