Za celý předešlý den jsem s nikým nepromluvil, proto mě překvapilo když mě ráno probudilo klepání na dveře mého 'pokoje'. Chvíli jsem mlčel a jenom koukal, jestli se mi to nezdálo, ale když se to ozvalo znova, došlo mi že bych možná mohl něco říct.
"Halooo?" Ozvalo se ale první z poza dveří, což mě donutilo zastavit.
"Už jsi vzhůru?" Hlas zněl tlumeně, ale i tak mi bylo jasné, že se jedná o dítě, žádný dospělý nemluví v tak vysokém tónu.
Pomalu jsem došel ke dveřím, když jsem vzal za kliku a chtěl otevřít, lehce jsem zaváhal... Co když je to nějaký nesmyslný vtip, a já teď naletím?
Nad tím jsem lehce zavrtěl hlavou.
Neblázni.
Pomalu jsem stiskl kliku a otevřel.
Za dveřmi stál kupodivu malý kluk připomínající v určitých rysech štěně, v rukou tác s jídlem. Jakmile uviděl že na něj koukám, doširoka se na mě usmál.
"Ahoj! Mona že? Nesu ti jídlo, prý jsi se včera odpoledne ani večer neukázal v jídelně tak mě poslali..." Lehce sklopí hlavu, jako kdyby ho to mrzelo, to ale dlouho netrvá, pak se na mě opět podívá a ruce s tácem natáhne směrem ke mně. Chvíli na to koukám, přemýšlím jestli mám vůbec chuť na jídlo, ale po chvilce si to přece jenom vezmu. Chuť mít nemusím, ale jíst jsem vážně už víc jak 24 hodin nejedl, což nemusí být úplně nejlepší...
"Děkuju..." Odpovím mu stále lehce mimo, dokonce jsem se pokusil i o opětovaný, lehký úsměv.
Štěně kývne, otočí se a už je na odchodu, než ale stihnu zavřít dveře, už je zase zpátky.
"Počkej- počkej- ještě tohle."
Zmateně se na něj podívám, pak se můj pohled přesune na jeho ruku, se kterou se něco snaží najít v kapse. Když se zdá že něco má, ruku vytáhne a podá mi malý klíček.
"Na tu ... Věc na puse."
Chvíli jsem zmatený, pak mi ale dojde co tím myslí - stále - už od včerejška - mám na puse ten náhubek, nikdo se neobtěžoval mi ho sundat... Jak komický, kůzle co je na tolik nebezpečný, že potřebuje náhubek..
"Oh... Jasně..." Klíček si od něj teda vezmu, štěně se usměje a o krok poodstoupí aby nestálo uprostřed dveří a já je tak mohl zavřít.
"Kdyby jsi chtěl můžeš přijít ke mně a můžeme si třeba povídat, mám pokoj kousíček, číslo 32, takže kdyby jsi se třeba.. nudil..." Na to mu úsměv lehce opadne, a v jednu chvíli mu v obličeji zahlédnu jakousi emoci, která se ale nedá úplně identifikovat... Ale to se snad hned změní na lehký úsměv.
"No nic už bych měl jít, zatím se měj."
S tím se otočí, a po chvilce zmizí za rohem do jiné chodby.
Stojím tam jak tvrdý 'i' a čumím... Tohle se seběhlo tak rychle, že jsem se ho ani nestihl zeptat na jméno... Možná jindy.
Nakonec se vzpamatuju, otočím a zavřu dveře. Tác s jídlem položím na stolek a zase si lehnu do postele... Chvíli koukám do stropu a klíček přemítám v rukou, nakonec si ho začnu prohlížet. Ten by se mohl pro příště až dostanu tohle na hubu hodit, určitě bych ho měl schovat.
Nejdřív se ale posadím, chytnu zámeček na straně náhubku a klíčkem ho odemku, když mám tu ohavnost konečně pryč z pusy, je to úlevný pocit. Náhubek shodím dolu z postele a konečně si promnu obličej... Od náhubku mi tam zůstaly otlačeniny a je to nepříjemný, z toho krámu mě dokonce i bolí čelist takže s tím že se najím moc nepočítám... Kdo ví, možná že když nebudu jíst, vyhladovím tu a umřu. Pak bych se mu mohl omluvit....
Nad tím sklopím hlavu. Stupidní. Tohle by ničemu nepomohlo. I kdybych ho ještě někdy viděl, nemohl bych se mu ani podívat do očí, natož se mu omluvit. Jsem zbabělec a za svoje následky si neumím, nechci nést zodpovědnost.
Lehnu si zpátky do postele a zchoulím se do klubíčka. Teď místo stropu můj pohled skončí na náhubku na zemi, mysl mi začne zavalovat temný mrak a zmocní se mě moje myšlenky. Netrvá dlouho a už ani nevím co se děje kolem mě, začne mi zvonit v uších a zrak mlžit.
Zavřu oči a zacpu si uši, snažíc se nic z toho nevnímat, jenže ono se to začne ještě zhoršovat... To byla ta chvíle, kdy jsem to zase slyšel, jakýsi hlas.
Všechno najednou ztichlo a já otevřel oči, očekávajíc někoho v místnosti, mému překvapení tam ale nikdo nestál.
---------------------------------
Tady to useknu protože proč ne :]
To štěně bude mít popravdě hodně důležitou roli tak ho prosím vás hned nezapomeňte 🤭
Zatím zbohem snad se zase uvidíme příští týden 🌚
[762 slov]
ČTEŠ
Proti Všem || ⟨OC Backstory⟩
Fanfiction[] Mona's Backstory [] Malý nevinný dítě vyzařuje zvědavostí, a vždy bude... Ale co když překročí hranice..? .... Všechno je stejný, každý den, nic se nemění, všechno je... Perfektní. Ale všichni víme že ve stádě ovcí se vždy najde jedna černá, jed...
