Jiná doba... jiní lidé... konec světa
*Tento příběh je inspirovaný hrou Starshine Legacy a objevují se v něm postavy právě z této adventury. Ale nebojte se toho, že příběh nebudete chápat, pokud jste hru nikdy nehráli. K tomuto příběhu znát hru nen...
V dálce na kopci cosi růžově zářilo. Ve tmě to "cosi" bylo určitě vidět na kilometry daleko. Vydat se na to místo bylo ovšem velmi riskantní, jelikož se nacházelo ve skalách, které se často drolily. ,,Ty tam chceš snad jet?" zeptal se Elijah. ,,Tak přemýšlej." odvětila Diana a poklepala si na čelo ,,Když tam pojedeme, budeme se moct z dálky podívat, kudy bychom pak jeli." ,,Není lepší si posvítit mobilem?" napadlo Patriciu. ,,Takhle, sice budeš vidět, ale stejně teď nevíme, kde jsme. Takže já bych možná za tím světlem jel." odvětil Oliver. ,,Hm, ani signál tu není." dodal Elijah, při pohledu na svůj mobil." ,,No, tak tam teda pojedeme, ALE jestli se něco stane a já v těch skalách umřu, tak je to celý vaše vina." ,,Jo, jo, jasně." opáčila pohrdavě Diana.
,,Bacha, padaj kameny!" zavolal Oliver, když projížděli na kopci kolem skály, ze které se pod dusotem kopyt odlamovaly kusy kamene, které následně padaly dolů do cesty.
Byli už skoro u té zvláštní světélkující věci, všimli si poslední překážky - kamenný most, který zrovna osmička přecházela, byl na konci ulomený. Jediný způsob, jak ho překonat, bylo ho přeskočit. Trhlina byla dost velká a jediná chyba by mohla zapříčinit pád a následnou smrt. ,,Já nechápu, že riskujeme tohle všechno, jenom proto, aby jsme se podívali, kudy jet, a pak se stejně museli vrátit." stěžovala si Patricia. Ostatní ji radši ignorovali. ,,Půjdu první." ,,Dík Diano, jsem rád, že ses nabídla a že nemusíme losovat." zasmál se Elihjah. V jeho hlasů ovšem byla cítit jistá nervozita. ,,Hm, tak jo..... neboj Texi, to zvládnem." Texas jen zařechtal a rozběhl se proti propasti. Ostatní se strachem v očích přihlíželi. Ve vzduchu bylo cítit napětí.
,,Dobře, otče náš na nebesích..." ,,Elijahu, drž tlamu." ,,Ona tu umře..." ,,A máma mě vydědí." ,,Proč by to dělala?" ,,Elijahu, řekla jsem ať držíš tlamu!"
Texas se připravil na skok... a skočil.
,,Pojeďte, nic hrozného to není. Super Texasi, jsi pašák."
Poté, co se všichni octli na druhé straně mostu, zpřístupnila se jim cesta k tomu zvláštnímu zářícímu místu. ,,Tak pojďte, podíváme se a pojedeme zpátky." ,,Moje máma teď musí umírat strachy." Když tam dojeli, nestačili se divit. Místo působilo velmi magicky. Okolo byla travnatá plocha. Uprostřed byl kamenný kruh, kolem kterého byly dokola rozeseté dlouhé kameny. Na kruhu byly vyryté ornamenty, které svítily zářivě růžovou barvou. Nahánělo zároveň strach i úžas.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Údiv všech přerušila Patricia: ,,Tak tohle je hustý. A podívejte na ty ornamenty, tak tohle svítilo." ,,To je nádhera." ,,Jo, to je- AU!" Elijah se skácel na zem. ,,Co je Elijahu?" Ostatní se ihned rozběhli za bolestí se svíjejícím Elijahem. ,,Hrozně mě bolí hlava. A blbě vidím. Před očima mám zelený záblesky. Je to normální nebo jsem se snad zbláznil?" ,,Jestli ti šiblo nebo se tohle děje běžně, to já posoudit nemůžu, každopádně si pospěšte, byl bych rád co nejdříve zpátky ve stání."
,,Kdo to řek?!" ,,No, kdo asi? Vážně si pospěšte, nudím se." ,,...M - M - Mariahu?" promluvil Elijah roztřeseným hlasem, dívajíc se na svého koně. ,,No?" odpovědělo zvíře. ,,Já jsem se fakt asi zbláznil, slyšíte to taky nebo se mi to fakt jenom zdá?" ,,Právě, že nezdá." ,,Steeltoe?" ,,Jo." ,,Hele, ale pospěšte si, bolí mě nohy." ,,Mě taky bolí nohy Cannone, a nestěžuju si." ,,Hlavně, Texi, že si ve stájích stěžuješ skoro na všechno. Na jídlo, malej prostor..." ,,Co se to děje?" křikla Diana. ,,Jakto, že vám rozumíme?" ,,Je to snad tím místem?" špitl Oliver. ,,Ať už jo nebo ne, rychle se podívám na tu cestu domů, ať odsud vypadnem." řekla Diana. ,,Jo, dobrý nápad, Eli, zvládneš se dostat na koně?" ,,Jo, to zvládnu. Hlava už mě naštěstí přestává bolet." Mariah už nic neříkal, pouze zaržál. ,,Nevím, Mariahu, jestli se nám vaše řeč jen zdála nebo to byla realita, ale teď, jestli mi rozumíš, pojedeme konečně domů."
,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, pane." ,,Idiote, copak to nechápeš?! Před sto lety, ty hloupé holky zničily pečetě, a zabránily Garnokovi se osvobodit! Ale můj nový plán je dokonalý. Jenom musím zjistit, kam ty BLBÝ holky schovaly ten BLBEJ klíč, kterým zapečetily tu BLBOU kobku!!"
,,Ale neboj se Garnoku, tvůj čas se blíží. A není nikoho, kdo by tě tentokrát zastavil..."
