A Court of Despair and Madness

Prolog

Po tváři mi stekla slza a za ní další. Ucítila jsem tlak na hrudi jako bych se topila. Nemohla jsem se nadechnout.

Věděla jsem, že bych měla zůstat s maskou, silná, zvláště mezi illyrijskými vojáky, ale nemohla jsem.

Přes rameno do truhly nahlížel Ruthor, který dělal pravou ruku u mého oddílu. Řídila jsem se jeho radami už jenom proto, že byl o čtyři sta let starší a měl za sebou mnohem více bitev než já. Vlastně tato válka byl můj první skutečný boj, pokud nepočítám illyrijské výcvikové tábory.

,,Všichni zpátky," nařídil válečníkům, kteří se kolem nás shromáždili.

Klesla jsem na kolena. Z truhly na mě zíraly matčiny a sestřiny mrtvolně bílé oči. Nedokázala jsem od nich odtrhnout oči. V hlavě jsem měla tolik nezodpovězených otázek, ale všechny se tříštily o obraz úsměvu mé sestřičky a starostlivého výrazu mé matky, když jsme s Rhysem a naším otcem odcházeli bojovat za smrtelníky.

Celý tábor zmlkl. Nikdo ani nedutal. Nikdo se nepohnul.

Ruthor zavřel truhlu před mýma očima. Zamrkala jsem a rychle si setřela z tváří slzy.

,,Odneste to do mého stanu," podal Ruthor truhlu jednomu z Illyrijců. Ten se otočil a i s truhlou zamířil do středu ležení. Sledovala jsem jeho záda. Černá netopýří křídla nesl zdvihnutá nad zemí mírně roztažená. Ve chvíli kdy zmizel mezi stany, jsem od něj odvrátila pohled. Ruthor ke mně natáhl ruku a pomohl mi na nohy.

,,Půjdeme dovnitř, má paní."

Nezmohla jsem se na víc, než na přikývnutí. Kde jsi Rhysi? Kde sakra jsi?

Vedl jiný oddíl vojáků, ale měl se od nich odpojit a dovést matku se sestrou do tábořiště dvacet mil severně od nás. Prosila jsem bohy, aby byl v pořádku, aby alespoň on zůstal naživu.

Thalie?

Oddechla jsem si. Byla úleva slyšet jeho hlas v hlavě.

Kde jsi?

V ležení. Něco mě zdrželo. Kde je matka a...?

Rhysi... Zarazila jsem ho jemně. Nedokázala jsem ho nechat to doříct.

Co se stalo?

Suvor vytáhl z řeky truhlu... Poslala jsem mu obraz matčiny a sestřiny hlavy v truhle. Nemohla jsem dělat nic, Rhysi. Poslali je po proudu...

Na druhé straně bylo ticho. Neodpovídal. Sehnula jsem hlavu a vešla do svého stanu. Ruthor se vešel za mnou. Zůstal stát u vchodu a čekal, až mu dovolím se posadit.

Ruthor před Krvavým obřadem byl jeden z těch, kteří proti mě nejvíce zbrojili. Štval proti mě své žáky. Neodpustil mi jedinou slabost, jedinou chybu, jediný špatný krok. Věděla jsem, že je to jednak proto, že jsem kříženec, ale co hůř, byla jsem žena a illyrijské ženy bojovat nemohly. Měly se starat o domov a o rodinu. Neexistovalo, že by žena bojovala v Illyrijských legií, tedy dokud jsem nedosáhla vrcholu posvátné hory Ramiel jako první. Sama.

Ruthor byl jedním z prvních, kdo se přidali do mé legie, ale trval na tom, že žádné jiné ženy cvičit nebudeme. Nechtěla jsem zasahovat do illyrijských tradic víc, než už jsem zasáhla, proto jsem souhlasila, ale byly dny, kdy bych svému starému já, které tu dohodu uzavřelo, nejraději nafackovala, aby se vzpamatovalo.

Plachta stanu se rozhrnula. Ruthor ustoupil stranou. Do stanu vešel otec s Rhysandem. Naprázdno jsem polkla. Věděla jsem, že přijdou, ale nečekala jsem, že tak rychle.