TOYSTORE: PLAYING - A/B/O | (TodoDeku) CZ✔

3.

,,Byla u mě Uraraka a chtěli jsme jít spolu do školy. Proč jsi přišel? Potřebuješ něco?" zeptal jsem se s úsměvem.

,,Chtěl jsem se zeptat jestli bys nechtěl jít se mnou do školy, ale když už jdeš s Urarakou tak se nebudu vtírat." usmál se a otočil se že odejde.

,,Ale klidně můžeš jít s náma jestli bys chtěl..." zeptal jsem se a sklopil hlavu.

,,Dobře." šel jsem si pro batoh a poté jsme šli do školy. Celou dobu jsem šel jak na jehlách. Jsem nervózní... jakoby prostě co když to pozná a všem to řekne, je to přece jenom alfa...

,,Jak jste se těšili do školy?" prolomil ticho Todoroki, což je zvláštní protože většinou moc nemluví, možná se všem alfam zvedlo sebevědomí, co já vím.

,,Já jsem se těšila i když se trochu bojím alf, ale mám Midoriyu a ten mě může ochránit." pověsila se mi na ruku. Šla celou dobu pro jistotu mezi námi. Todoroki se na nás trochu povýšeně podíval, ale poté se usmál.

,,To je dobře, neboj já bych ti nic neudělal, ale chápu že máš obavy." řekl mile a zase si všímal cesty. Musel jsem se na něj celou cestu dívat. Co to se mnou sakra je, je mi teplo...

Ve škole jsme se přezuli a šli do třídy. Sedl jsem si k Urarace, může mi pomáhat vše maskovat, i tak jsem ji vděčný že mi pomáhá, mohla se na mě v klidu vykašlat.

,,Ahhh jsem unavený..." zívnul jsem a začal se tulit k ruce od Uraraky. Ta se značně rozrušila a pohladila mě po hlavě.

,,Deku-kun... posliž, vyhlížel jsi někoho?" překvapeně jsem se na ni podíval.

,,Jak jako vyhlížel?" zeptal jsem se zmateně.

,,No jakoby... třeba nějakého partnera nebo partnerku, nějakou... alfu..." řekla tak potichu že jsem měl i já problém ji slyšet. I přes to jsem ji ale uslyšel.

,,Ne..." přiznal jsem.

,,Mohli by ti v heatu dost pomoct."

,,Já vím, ale ještě nikdy jsem s nikým nechodil..." řekl jsem trapně a konečně jsem se normálně posadil.

,,Klidně bych ti někoho dohodila, co třeba někoho ze třídy?"

,,Cože?!" je pravda, že alf je tu dost...

,,Ochako vždyť víš že o tom nesmí nikdo vědět..." řekl jsem smutně a povzdechl jsem si.

,,No jo já vím..." povzdechla si taky a podepřela si hlavu.

,,Víš co? Mám nápad." řekla náhle vesele.

,,Zajdeme po škole do nákupáku a uděláme si příjemné odpoledne. Co ty na to?" zeptala se s jiskřičkama v očích. No... budeme končit brzo a stejně odpoledne nemám co dělat...

,,Tak jo." zakýval jsem nakonec.

Škola uběhla rychle, byli jsme tam tak hodinu. Skoro nic jsme nedělali, jenom jsme si zase rychle projeli školní řád a poslali nás na intr.

,,Tak za deset minut se sejdeme ve společence." kývl jsem a oba jsme se rozešli do svých pokojů. Po cestě jsem potkal pár kluků. Někteří na mě hodili takový zvláštní pohled, ale nějak jsem to neřešil. V pokoji jsem si vzal jenom peněženku a mobil, sundal jsem ze sebe školní uniformu, převlékl jsem se do ryflí a mikiny a dál si věci do kapes. Chvilku jsem si ještě sedl.

Projel jsem rychle instagram, kde samozřejmě jako vždy nebylo nic zajímavého a poté jsem se rozhodl že bych už mohl jít čekat dolů. Sešel jsem pár schodů a sedl si ve společence na gauč.

,,Voníš jako Uraraka." uslyšel jsem za sebou a leknutím jsem spadl z gauče. Když jsem se podíval, kdo mě vyrušil, uviděl jsem za gaučem stát Todorokiho.

,,Cože?" řekl jsem zmateně a rozdýchával jsem infarkt, který jsem teďkom zažil.

,,Že voníš jako omega..." zopakoval znova a já jsem se nervózně posadil zpátky na gauč.

,,Vězně? Já nic necítím, to bude asi tím že s ní trávím tolik času." odpověděl jsem předem promyšlenou odpověď a přehodil jsem si nohu přes nohu.

,,No jo to bude asi tím, jde to z tebe fakt dost, buď opatrný." řekl a posadil se vedle mě. Do prdele co když něco tuší? Kde je ta Uraraka. Měla by přijít až... za PĚT MINUT?!

,,Jo děkuju budu na to myslet." řekl jsem a zase se zadíval na mobil, do kterého jsem se před chvílí díval na čas.

,,Kam máš vůbec namířeno?" ammm... pokud vím tak jsem neříkal že někam jdu.

,,Amm... Do nákupáku... jak víš že někam jdu?" otočil jsem se na něho zmateně.

,,Asi bys jen tak nechodil s peněženkou po kapsách, jestli by ses vyloženě nebál že ti někdo vykrádá pokoj." řekl se smíchem v hlase.

,,Heh no jo to je pravda." pousmál jsem se na něj.

,,Deku-kun kde js-" zarazila se, když mě uviděla sedět vedle Todorokiho.

,,Ahhh tady jsi." řekla úlevně a rychle přišla k nám.

,,Jdeme?" zeptala se.

,,Vy jdete spolu?" zeptal se Todoroki. My dva jsme pokývali hlavou.

,,Mohl bych jít s váma?"

,,Pročpak?" zeptala se hned Uraraka mile, aby to nevyznělo, že ho nemáme rádi.

,,Nevím, nějak tak... prostě... oba dva voníte jako omegy tak aby vás někdo nenapadl. Cítím nějakou potřebu... vás chránit..." řekl ochranářsky. Docela mě to zahřálo u srdce, ale je to docela rysk. Zároveň ho ale nechci odmítat, aby to nevypadalo blbě.

,,No víš Todoroki..." začala Uraraka.

,,Můžeš." skočil jsem do řeči Urarace a ta se na mě nechápavě podívala. Vlastně ani nevím proč jsem to řekl...

,,Super. Tak můžeme jít." řekl šťastně Todoroki a postavil se. Já se taky postavil a společně jsme se rozešli do obchoďáku. Musím se zeptat doktorky jestli nemůžu brát tři prášky, aby to nešlo vůbec cítit. Bože je to tak trapné... Jestli se ptáte co přesně? Všechno, jak situace, v které jsem se ocitl, tak to že se třeba teď vůbec o ničem nebavíme, taky se ho jako omega bojím zeptat na cokoliv, když je alfa...

Docela se bojím... ne Todorokiho, ale okolního světa...

,,Tak jsme tady..." řekla nadšeně Uraraka, když jsme prošli otevírájícíma dveřma.

,,Jéžiš tak hrozně jsem se těšila." řekla a prstem ukázala na stánek se zmrzlinou. Poté se k němu hned rozeběhla. My se zasmáli a šli rychle za ní.

Takže další kapča na světě^-^
Dneska docela brzo co?
Uvidíme se u další kapči v neděli<3
Bye^3^