Čtyřikrát

BORŮVKOVÝ ČAJ

Ve stresu bývalo všechno mnohem horší. Což věděl.

Nejednou o tom s rodiči mluvil. Že vysoká bude nejspíš náročná, a tím pádem stresující. Stejně jako všechny změny. Ale on s tím počítal. Byl připravený to nějak zvládnout, protože nechtěl strávit život závislý na ostatních.

Jenže když ráno vstal, přemýšlel, jestli to za tohle všechno vůbec stojí. Jelikož nejspíš zešílí, protože nutkání měl teď prakticky pořád a ještě k tomu posíral, co mohl. A bylo toho dost.

Vešel Emmettovi do pokoje.

Tahle myšlenka mu rotovala v hlavě jako šílená, přitom ani nebyla následkem OCD, prostě mu jen připadala natolik neuvěřitelná, že se jí nemohl zbavit.

V noci se mu zdálo o sexu. Byl to dost zmatený a divný sen, takže nemohl úplně říct, o co šlo, ale rozhodně tam byl on a Emmett a Phoebe. A po probuzení měl erekci, což rozhodně považoval za hodně špatný a zvrácený vtip.

Vyhonil si ve sprše, docela účelně, bez dobrého pocitu – teda až na tu chvíli, kdy vystříkl, to byla fakt úleva – a zbytek rána byl naprosto bez nálady.

Jak by řekl Emmett: bez perspektivy.

A celou dobu myslel, že je Emmett ve škole, takže docela klidně vařil čaj a mazal tousty arašídovým máslem, dokonce mluvil s Tribi o senu roztahaném pod sedačkou. Ani jednou ho nenapadlo zkontrolovat předsíň, jestli nechybí Emmettovy boty a šedá bunda s kapucí. Byla středa, takže počítal s tím, že je spolubydlící na přednášce, tak jako všechny středy, a to ho uklidňovalo.

V hlavě pořád trénoval a zdokonaloval omluvnou řeč, se kterou chtěl vyrukovat hned odpoledne. Jenže ji ještě neměl dopilovanou, když uslyšel z vedlejšího pokoje hluk, a pak najednou Emmett vešel do kuchyně, ještě v pyžamu a s vlasy trčícími do všech stran, které říkaly takhle vypadáme po hodně dlouhém spánku.

Keith ze sebe nedostal ani jedno kloudné slovo. Stál v kuchyni s arašídovým máslem na noži a zíral přitom do talíře, trochu nervózní, trochu ztrapněný, trochu vylekaný. Emmett byl ovšem Emmett, což v překladu znamenalo, že se docela klidně postavil vedle Keithe, šťouchl do něj bokem a sebral nůž, aby si mohl namazat vlastní toust.

A to bylo vše.

Emmett nejspíš nehodlal včerejšek vůbec řešit. Působil spokojeně, u snídaně vtipkoval a během uklízení nádobí ho Keith slyšel broukat znělku Brooklynu 99.

Takže ano, oficiálně Emmetta považoval za absolutně nejlepšího spolubydlícího a zároveň největšího flegmatika pod sluncem. Což sám o sobě říct nemohl.

Věděl, že se to zlepší. Věděl to, protože každá změna v jeho životě znamenala chvilkové stresující období, ale všechno se vždycky nakonec vrátilo do normálu.

Třeba když ve třeťáku na střední začal chodit plavat na místní krytý bazén.

První měsíc byl peklo, protože jakmile vstoupil do budovy městských lázní, musel skoro všechno dělat čtyřikrát. Ale po měsíci to bylo lepší, takže... Vysoká škola byla něco jako bazén, akorát o něco náročnější.

Tím se uklidňoval, když šel do školy, respektive když přišel pozdě. Skoro o hodinu.

Nemělo smysl chodit do učebny, proto seděl na chodbě, listoval v učebnici a občas koukl na mobil, jak neutíká čas.

„Pane Northcutte," pronesl hlas na druhé straně chodby a Keith automaticky vzhlédl.

„Dobrý den," odpověděl na pozdrav a přitom kývl. Doufal, že tím veškerá konverzace končí a profesor Robinson ho nechá na pokoji, jenže ten udělal tři obrovské kroky a najednou stal před Keithem.