Elizabeth, jednoduše úžasná holka, ke které karma nebyla milostivá. Egoistická, Laskavá, ale Ironická. Dcera miliardáře, playboye a génia. V jeden den má všechno, v druhý den nic. Její život je jako jízda na hozké dráze. Důležité je se ale udržet a...
ELI ,,Ježiši, je mi, jako by mě třikrát přejel ten samý autobus." zamumlala jsem a zamihotala svými očními víčky.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Nesrazil tě autobus, nýbrž jsi spadla z Eiffelovky." uslyšela jsem známý milovaný hlas.
,,Aha, a já myslela, že to bylo něco smrtelného." řekla jsem s nezájmem a pomalu jsem se začala zvedat z postele. Tohle nevypadalo jako u Lokiho v pokoji. Bylo tu až moc velké světlo a hlavně... ležela jsem v posteli pro jednoho. Přes sebe jsem měla hozenou jednoduchou deku. Naštěstí oblečení mi zůstalo, piercing taky a mobil... díky bohu mám ho v kapse. A Airpody taky. A já myslela, že se stalo něco vážného.
,,Loki." pronesla jsem, když jsem viděla svého boha stát na druhé straně místnosti. Vstala jsem z postele a vydala se směrem k němu, jenže co by se nestalo, nevšimla jsem si toho skla, co nás dělilo, a tak jsem to plnou parou naprala do té skleněné stěny.
,,Kurva." vyjekla jsem a chytila jsem si svůj nos, ze kterého mě okamžitě začala téci krev. Dokonce i trochu krve po mě zbylo na tom skle.
,,Pozor, mezi námi je skleněná přepážka." upozornil mě Loki.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Aha, dík. Na to bych asi nepřišla." pronesla jsem popuzeně a vytáhla jsem si z obleku kapesníky. Musela jsem vysmrkat krev z nosu. Snad jsem si nezlomila nosní přepážku.
,,Jak se cítíš?" zajímal se.
,,Celkem na nic, protože jsem právě narazila do skla." řekla jsem popuzeně ,,Kde to vlastně jsme?" zajímala jsem se.
,,Copak to tu nepoznáváš? Chodívala jsi sem za mnou každý den a já se vždy těšíval na tvou přítomnost. Byla jsi jediným, s kým jsem si tu mohl dobře popovídat. Pomohla jsi mi zabít čas tím, že jsi mi půjčovala knihy. Ale už dost indicií." poradil mi. Já se tedy rozhlédla a zjistila jsem, že jsme ve skleněné kruhové cele, která je nyní ve středu rozdělena stěnou. Ti parchanti... radši bych byla, kdyby to nebylo rozděleno. Potřebovala jsem obejmout. Jakožto hodně.
,,Takže jsme tu zavřeni. Jako nějaká zvířata." řekla jsem a posadila jsem se do tureckého sedu co nejblíže ke stěně. Věděla jsem, že tu jsou kamery všude možně. Jich jsem si ale nevšímala. Hlavně jsem chtěla dokázat, že nejsem pod vlivem kamene mysli.
