[V autě]
Stále přemýšlím jak mu to říct, aby to neviznělo jakkoliv špatně. I když to není vlastně nic zlého, ale tak stejně. Prostě jsem z toho nervózní. Asi mu to řeknu až později. "A jsme tu,, Řekne Domča po tom, co zastaví před kavárnu.
[V kavárně]
Sedíme pojíme kávu, a povídáme si. Mám z toho fakt radost. Povídáme si, jako kdyby jsem si v životě neřekli nic ošklivého. Je to opravdu krásný, ale mám trochu strach, že když mu to řeknu, tahle pohoda zmizí. No, každopádně mu to říct musím. ,,Hele, dneska jsem volala mamce a říkal jí, o tom že jsem těhotná,, Chvíli jsem se odmlčela. "To je super,, Stihl říct než jsem pokračovala. "Jo, ale ona chtěla abych tam v sobotu přijela, i s tebou. Tak kdyby ti to nevadilo?,, Ta nejistota z toho je docela slyšet, i když jsem se jí snažila zakrýt. "No, jo, klidně. Ale myslíš že tvoji rodiče tě třeba nebudou hnát na potrat, až mě uvidí?,, Super nejistota už je i u něj. Ach jo, tak moc jsem nechtěla zkazit tu dobrou náladu. "Ne, to určitě ne. Moji rodiče jsou úžasní, a hlavně chápaví. Už do telefonu jsem je připravovala na to že máš tetování a byly s tím úplně v pohodě. Tohohle se neboj.,, Na konci věty jsem se na něj usmála, aby ho to uklidnilo. "Tak v tom případě, je rád poznám,, Taky se usmál, a mně spadl kámen že srdce. "Fakt!? Bezva,, Nadšeně jsem vyjekla. "A v kolik tam chceš jet?,, Při otázce se koukal do telefonu, tím pádem předpokládám že se ujišťoval že nemá už něco naplánované. "No, asi nějak dopoledne, aby jsme tam byly ma oběd,, Řekla jsem a doufala že to půjde. "Ok, tak si to paķ upřesníme na určitej čas,, Dořekl a odložil telefon. "Super,, Rozzářili se mi oči radostí. Tak tohle bylo úplně v klidu. Ani jsem se nemusela tak strachovat.
[Doma]
Z kavárny jsme jeli ke mně a dohodly se, že tu Domča přespí. A teď, sedíme na gauči a objednáváme pizzu. Jak tu tak sedíme, vzpomněla jsem si na to, jak tu byl Kuba. Ale hlavně na to, jak byl se začal chovat jinak, když přišla řeč na Dominika. Zkusím se ho zeptat, ale co když si něco uděli a tak to nechtěj rozebírat? Tak to hold bude zase další drama. Mně už je to jedno. Stejně se zase usmíříme. Už to máme jako na kolotoči. I když, vlastně teď bych asi neměla mezi námi vyvolávat drama, když pojedeme k našim. Asi to zatím teda nechám být a třeba mi to potom řekne sám.
Dále jsem nad tím nepřemýšlela a užívala si společně s Domčou, jakýsi filmový večer. Bylo to bezva. Potom jsme šli spokojeně spát a já se těšila na společné ráno.
[Ráno]
Probudím se vedle spícího Dominik. To je zvláštní, obvykle jsem já, Ta co vstává pozdě. Jdu do koupelny na ranní rutinu. A k ní se obávám že už patří ráno nevolnost. Z koupelny do kuchyně. Přemýšlím co bych nám mohla připravit k snídani. Asi spíš něco objednám. Oba máme palačinky. Sice to není nic extra, ale zase tím nic nezkazíš. Když si jídlo převezmu dám ho na talíře a jdu ho probudit. "Domčo, je ráno,, Říkám mu když s ním lehce třesu. On na to pouze zabručí a peřinou si zakreje hlavu. Já mu peřinu posunu a políbím ho. Načež tedy vstane a do konce i s úsměvem. Já jdu do kuchyně, Domča to ještě rychle vezme přez koupelnu. Nakonec se sejdeme u stolu, kde společně posnídáme. Naše konverzace se točí okolo plánu na dnešek. Takže nic extra. Dominik má dnes koncert takže musí brzo jet. Já bych teda klidně jela s ním, ale teď takhle hned z kraje těhotenství to asi není dobrý nápad. A za nedlouho už opravdu odešel. Odešel a nechal mě tu. Je mi tu smutno. Asi se půjdu projít. Možná bych mohla jí i nakupovat. To nezní vůbec špatně. Třeba se můžu podívat i na věci pro miminka. Jen tak pro přehled.
Konec
Chyby
Slovo autora: Omlouvám se, že minulý týden nevyšla kapitola. Snad mi to odpustíte.
