Age is just number, right? (sope)

11

●♡●

Celý den až do dějepisu jsem byl šíleně nervózní. Hodinu před dějepisem jsem si ještě všechno v hlavě opakoval.

Když přišel dějepis, učitelka hned jak přišla do hodiny, začala rozdávat testy. Když pokládala papír na můj stůl, zastavila se. ,,Ach, ty jsi prostě beznadějný případ Hoseoku," povzdechla si a zakroutila hlavou.

Sklopil jsem hlavu. Tím mi sebevědomí úplně nezvedla - spíš naopak. Vzal jsem si do ruky propisku a podíval se na na první otázku.

Překvapilo mě, že jsem na ní věděl odpověď. Se zbytkem testu to bylo podobně. Když si na konci hodiny učitelka vybírala testy, u mě se jako vždy zastavila. Podívala se na můj test a vykulila oči. Musel jsem se sám pro sebe trochu pousmát.

,,Tys používal taháky?" zeptala se nepříjemně. ,,Huh? Ne, proč bych to dělal?" odpověděl jsem zařaženě. Přivřela oči a důkladně si prohlédla celou mojí lavici. Když nic nenašla, ještě si mě naposledy přeměřila pohledem a pak šla vybírat testy dál.

Podíval jsem se do vedlejší lavice na Taeho a Kooka, kteří se na mě dívali se smíchem v očích. Doufám, že jsem na všechno odpověděl správně.

Po škole jsme se všichni tři sešli před školou. ,,Hele, nechcete teď někam zajít?" navrhl Kook. ,,Jako kam?" zeptal se Tae. ,,To je jedno. Kamkoliv. Třeba se jen tak projít do parku, nebo zajít na zmrzlinu." ,,To zní fajn. Já půjdu. A ty Hobi?"

No, měl jsem po škole jít zase ke Gimu, ale asi se nic nestane, když jednou přijdu dýl. ,,Jo, já taky půjdu," usmál jsem se na ně.

Vydali jsme se tedy do parku.

●♡●

Když jsme došli do parku, posadili jsme se na lavičku a chvíli jen tak kecali o různých blbostech.

Bylo to fajn, dlouho jsem s nima nikde nebyl. Všechno uteklo až moc rychle a kluci už museli domů. Tak jsme se tady rozloučili a já se vydal domů. Podíval jsem se na mobil.

Už bylo pět? Cože? Jak-? Trochu jsem přidal do kroku, protože jsem už dávno měl být doma.

Po chvíli rychlé chůze mi už začal docházet dech, protože nejsem zvyklý chodit rychle a celkově sportování není úplně moje silná stránka.

Když jsem konečně došel před dům, zastavil jsem se a snažil se aspoň trochu propadnout dech. Pak jsem vzal klíče - Gi mi je ráno dal, protože tu teď stejně bydlím - a odemkl. Vešel jsem dovnitř a vyzul si boty. Rychle jsem si šel odnést batoh do svého pokoje. Vešel jsem dovnitř, batoh jsem hodil na zem vedle stolu a vyšel jsem zase ven.

Šel jsem ke Giho pracovně. Zaklepal jsem na dveře a otevřel je. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou.

,,Ahoj Gi," pozdravil jsem. ,,Ahoj Hobi. Kdes' byl tak dlouho? Bál jsem se o tebe." ,,Nemusel ses' bát, byl jsem jen ještě venku s kamarády." On se o mě bál? Přišlo mi to strašně milý. Že mu na mě záleží.

,,Dobře, tak příště aspoň dej vědět, že přijdeš dýl."

,,Dobře."

,,Jo a mimochodem, mám pro tebe překvapení," řekl a usmál se na mě.

,,Překvapení?"

●♡●

*sitting in train & vibing on mary on a cross bcs im obsessed w this song*