[Ve studiu]
Kluci měli na mě narážky, ale stejně byli rádi že tam jsem. Během večera párkrát přišla řeč i na práci, ale jinak jsem se výhradně bavili. A to se dokonce ani moc nepilo. Dominik se nezapomněl pochlubit o našem výletu do tetovacího salónu. Kluci hned chtěli vidět mé tetování, a zahltili mě otazkami. Já se jim ale vlastně ani nedivím. Muselo je to překvapit. Zrovna já nejsem úplně člověk co by si jen tak udělal tetování. No, co si budem, kdyby tam nešel Dominik, tak já si ho neudělám, ale teď jsem ráda, že ho mám. Jsem ráda že elegantní růže zdobí moje záda. Dominik moje rozhodnutí podporoval, a kluci taky. Což mi udělalo radost. A jak jsem říkala že se moc nepilo, tak to jsem si očividně jen myslela. Teda většina z nás jo, ale ve chvíli kdy mě tam začal nabalovat vožralej Tomáš, jsem si to hezky rychle myslet přestala. Sice to bylo spíš k smíchu, ale Dominik ho přeci je naštvaná odstrčil s nějakými narážkami. Ale potom už večer probíhal hladce, až do našeho odchodu. Jelikož jsme šli pěšky, tak nás úplně nezradoval déšť. Ale nejhorší je, že jsem byly už v půlce cesty. Takže už nám nezbylo nic, než to prostě v dešti dojít.
[U Dominika]
Celí promáčení jsem si dali společnou sprchu. Dominik mě celkem překvapil, a nic nezkoušel. Žeby i Dominik na to občas neměl chuť? Blbosti, něco se děje. Mám se na to zeptat? Ale to je blbý, se jen tak zeptat:,,Děje se něco, že mě tu nechceš opřít o kachličky?" To asi ne. Zeptám se ho až dýl, do tý doby snad něco vymyslím. Vylezli jsme ze sprchy, a oblékli se. A protože jsme byli oba hladoví, rozhodla jsem se, že nám udělám něco k večeři. V lednici jak jsem předpokládala, toho moc nebylo. Ale naštěstí, když Dominik viděl, jak se trápím, rozhodl se objednat nám jídlo. Sice jsem chtěla udělat něco sama, ale z vody, asi jen tak večeři nevikouzlím. Zanedlouho nám přivezli jídlo, a my se společně najedly, u televize. Tam jsem poté taky usnula.
[Ráno]
Probudila jsem se na gauči. Bylo deset, Dominik touhle dobou bývá už vzhůru, ale nikde ani známka toho, že by tu byl. Rozhodnu se podívat po bytě. Nikde není. Zkusím mu zavolat. Nebere to. Tak co mu je? Však večer jsme přišli spolu. Zkusím mu napsat, a poté znovu zavolat. Pořád nic. Pokouším se to neřešit, a jdu do sprchy. Přemýšlím, jestli to nemůže souviset s tím, že byl včera takový, řekla bych odtažitý. Vylezu ze sprchy, a pouze v ručníku mířím ke kuchyňské lince. Zapnu kávovar, a chystám se udělat si kávu. Ale v tom uslyším otevírání dveří. Samozřejmě tam hned jdu, a hned po něm začnu téměř ječet."Kde jsi kurva byl, že mi to ani nezvedneš?,,říkám po cestě ke dveřím. Ovšem k mému velkému překvapení, tam nestál Dominik, ale Tomáš. Lekla jsem se."Ahoj, hele neříká se mi to snadno, ale Dominik je na policii., Řekl když si sundával boty. "To si děláš prdel? Já ho zabiju.,,Naštvaně jsem si prohrábla vlasy. Tomáš mě sjel pohledem. Nechápavě jsem se na sebe koukal, a došlo mi, že jsem jen v ručníku. "Hned jsem tu,, Okamžitě jsem si to odcupitala do ložnice se obléct. Už oblečená jsem přicházela do obýváku, a na gauči uviděla Tomáše, sedla jsem si vedle něj, a spustila. "Tak povídej, co se tedy stalo?,, Už jsem byla dost klidná. "Takže, asi kolem sedmé, jsem volal Dominikovi, ať přijede, do studia, že je potřeba znovu nahrát jede feat. No a když přijel, tak to nahrál, a Radek ho přemluvil ať si s námi něco, dá.,, Zničila jsem mu do řeči."Co přesně?,,Už jsem mluvila zase s nštvaným tónem. "Jen chlast,, uklidňoval mě. Já pouze kývla. "Jenže dál si trochu víc. A když už bylo půl devátý, rozhodl se, že pojede za tebou. Sice jsme se mu to snažili rozmluvit, ale on se nedal, a sednu za volant. Já se též rozhod jít domů, a když jsem by na křižovatce, všíml jsem si Dominokového auta. Ale když jsem se zadíval pořádně, bylo vidět jak stojí vedle auta s fízlem který mu dává dýchnout. Už teď jsem věděl že je v hajzlu. Chvíli jsem ho pozoroval, a přišlo to, co jsem si myslel. Odvezli ho.,, Dokončil, a já si myslela že Domču zabiju. "Jedu na nejbližší stanici, určitě bude tam. Chceš jet semnou?,, Zvedla jsem se k odchodu. "Asi ne, půjdu domů, jen jsem ti to chtěl říct.,, taky vstal, a šel se zase obout. Šla jsem za ním. "Jo, děkuju že jsi mi to přišel říct.,, upřímně jsem se na něj usmála při zavazovaní tkaniček. "To je dobrý,,taky se usmál, a já už si vzala peněženku, klíče, a telefon. Odešli jsem společně z bytu, u auta se rozloučili, a já odjela.
Konec
Chyby
Slovo autora: Omlouvám se,že dlouho nic nevyšlo. Ale budu se snažit aby aspoň každé dva týdny byla nová kapitola, sice to asi nezvládnu, ale bude se snažit, to přísahám.
