100 let (Starshine Legacy)

Zákeřná projížďka

,,Proč zas pondělí?!" Patricia vypnula hlasitý budík a pomalu se soukala z postele. Poslední dobou vstávala do nového dne levou nohou. ,,Už aby byly prázdniny." Oblékla se, nasnídala, umyla, vzala si tašku s učebnicemi, připravenými ze včera a vydala se do školy.
Střední škola se nacházela na náměstí samotného Jorviku. Díky své výrazně béžové omítce a velké věži s hodinami, které poctivě odbíjely každou hodinu, ji nebylo možno přehlédnout. Na své stáří to byla velice moderní škola. Její studenti měli navíc možnost se naučit jezdit na koních a reprezentovat tak školu na soutěžích v drezuře či parkouru.
Když se Patricia blížila k hlavním dveřím, všimla si, že není jediná, které se do školy moc nechce. Kluci se otráveně soukali do dveří a holky se snažily zamaskovat bledou tvář a kruhy pod očima.
,,Ahoj Paty." zavolal na ni Elijah a vydal se směrem k Patricii. ,,Co je, zase špatný den?" ,,Sklapni." odsekla Patricia. Elijah se uchechtl. Ve třídě už na ně čekala Diana. ,,Kde je Oliver?"
,,Milý Elijahu, kde myslíš?"
,,Já nechápu, že ho to v tý knihovně tak baví." zakroutila hlavou Patricia.
,,Já nechápu, že tě baví pomlouvat mě za mými zády." promluvil za jejími zády Oliver, který se zrovna vrátil z knihovny. Patricia leknutím nadskočila. ,,Tak seš debil?!" zařvala na Olivera. ,,Víš jak jsem se lekla? A vůbec, já tě nepomlouvám, já je-" monolog jí přerušil školní zvonek, značící začátek hodiny.
Po hodině se čtyřce procházela po chodbě, když v tom-
,,Olivere, to jsem ráda, že jsem na tebe narazila. Jak jistě víš, naše škola pravidelně vydává školní noviny. Sice to tentokrát měl na starost pan Everson, ale ten mi jen předal zápisky, ale jinak nic víc neudělal. Takže bych ráda přidělila tuto práci někomu, na koho je spolehnutí, a jelikož vy máte podle rozvrhu nyní 45 minut přestávky, rozhodla jsem se tento úkol předat Vám. Své kamarády si můžete samozřejmě vzít s sebou, určitě Vám rádi pomohou. Zde jsou zápisky pana Eversona, na výtisk můžete použít školní tiskárnu v knihovně. Zatím nashledanou."
,,No, takže prestávka v háji" špitla Patricia k ostatním ,, ,jak já tu ženskou nesnáším."
Paní Caddelová byla snad nejpřísnější učitelkou na celé škole. Každý den nosila ten samý mundur: tmavé elegantní šaty, blonďaté vlasy měla pečlivě vyčesané do drdolu, na nose měla posazené špičaté dioptrické brýle a krk jí zdobil pokaždé ten samý stříbrný náhrdelník. Kdokoliv, kdo nefungoval podle jejích pravidel, si koledoval o důtku. A hádat se s ní také nemělo žádnou cenu.
,,Tak pojďte, uděláme to hned, třeba nám potom ještě trochu času zbyde."

,,A máme to." zahlásil radostně Elijah. ,,A hodina začíná až za 10 minut." dodala Patricia.
,,Lidi, půjdete po škole do stájí?"
,,Já jo, musím vidět Steeltoa."
,,Já jsem panu Shermanovi slíbil, že mu pomůžu opravit plot jízdárny, takže já tam musím."
,,Já půjdu s Cannonem trénovat drezuru."
,,Hele, a co kdybychom se jeli pak projet k Ďáblovu průsmyku?" navrhl Elijah. ,,Klidně." řekli ostatní jednohlasně. Za chvilku však zazvonil školní zvonek a studenti se museli vrátit do svých tříd.

Po škole šli přátelé společně ke stájím.
,,Dobrý den pane Shermane, půjdeme opravit ten plot?"
,,Jistě Elijahu, pojď za mnou."
Oliver šel s Cannonem trénovat drezuru a holky běžely do stájí. ,,Ahoj, ti moje miminko, jak še máš? Ďneška še už konešně půjďeme pjojet." ,,Patricio, ten kůň je starší než ty." ,,Ťo ňevadí." zašišlala, načež se Diana jen usmála, a šla trénovat s Texasem.

Navečer byli kamarádi připraveni před stájema na projížďku. Velmi rychle se stmívalo a jediný měsíc odhaloval siluety blízkých stromů a cest. ,,Je docela tma, jste si jistý, že to je dobrý nápad?" zeptal se nejistě Oliver. ,,Prosim tě, nebuď srab." uchechtla se Patricia a okamžitě vyrazila. Ostatní ji následovali.
Lesy okolo cesty, po které naše čtyřce jela, měly v noci velmi strašidelný nádech. V dálce šuměla voda v řece. Ze tmy se ozývaly zvláštní zvuky. Jediné, co je přehlušovalo, bylo dupání koňských kopyt. Cestu za jezdci pohlcovala tma.
Po půlhodině bloudění se přátelé zastavili: ,,Hele, já teda jako nevim, ale neměli jsme už v Ďáblově průsmyku dávno být?"
,,Asi jo, ale v tý tmě není nic vidět, takže nevím." odvětil Oliver, snažící se ve tmě najít nějaký povědomý bod, podle kterého by určili, kde se právě nachází.
,,Takže mi chcete říct, jsme se tu ztratili."
,,Bojím se, že asi j-"

,,Hele, támhle něco svítí."