Plameny spásy

ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

Dřív, než jsem si to stačila rozmyslet, vrhla jsem se jim do náručí a šťastně se rozesmála. Objaly mě nazpět takovou silou, až jsem málem doopravdy nemohla dýchat a žebra se mi napínala tak, až hrozilo, že neprasknou.

„Abyste věděly, potomek nepřipadá momentálně v úvahu. Válka-"

„Jistě. Válka," řekla Terra a obě se odtáhly. Vypadaly stále stejně. Dlouhé hnědé vlasy, oříškové oči, Terra oběšená zlatem a Anita s tetováním rostlin na krku. Dvojčata stará tři staletí, téměř čtyři. Přesto měly v očích vypsané něco zcela jiného.

Mezi námi viselo patrné napětí. Bylo to šťastné shledání, přesto jsem si pamatovala, při jakých okolnostech jsme se naposledy rozloučily.

„Zradily jste mě," šla jsem rovnou s kůží na trh. Pokud zde byly takto brzo, den předtím, než jsme se měly vůbec shledat, muselo to být důležité. Ale hlavně časově výhodnější, než by bylo druhý den.

Nejdřív se jim ve výrazech mihlo překvapení. Poté se Anita zatvářila omluvně a Terra nakrčila nos.

„Víš to," řekla Terra. Udělala ke mně krok blíž. „Věř, že jsme nechtěly. Byly jsme vázané smlouvou sepsanou magií. Nebylo z ní cesty ven. Ale přesto jsme se z ní pokusily vyvléknout a porušit ji, aby ti nic nehrozilo. Kdo ti to vůbec řekl? Neměla ses to dozvědět."

Našpulila jsem rty a probodla je ostrým pohledem. „Urtel se mě pokusil zajmout. Nejdřív mi bodl nějakou věc do těla a kdyby nebylo Ardela, jsme oba dva mrtví a naši moc má v sobě ten zrádce. Přišli jsme na dlouhou chvíli o naše postavení. Stalo se toho hodně, ale vaše zrada byla podlost. Měly jste mi to říct!" Neměla jsem potřebu jim říkat, že nám do těla vypravili krev Dávné čarodějnice. Ta informace byla nebezpečná.

„Co? Že tě máme zabít?" zachechtala se Terra a Anita jí položila dlaň na paži. Varovně se na ní zadívala. „Nemohly jsme. Když zavoláš na lišku, že se jí hodláš zastřelit, uteče a schová se do nory, odkud jí už nedostaneš. Pochop, že nám to lámalo srdce. Byla jsi naše jediná pravá přítelkyně za celou dobu naší existence mimo Tareon. Navíc jsme Urtelovi daly rozkaz, aby tě nechal na pokoji. Pokud neposlechl, nebyla to už naše chyba. Zprotivil se tím i našemu pánovi."

„Opetovi," doplnila jsem za ní.

Obě se na mě nevěřícně zadívaly.

„Jak to víš?" zeptala se Anita.

„Protože jsem jí našel dřív, než vy," ozval se zvučný hlas z lesa a ze stínů vystoupil sám Král podsvětí. Málem jsem se plácla do čela a zaúpěla, ale strach mě přemohl dřív, než cokoliv jiného.

Terra automaticky vytasila dýku a vycenila zuby. Ve vzduchu se zalesklo ostří a modrost dřeva. Dračí dýka. V očích se jí rozzářilo stříbro. Vycenila zuby a jako smrtící vír se vrhla naproti nepříteli.

Zděšeně jsem jí zastoupila cestu a vykouzlila ohnivý štít, abych ho kryla. Zaúpěla jsem námahou, když dýka narazila neuvěřitelnou silou na štít. Posílila jsem ho, ale viděla jsem, jak pomalu ostří prochází skrz.

Terra bojově zařičela a přitlačila, aby ho proťala. Viděla jsem smrtící odhodlání v jejích děsivých očích. Bylo to, jako bych se dívala do očí samotné Smrti. Věděla jsem, čí bojovnicí se stala. A také jsem věděla, že Opet nesmí zemřít.

„Zastav, Terro! Prosím!" zaskuhrala jsem. Uviděla jsem koutkem oka, jak se z jeskyně vyřítil i Ardel. Ale dřív, než mi mohl pomoct, se můj štít protrhl a ostří Dračí dýky mě škráblo na předloktí. Ucukla jsem včas, aby mi nezasadila hlubší ránu.