Plameny spásy

ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

Zatracený Opet. Proč se musel objevit zrovna v tu nejhorší možnou chvíli?

Terra ale nepřestávala. Nezastavilo jí, že mě pořezala. Zaměřila se jen a pouze na Opeta, který si stál s rukama v kapsách u kabátku za mnou a pohrdavě se ušklíbal. Věděl, že jsem mu slíbila ochranu. A tu jsem nesměla porušit.

Prosebně jsem se podívala na Anitu. Ta ale jen stála nečinně na místě a chladně si měřila Opeta za mnou.

Ardel se postavil pohotově vedle mě a vykouzlil svůj vlastní štít. „Jsi v pořádku?!" vyhrkl.

Nepřítomně jsem kývla a štít vykouzlila znovu.

„Je to můj zajatec, Terro!" vykřikla jsem na ní, než se vrhla znovu vpřed. Tentokrát se snažila prohnat okolo mě. Zastavila jsem jí ohnivou stěnou. Stála mě v podstatě víc magie, ale zvládla jsem to. Ardel mi pomohl a zocelil jí.

Terra působila jako v transu.

„Slouží mi! A bude ještě několik měsíců. Uvěznila jsem ho. Lapila. Měla jsem přání. A přála si rok jeho služby," snažila jsem se rychle vysvětlit. „A slíbila jsem mu, že ho před tebou ochráním! Nesmíš mu ublížit. Prosím."

Zoufalost z mých očí přímo čišela.

„Terro, Terro, Terro," přešel Opet až k ohnivé stěně, která ozařovala okolní les. Kroutil při tom hlavou a rty měl zformované do svého typického arogantního úšklebku. „Divoká, jako vždy."

Elfka zavrčela a sykla něco na svou sestru. Ta přešla k ní a podala jí meč s rukojetí z Dračího dřeva. Obě zbraně se rázem rozzářily. Nasucho jsem polkla. Neměla jsem tušení, co ten meč uměl. Možná, že byla chyba jim to všechno dávat.

„Královnička mluví pravdu. Jsem jí zavázán ještě na několik měsíců, a pokud mi to dovolí, budu jí sloužit i dlouho poté. Jsem její. A pokud chceš pomoct své sestře v záchraně jejího milého, jistě nechceš královnu poštvat proti sobě, pokud mi ublížíš. Nebuď sobec. Smrt si na mě může ještě nějakou tu dobu počkat. Schovej ty zbraně, než si ublížíš."

Netušila jsem, zda to tím ještě nezhoršil. Kdyby vždy všechny neshazoval, mělo by to lepší výsledky.

„Je tvůj?" zeptala se s dalším zavrčením Terra. Anitě se v očích leskly potlačované slzy.

Nasucho jsem polkla a se zaváháním kývla. „Ale já jeho ne," dodala jsem.

Elfky chvilku stály bez hnutí a beze slov spolu komunikovaly. Nedokázala jsem z jejich výrazů nic vyčíst.

„No to mě poser!" rozřechtala se znenadání Terra, napřímila se a schovala zbraně. Meč znovu připadl Anitě. „Naše malá Neol dokázala okouzlit nejen budoucího krále Feramu, ale i jeho bratra? Měla bych ti zatleskat, Tvé Veličenstvo? Musím ale uznat, že jsem ohromená. Co jsi vůbec zač?" Olízla si suché rty a zadívala se na ohnivou stěnu. Sahala několik metrů vzhůru a nejméně pět metrů od nás do každé strany.

Věděla o tom, že je Ardel bratrem Opeta. Nevěděla jsem, odkud tu citlivou informaci získala. Bála jsem se ale, že to použije proti nám.

Ardel se na mě tázavě zadíval. Věděla jsem, že čeká, co na to řeknu.

Nemělo cenu to skrývat. Všichni to už věděli. Stejně by jim to brzy někdo řekl.

„Jsem polobohyně zvěře a přírody. Dcera boha Terse. A druhý klíč k Plamenům moci."

Obě dvě naráz oněměly. Jako na povel otevřely pusy a Terra hned na to s nevěřícným smíchem rozhodila rukama. „No u všech posraných jednorožců! Málem jsme nechaly popravit bolobohyni!" zasmála se znovu.