Enchanted

Já asi umřu

,,Kdyby si mi to řekl hned, mohli jsme to vyřešit, ale nechal si mě ve lži 19 let, seber se z našeho domu a vypadni," máma ukončila už asi deseti minutovou hádku s tátou a sedla si vyřízená na pohovku. 

,,Semnou půjde i Skylar," otec byl najednou jiný, vždy se ke mně a k mámě choval s úctou, byl na nás hodný, ale tahle jejich hádka mi ukázala jinou stranu jeho chování kterou jsem neznala. Nervózně jsem se kousla do rtu, nikam s ním nepůjdu. 

,,Skylar si sama vybere u koho bude," pustila se do toho Erin, máma na ní byla také naštvaná, ale i tak stála při ní celou tuhle hádku. 

,,Zůstanu s mámou," šeptla jsem a zmáčkla si zápěstí. V mém otci vařil vztek. ,,Není to tvoje matka!" vykřikl a rozhodil rukami. Do uších se mi dostal vzlyk mé matky a mě to bolelo. 

,,Jsem její dcera a vždy budu," sykla jsem a sedla si vedle ní. Ruce jsem si dala kolem jejích ramen. ,,To se ještě uvidí," s tímhle místnost opustil a nejspíše i celý tenhle barák. 

,,Promiň mami," šeptla jsem k ní a víc si jí k sobě přimáčkla. ,,Ty vůbec za nic nemůžeš," objala mě a já věděla, že tohle je moje jediná máma. Nikdo jiný, ne Erin. ,,Myslím si, že bude nejlepší, když pojedu na pár dní k babi a dědovi," mamka se ode mě odtáhla a utřela si slzy. 

,,A co já?" zeptala jsem se překvapeně. Nuceně se usmála a položila mi ruku na tvář. ,,Už si velká holka, to si mi dokázala za poslední týden, zvládneš to," palcem mě pohladila, ale já se zamračila. 

,,A kde mám být?" šeptla jsem. Vždy na mě dávala velký pozor, tohle byl nezvyk. ,,Můžeš být tu, nebo u nás doma, kde chceš," dala mi pusu na čelo a vstala. ,,Mami," zastavila jsem jí. Otočila se na mě. ,,Miluju tě," hlesla jsem. Na tváři se jí vykouzlil úsměv a odpověděla: ,,Já tebe taky zlatíčko," a opustila místnost. Opřela jsem se o opěradlo a vydechla, je toho na mě moc. 

,,Taky už půjdu, kdyby něco volej," Erin. Jen jsem přikývla. Nelíbí se mi co se tady děje, kdy se můj život stihl takhle posrat?

,,Skylar," do nosu se mi dostala ta známá vůně a mě to donutilo se pousmát. Oblízla jsem si rty a pohledem se zapíchla do něj. Nic neříkal, jen na mě taky hleděl. Na chvilku jsem zapomněla na to co se děje, když jsem se ztrácela v jeho karamelkách. 

,,Měla by jsi se jít provětrat, vezmeme tebe Jazzy a Jenny ven," řekl a vstal. ,,Nechci," pokroutila jsem hlavou. ,,Já se, ale neptal," dřepl si přede mě a ruce si vsunul za má záda. Nedalo mu to žádnou námahu a já byla přehozená přes jeho rameno.

,,Jasone polož mě laskavě na zem!" bouchla jsem ho do zad a pozorovala Jazzy, která v náručích držela Jenny a Freda jak jsou za námi. ,,Fredo nazuj jí boty," vyšlo z Jasonovo úst a já si musela odfrknout, jediné co na téhle situaci bylo dobrého je, že Jenny to přišlo náramně vtipné. 

Na svých nohách jsem ucítila stisk a tak jsem začala kopat kolem sebe, aby mi ty boty nemohl nazout. 

,,Sky nebuď jak malé dítě," Jason mi dal přes obě nohy ruku a tím mi zabránil v pohybu. ,,Dám jí jenom kroksny," zamračila jsem se, nikdy nechodím nikam v kroksech. ,,Chci tenisky!" pískla jsem a praštila ho opět do zad. ,,Přestaň mě mlátit nebo začnu já!" nedokázala jsem poznat jestli ho to naštvalo nebo ne, ale změnil se mu tón hlasu. 

,,Tak mě dej na zem!" prskla jsem naštvaně. S povzdechem mě položil na zem. Praštila jsem ho pohledem a naštvaně si obula boty. Fredo se mému chování smál a tak jsem mu dala pěstí do ramene. 

,,Au, já asi umřu!" vypískl a chytl se za rameno. Pokroutila jsem nad tím hlavou a vyšla ven ze dveří. ,,Pozvu i holky," oznámila jsem. Bylo nezvyklé je nevidět každý den.