[ráno]
Probudila jsem se, a odstartovala ráno. Klasická rutina už byla za mou, a já si dělala snídani. U toho mi volal Domča, zděloval my jeho dojmi z první noci se sádrou. Já jakožto člověk co jí nikdy neměl, jen naslouchala. Po snídani náš hovor skončil, a šla jsem se nachystat. Dnešek bude asi dost náročný, a hlavně hektický. Musíme s Kubou dořešit tu práci, taky si objet nějaký úřady, a vyzvednu si balík. No zkrátka to nebude nic příjemného. S touhle myšlenkou jsem jela za Kubou do kavárny.
[V kavárně]
S Kubou jsme to všechno dořešil, a podepsali papíry. Mám štěstí že Kuba to v za mě zařizuje. Za to jsem mu opravdu vděčná, protože v tomhle se apsolutně nevyznám. Bylo hotovo a já musela jet. Nejdříve na poštu, a pak na úřad. Možná si říkáte, že nejsou úřední dny, ale já tam mám domluvenou schůzku.
[Na úřadě]
Vešla jsme, a už teď jsem se skoro ztratila. Naštěstí si mě odchytal sekretářka, a navedla mě. Schůzka zkončila, a já si musel jít vyplnit nějaký formuláře.
[Doma]
Domů jsem se dostala až ve čtyři. Po cestě jsme si ještě koupila jídlo, takže sníst ho, bylo první v pořadí. Hned poté se převléct, trošku se upravit a zase jít. Musím uznat, že představa toho, že tam chodím jen do konce týdne, a potom už budu moct pracovat odkud se mi jen zachce, mě momentálně udržuje při životě.
[V práci]
Klasický začátek směny. Vlastně i trochu dýl než začátek. Ale potom, přišel Domča, a udělal mi tím fakt radost. Takové milé překvapeni, sem potřebovala. Dominik si sedl na bar, a i s Nelou jsem tam kecali. Samozřejmě že sme u toho i obsluhovali. A taky tam pár lidí poznalo Dominika, takže tam hodil pár fotek, a podpisů. Ale jinak to byla pohodička. Uteklo to jak voda, a mi zavírali. Domča odešel asi před hodinou, ale to nevadí. Mi s Nelou jsme se rozloučili a šli domů. Po cestě se mi v hlavě zrodila vzpomínka, jak sem kluky potkala. Nad tím se mi na tváři objevil úsměv.
[Doma]
Tam jsem dojedla zbytek oběda, a chystala se k odpočinku. Jenže to by mi nesměl zazvonit mobil. Volal mi Kuba. Když jsem to zvedla, oznámil mi, že zítřejší schůzka s jeho přítelkyní se přesouvá na pátek, protože je malej nemocnej, a musí s ním zítra k doktorce. Já mu to odsouhlasila, a on to típl. Můj plán byl naprosto jasný, jít spát. Ani do tý sprchy jsem nešla. Na to už nemám sílu. Nevím proč mě to tak vyčerpalo, vždy to nebylo až tak náročné. Ale očividně bylo, víc než si dokážu připustit.
Konec
Chyby
Slovo autora: Pro dnešek to je jenom taková rychlovka, aby jsem něco vydala.
