Isidora McGonagallová || FB FF ❌

15. Matka a dcera

I přestože všichni její přátelé bydleli někde jinde, stejně je Isidora aspoň jednou pozvala k sobě domů, i když byla stále ještě lehce zmatená z toho, co se večer stalo s Theseusem, když byli u Aberfortha u Prasečí hlavy.
Neměli ještě dořešené všechny věci, protože byli tenkrát vyrušeni. Ale na tom teď už vlastně moc nezáleželo, protože zanedlouho se měli konat volby v Bhútánu a to bylo teď důležitější, než její osobní problémy, protože tam měli šanci porazit Grindelwalda. Právě proto se v ten den měli přesunout do Bradavic, odkud se přemístí přímo do Bhútanu, ovšem s propašovaným čilinem v jednom z pěti kufrů.

,,Aw, tohle jsi ty, Isidoro?"zeptala se Bunty, když si všimla na polici jedné fotky.

,,Jo, to jsem já."pousmála se Isidora. Byla to fotka, když byla ještě malá. Byla na ní jen a jen ona v Bradavicích. Tehdy jí máma fotila a na té fotce jí mohlo být tak pět let.

,,To... to jsou Bradavice?"

,,Moje máma už tady byla ještě dřív, než začala učit a brala mě s sebou, protože neměla hlídání. Je to docela vtipný, protože patřím mezi její první žáky."usmála se Isidora a pak šla nachystat nějaké občerstvení, ať její přátelé nejsou hlady.

,,To vypadá hezky."ozval se za ní hlas zatímco chystala pohoštění. Tolik se lekla, že málem všechno nachystané skončilo na lince.

,,Theseusi, nemůžeš mě takhle děsit!" řekla. Merlin ví z čeho přesně byla tak vyděšená. Jestli z toho, že se za ní někdo zničehonic objevil nebo proto, že to byl zrovna on.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." omluvil se a položil jí ruku na rameno. Když si ale uvědomil, kde má ruku, zase ji pro jistotu zase stáhl. Nebyl si jistý, jestli je to v tuto chvíli vhodné, i když to mělo být přátelské něžné gesto.

,,Dobře, odpuštěno. Potřebuješ něco?"

,,Měl bych ti říct pravdu."

,,Jakou?"

,,Ale notak, Isidoro," oslovil ji vážně. ,,Ty přece víš, co myslím. Přece jsme se o tom už jednou bavili. Chci ti říct, že nemám jediný důvod tě nenávidět. Jen bych rád věděl, proč se nenávidíš ty sama .Ale to je teď jedno, nechci aby sis myslela, že jsme se úplně odcizili. Omlouvám se za to s tím... pohřbem. Ale byl bych rád, kdyby to mezi námi nic nezměnilo a navázali zase tam, kde jsme skončili." mluvil tak, aby je neměl možnost náhodou někdo slyšet, i když stáli v kuchyni.

,,Problém je, že ty vůbec nemůžeš vědět o ničem, co se mi v životě stalo."

,,Tak mi o tom můžeš říct." odpověděl jí na to.

,,K čemu by to bylo? Už je to stejně minulost. A k tomu, jak chceš zase navázat staré vztahy, to ani nemusíš, protože nevím o tom, že by se někdy zhoršila v poslední době. Už to prostě neřeš, jsme zase za dobře." řekla a zase se věnovala tomu, co dělala před tím.

Theseus ji jen potichu pozoroval a vůbec ji nechápal. Ještě před pár dny, kdy se byli v noci projít po Prasinkách, to vypadalo, že se pohádali, ale teď tvrdila, že se vůbec nic nikdy nestalo a jsou zadobře. Vůbec nechápal, co to s ní je. Jediné vysvětlení bylo to, že prostě ženy občas dělají nesmyslné věci, kterým nikdo nerozumí. Anebo snad ještě něco jiného?

,,A nechceš aspoň s tím pomoct?" nabídl se. Na Isidoře bylo vidět, jak se rozmýšlí, ale pak svolila.

,,Jo, tak jo. Mohl bys nakrájet ten štrúdl a dát ho na talíř, prosím?" zeptala se Isidora.

,,Dobře, pokud je to všechno, tak to asi zvládnu. S pomocí hůlky to bude hned." řekl.

,,A co kdybych ti řekla, ať to uděláš po nečarovsku - teda mudlovsku?" ušklíbla se. Už zase, aspoň na chvíli, to byla ta Isidora, kterou s Mlokem znali.