[Ráno]
Je osm a já vstávám jak jinak než s raní nevolností. Je to hrůza. Jesm teprve hodně na začátku těhotenství a už takhle trpím, ani nechci vědět co přijde dál. Za dvě hodin mě tu vyzvedne Domča a pojedeme k mím rodičům na oběd. Čekala jsem že z toho budu mít trochu víc obavy, ale kupodivu ne. Teda ono to vlastně není až tak divný. Moje rodiče miluju a to samé oni mě, tudíž se téměř ve všem podporujeme. Vím že i kdyby si s ním úplně nesedli, tak mou volbu budou respektovat.
[o hodinu později]
Už mám ranní rutinu hotovou a dělám si snídani. Jen co jí dodělám rozhodnu se jí sníst u televize. Mám zhruba hodinu do odjezdu. Oblečená už jsem, a až dojím tak se půjdu namalovat.
[V autě]
Už jedeme a Domča je dost nervózní. Teď jsme na benzínce. Chudák Dominik, si musel dát cigaretu na uklidnění. Docela mě překvapilo jak moc je nervózní. Zrovna mi psal Kuba že drží palce u rodičů. To je hezký. Zrovna zvednuhlavu od displeje a kouknu na Domču. Ale zmate mě jeho zděšený pohled. Podívám se za sebe abych viděla na co se kouká, ale vše se stane tak rychle že to ani nezaznamenám. Necítím nic. Před očima se mi zobrazí všechny krásné momenty mého života. Narazilo do nás auto. Už pořádně ani nevnímám ale tak lehce slyším Dominikův hlas. Moje poslední myšlenka byla na to, jak by vypadal život s naším dítětem. Doufám že to přežije. A takhle končí můj love příběh. Konec.
Chyby
Slovo autora: Děkuji že jste si příběh přečetli a budu ráda když si ještě něco z mé tvorby přečtete. <3
