100 let (Starshine Legacy)

Skladiště

,,Já...proč...tím...GARNOKEM."
,,Garnokem?" špitl Elijah pro sebe. Rychle přeběhl silnici a opatrně nahlédl za velkou bílou bytovku, jenž mu poskytovala dobrý výhled a zároveň skvělou schovku. Za bytovkou již ulice nepokračovala, plochu za budovou obsadil les. Na cestě, která jím vedla si povídali dva muži. Elijah jim neviděl do obličeje, ale dokázal rozpoznat siluety. Poměrně svalnatí muži byli oblečeni do pláštěnek, tmavých pracovních kalhot, se světlým logem firmy DarkCore a na hlavě měli zjevně brýle se zatmavenými skly (ale nebyly to typické sluneční brýle, vypadaly spíš jako plavecké brýle). Elijahovi naskočila husí kůže. Poslouchal, co si povídali:
,,Je to prostě blázen!" řekl jeden. ,,Ale, co když je to pravda?" odvětil druhý. ,,Že obrovská nestvůra spadla do moře a čeká na vysvobození? Nenech se vysmát. Podle mě mu prostě přeskočilo! Vždyť ještě před týdnem normálně vyřizoval kšefty, a teď? Zastaví provoz a pátrá po ňákým Garnokovi!"
,,Hm..asi máš pravdu, ale víš, kolik nám za to přislíbil peněz? Když se tohle podaří, budou z nás boháči!"
,,Jedinej důvod, proč jsem s tím ještě nesek."

,,Lidi, říkám vám, že jsem je slyšel, jak si povídají o Garnokovi!" snažil se Elijah druhý den na školní chodbě vylíčit přátelům, co minulou noc viděl.
,,Elijahu, ale my ti věříme."
,,Jenom nevíme, co s tím máme přesně dělat."
,,Ale tohle je přesně to samý, jako nám včera říkal pan Sherman" nenechal se odbýt Elijah ,, , a shodou okolností v tom má prsty zase nějaký člen DarkCore."
,,Dobře, tak zaprvý: vůbec nevíme v čem by měl mít prsty, a zadruhý: neříkals včera NÁHODOU, že se už o tom odmítáš bavit?"
,,Jo, ale tohle je něco jinýho. Vždyť to, co nám říkal pan Sherman, se stalo před sto lety!! A včera v noci slyším, jak se o tom baví ňáký dva chlapi... To vám to nepřijde ani trochu divný?"
,,Hmm... je pravda, že by to mohlo vysvětlovat to, proč rozumíme svým koním..." přiznal Oliver.
,,Díky Olivere, aspoň někdo má mozek větší než cvrček a chápe mě."
,,NO DOVOL!!!"
,,Ale stejně, co s tím máme dělat?" pokračoval Oliver.
,,Nooo, mohli bysme po tom Garnokovi začít pátrat. Jako v detektivkách. A jestliže je to strašné zlo, jak nám teda říkal pan Sherman, mohli bychom ho zničit, a pak být hrdiny a všichni by nás uctívali a postavili nám sochu a psali o nás knihy a-a-"
,,Elijahu, podívej se na nás. Připadáme ti snad jako Záhady s.r.o.? Jsme jenom děti-"
,,No, děti bych teda neřekla, Diano, ale máš pravdu. Neumíme řešit záhady. A víš, co by se nám mohlo stát, kdybysme se montovali nějak do DarkCore? Takhle, to, že by mě máma vydědila je vedlejší, ale, no... prostě je to špatnej nápad."
,,Jo, není lepší na to zavolat třeba policii?"
,,POLICII? Na tohle? Akorát by se nám vysmáli." řekl Elijah. Ostatní si vyměnili udivené pohledy.
,,Tak víte co?" nedal se Elijah ,,Tak já si to teda budu řešit sám." Už už se chystal na svůj rádoby důstojný odchod, když v tom se ozval Oliver:
,,Nebo bychom se mohli zeptat pana Shermana, jaký na to má on názor. Říkal, že se ho můžeme na cokoli zeptat."
,,No tak fajn... ale stejně nám řekne, že bychom to měli vyřešit. O to se s váma vsadim."
,,Uvidíme, Elijahu..."

Školní hodiny byly stejně nudné, jako v každý jiný den. Hned po posledním zazvonení naše čtyřka kvapem vyběhla z hlavních dveří, za doprovodu ostatních studentů, kteří byli radostí bez sebe, že jdou konečně domů. Naše hlavní postavy ovšem zamířili hned do stájí, s cílem najít pana Shermana.
,,Pane Shermane, pane Shermane... PANE SHERMANE!!!!"
,,Patricio, já nejsem hluchý" ozvalo se za Patriciou.
"Co potřebuješ?" K Patricii hned doběhli ostatní, a začali se vyptávat: ,,Pane Shermane, Elijah v noci prej viděl ňáký dva chlapy, jak si povídali o tom, že se jistý člen firmy DarkCore snaží osvobodit Garnoka."
,,Chtěl jsem, abychom ho vypátrali, ale oni jsou proti."
,,Hmm... to je velmi zajímavé..."
,,Jaký na to máte názor Vy? Máme po něm pátrat, I KDYŽ ABSOLUTNĚ NEVÍME, CO TEN GARNOK VLASTNĚ POŘÁDNĚ JE, A JESTLI TO VŠECHNO JE VŮBEC PRAVDA?'' zvýšil Oliver hlas a podíval se na Elijaha. Ten radši zabořil pohled do země a nic neříkal.
,,No, něco mi říká, že byste to měli zkusit vyřešit. Jestli je pravda, co Elijah říká, může to znamenat velké nebezpečí nejen pro celý Jorvik!"
,,Hhh, moc tomu nevěřím, ale když to říkáte Vy. Zkusit to můžem." uzavřela debatu Diana. Poté se všichni, kromě ní odebrali do stání. Dianu totiž ještě zastavil pan Sherman.
,,Diano, chtěl jsem ti říct, že za týden se zde koná závod v jízdě na koni. A říkal jsem si, že ty a Texas byste se mohli zúčastnit."
,,Hmm, budu nad tím přemýšlet."
,,Dobře, pak mi řekni."
Diana se odebrala za ostatníma do stání, když v tom ji ještě zastavila Beatrix - nejnamyšlenější holka ve škole a snad i na celém světě. Za ní hned docupitaly její dvě "nejky" Amelia a Isabela.
,,Tak co? Zúčastníš se soutěže?"
,,Ještě nevím Beatrix, a teď mi jdi z cesty."
,,No já se jí zúčastním, a být tebou, tak bych ani netahala tu tvou blbou krávu ven. Protože můj Agron je nejrychlejší kůň v okolí. A ty by ses asi s tou svou troskou nechtěla ztrapnit před celou školou, že?"
,,Skončilas?"
,,Jop." řekla Beatrix a odkráčela se vztyčenou hlavou, za doprovodu svých pomocnic pryč. ,,PANE SHERMANE!" zavolala Diana na odcházejícího pana Shermana. ,,ANO DIANO?"
,,NA TU SOUTĚŽ MĚ ZAPIŠTE." křikla a doběhla do stání. Cestou ještě zaslechla Beatrix, jak říká: ,,Malá vyblitá fouňa. Nechápu, že si vůbec myslí, že by s tou svou troskou dokázala vůbec vyhrát."