Ano, stále jsem to já... ^.^

Kapitola I.

Jmenuji se Alice. Je mi 16. Jsem dcera úspěšného podnikatele a velmi známé doktorky. Všichni ode mě očekávají jen to nejlepší. Vždy jsem se musela pilně učit, mluvit slušně a být zkrátka vzorná. Kdykoliv když jsem v něčemu neuspěla mi to všichni vyčítali. Větu: "Proč nejsi jako tvoje maminka(tatínek).." jsem slyšela snad milionkrát. Bydleli jsme ve velké vile kousek za městem. Ven jsem mohla chodit jen když bylo uklizeno a byla jsem připravená do školy. Ve škole jsem měla spoustu kamarádek. 

Jednou k nám do třídy přišel nový kluk. Byl "něčím" zajímavý. Učitel ho posadil ke mě. O přestávkách se k němu nikdo neznal. Jakmile byl čas oběda přišel za mnou a zeptal se: "Nechceš si sednout se mnou?" . Bylo mi ho líto tak jsem šla tedy s ním. Jak jsme obědvali hodně jsem se toho od něj dozvěděla. Jmenuje se Erik. Má mladší sestru. Rodiče se o ně moc nezajímají, jelikož nemají moc času. Nemá žádné zákazy a ani povinnosti. Přistěhovali se sem kvůli tomu, že otec tu dostal velmi slušně placenou práci. Nakonec jsme se domluvili, že po škole zajdeme ven. 

Přišla jsem domů vysála jsem a domluvila se s rodiči, že když je ten pátek mohu zůstat venku déle. V sedm hodin jsem šla k jeho paneláku kde na mě už čekal. Provedla jsem ho městem a po chvíli se mě zeptal jestli nezajdeme někde do klubu. Celkem jsem se tomu divila, ve škole vypadal poměrně slušně. Nakonec jsem tedy souhlasila. Ještě předtím než jsme tam vešli vytáhl z vnitřní kapse bundy krabičku cigaret. Zeptal se mě jestli si dám a jelikož jsem nechtěla být "pozadu" nevinně jsem souhlasila. Hned na mě poznal že je to moje první cígo. Nesměle se pousmál a podal mi zapalovač. Po první potahu jsem se málem udusila. Tak mi řekl, že jestli nechci tak nemusím. Ale já chtěla. Potřebovala jsem se nějak dostat pryč z reality a uvolnit se. Potáhla jsem si znovu a už to bylo v pohodě. Dokouřili jsme a šli tedy dovnitř. Hned jsme zavítali k baru. Kde jsme si dali pár panáků. Poté jsme šli na parket. Pařili jsme dlouho do noci. Asi po hodině jsme šli ven. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že on je takový. Byla jsem ale ráda za to, že takový je. Konečně jsem nemyslela na to kdo jsem já. Na to co bych měla a co ne. Domů jsem přišla kolem třetí hodiny. Za tu dobu jsem stihla i celkem vystřízlivět. Rodiče, už spali a já se potichu vplížila do svého pokoje a po chvíli usnula.