Isidora McGonagallová || FB FF ❌

4. Znovu přátelé

,,Tak co?Nezeptáš se jak se mám?Všichni lidi, které jsem zatím potkala, se ptali na to stejné, tak mě malinko udivuje, že ty zatím ne." promluvila Isidora, když spolu s Mlokem seděli v přístřešku u stolu a hrnkem plným ležáku. Vedle stříšky pobíhala různá kouzelná stvoření, neboť seděli v Mlokově kouzelném kufru, ať už to znělo sebevíc zvláštně, ale bylo to tam příjemné. Jen tak si sedět a sledovat všechna ta krásná stvoření.

Ne že by neměli jiné místo, kam by šli. Isidora si to totiž vysloveně přála, protože stejně jako její nejlepší přítel milovala fantastická zvířata. Jenže v Americe neměla příliš možnost s nimi pracovat, protože kouzelnické komunita tyhle tvory, zatím většinu z nich, považuje za nebezpečné.

,,Pokud mi to chceš říct, tak budu rád, jinak mluvit nemusíš. Nechci patřit k těm, kteří o tobě musí vědět všechno za každou cenu."
,,Ach, Mloku, jsi opravdu ten nejvíc laskavý člověk na této planetě, víš to?V každém vidíš jen to dobré a netoužíš vědět jejich nejtemnější tajemství."

,,Myslíš? Já jsem vždycky byl pro ostatní lidi zvláštní. Vždycky nade mnou vedl Theseus," řekl Mlok, ale jakmile si uvědomil, koho zmínil, omluvil se. ,,Promiň, tím na vás dva nechci narážet. Já jsem o tom mluvil, že jak jsme se bavili -"
,,To je dobrý, Mloku, já vím, jak jsi to myslel a nevadí mi to. Je to pořád tvůj bratr. Ale když už o něm mluvíme... jak se má?"

,,Na ministerstvu teď není zrovna klid, ale jinak... myslím, že v rámci možností dobře. Už se s tím smířil."
,,Myslíš s Letou?" ujistila se Isidora, že to pochopila správně. Mlok nepatrně přikývl.
,,Mrzí mě, že jsem nepřišla na její pohřeb, ale..."
,,To nevadí, každý musí pochopit, že za těchto okolností, jsi nemohla -"

,,Ne, Mloku, musím ti to vysvětlit. Myslím si, že mě za ta léta, co jsem byla pryč, musíte považovat za sobeckého a sebestředného člověka, když se neukážu ani na pohřbu své nejlepší kamarádky. Ano, neviděly jsme se hodně dlouho, ale pořád pro mě byla tou nejlepší kamarádkou, co jsem kdy měla.
Opravdu mě neskutečně zasáhla její smrt, ale... Vím, že to teď bude znít jako výmluva, ale já se o její smrti dozvěděla teď nedávno, dávno po jejím pohřbu. Nevím, a radši možná ani nechci vědět, jestli jste mě pozvali nebo ne, ale do Ameriky mi nepřišel žádný vzkaz, nic o tom, abych se dostavila na její pohřeb."

,,To mi je líto." připustil smutně Mlok.
,,Nevím, co přesně se stalo. Jestli se ke mně dopis prostě nedostal, protože chápu, že z Británie do Ameriky se to může stát. Nebo mě prostě nikdo nepozval, o čem bys asi ty věděl a nevypadáš, že bys o tom věděl. Chápeš jaký to je? Nebýt na pohřbu své nejlepší kamarádky, Mloku?" zeptala se, ale pak se zarazila.
,,Nedokážu ani popsat, jak moc by mi to bylo líto a -"

,,Počkej," zarazila ho. ,,neměl pohřeb na starost Theseus, když to byla jeho snoubenka a rodinu, která by to uspořádala, neměla?"
,,Iso..." začal Mlok, ale Isidora ho přerušila.
,,No ovšem. Theseus zařídil Letě pohřeb. A pokud mi žádný dopis, žádná pozvánka, nic, nepřišlo schválně, pak je to znamení toho, že si myslí, že jsem zlý člověk. Nevzpomněl si, že jsem její kamarádka nebo možná ano. Ale ublížila jsem mu a od té doby mě nenávidí, to je ono."došlo jí to.
,,Iso, to není -"
,,Je to pravda, Mloku, vím to. Já bych se na jeho místě taky nenáviděla."

,,Abych pravdu řekl, nevím co přesně se mezi vámi stalo. Nikdy jsi mi to podrobně nevyprávěla. Ale ať to bylo jakkoliv, máš právo to napravit, pokud budeš chtít."

,,Díky, Mloku." usmála se smutně.
Raději ani neopakovala to, jak je hodný člověk, protože kdokoli jiný by ji dávno poslal k vodě. Mlok ale ne.
I kdyby byla udělala ty nejkrutější věci, nikdy by na ni nezanevřel a za to mu moc vděčila a obdivovala.

,,A co ty? V těch pár dopisech, co jsme si napsali, jsi se hodně zmiňoval o nějaké americké bystrozorce, kterou, jen tak mimochodem, nakonec shodou okolností znám."
,,Vážně? Jak?"
,,Mloku, na americkém ministertvu jsem nebyla na úplně bezvýznamné pozici, abych neznala pár lidí. Navíc jsem se přátelila s Quennie, tu určitě znáš, nemám pravdu? Hned když jsi o Tině psal, nic moc konkrétního, mi bylo mi hned jasné, že pro tebe není jen kamarádka. A přeju ti to, Tina je skvělá a mrzí mě, že se její sestra přidala k němu..."

,,Vůbec nevíš za jakých okolností to Queenie udělala."
,,To je pravda a neodsuzuji ji. Queenie mi nikdy nepřišla jako ta, která by hledala to nejméně pracné řešení problémů. Vždycky byla rozumná a velice milá. Proto vůbec nedokážu pochopit, proč udělala zrovna takovou věc. Ty to víš?" zeptala se ho a on opatrně přikývl jakoby si tím nebyl jistý.
,,Tuším."
,,Dobře, je to její soukromí, tak mi to nemusíš říkat." řekla.

,,No a co ty a Tina?" spiklenecky na něj mrkla.
,,Co by mělo být?"
,,Ale notak, Mloku! Jsem pořád holka, tvoje nejlepší kamarádka, tak mi aspoň na chvíli dopřej nějaké to vyzvídání nebo dokonce drby." drkla do něj přátelsky loktem a usmála se na malého Větvíka, který stál Mlokovi na rameni a dával si na svého majitele a kamaráda zároveň veliký pozor, protože Isidora byla samozřejmě jeho velkou konkurencí. To dá rozum, no ne?
,,Není nic, o čem bys měla vědět, nic se nestalo."

,,Ale nepovídej, určitě něco jo, jen to nepovažuješ za důležitý."břekla mu s poťouchlým úsměvem. Někdy se doopravdy dokázala chovat jako mála holka. Jenže ještě dřív, než Mlok stihl odpovědět, se ze shora z pokoje ozvalo volání.
,,Mloku!"
Oboum kouzelníkům bylo hned jasné, kdo to je. Však taky Isidora najednou znejistěla. Tenhle hlas totiž znali oba moc dobře...

|Poznámky autora|
Myslím, že jste asi pochopili, kdo to je, že? Jsem totiž tak nenápadná :)
Takže vám je určitě jasné, že v příští kapitole už bude konečně na scéně Theseus😁. No a taky se moc omlouvám, že jsem tak dlouho byla nevydala kapitolu, i když jsem psala další části. Pokusím se to do příště napravit, slibuju.
Juli💫