❤️Michael Jackson X Reader❤️ One-shot

❤️Vyléčena❤️

Nepamatuji si, jak dlouho jsem v nemocnici. Jen vím, že toto místo neopustím. Když jsem byla malá, na mé oslavě narozenin jsem zkolabovala. Druhý den jsem se probudila tady. Ve stejné místnosti, kde jsem teď. Snažím se bojovat s mou nemocí , ale mám pocit, že moje tělo se vzdalo. Doktoři mi musejí dávat silnější léky a každých pár hodin mě kontrolují. Moji rodiče za mnou přestaly chodit už před rokem. Asi nechtějí vidět, jak jejich dcera umírá. Je smutné a srdcervoucí vidět, jak vaší nejmilovanější vás opustí v nejtěžších chvílích, kdy je potřebujete. V televizi jsem slyšela, že je Michael Jackson ve městě. Má zde koncert a brzy odjíždí. Přála bych si, abych nebyla nemocná. Přála bych si, abych mohla jít aspoň jednou na Koncert Michaela Jacksona. Přála bych si, aspoň jednou vidět Michaela na vlastní oči a říct mu tolik věcí. Ale vím, že se to nestane. Stejně tak vím, že moje tělo se brzy vzdá.

_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_

Dívám se na televizi v mém nemocničním pokoji a sleduji Michael koncert, který byl před dvěma dny. Poslední týden se cítím lépe a doktoři mi dovolili, že mohu odejít z postele, ale samozřejmě s pomocí Sestřičky. Vypnu televizi a slyším otevření dveří. Podívám se ke dveřím a vidím moji doktorku Vikky a jednu ze sester jak vejdou Dovnitř. Vikky se na mě usměje a jde ke mě.

"Dobré odpoledne _____. Jak se dnes cítíš?" Usměji se na Vikky a sestřička mi pomůže se posadit.

"Cítím se dobře doktorko... Abych pravdu řekla, cítím se lépe než včera." Doktorka Vikky přikývne a dívá se do jejích papíru.

"Musím přiznat že jsi na mě a ostatní doktory, i sestřičky udělala dojem. Poslední týden se tvůj stav zlepšil o 5%" Podívám se na doktorku Vikky překvapeně.

"Opravdu?... To jsem nevěděla..." Dokrotka se na mě podívá.

"Ne?... Tvá ošetřovatelka ti to měla říct.." Doktorka zavře její desky a kontroluje přístroj, ze kterého vedou dráty k mé hrudi, který měří můj srdeční tep.

"Abych pravdu řekla.... Poslední týden jsem ji neviděla. Řekla že má něco důležitého a že to bude pár dní trvat.." Doktorka Vikky se podívá na sestřičku a sestřička odejde z pokoje. Usměje se a dívá se na mě.

"Všechno vypadá v pořádku. Jsi připravena se trochu projít?.. Jestli jsi unavaná nebo se na to necítíš vůbec nevadí.. Můžeme to zkusit poz-" odříznu doktorku než dokončí větu.

"Ne!... Cítím se skvěle! - Uh omlouvám se..." podívám se dolů na peřinu. Doktorka se lehce zasměje a položí její ruku na mou.

"Neomlouvej se dráha... Vidím to na tobě jak jsi nadšená že opustíš pokoj. Znám tě už dlouho." Podívám se na doktorku a usměji se. Sestřička vejde do pokoje a přinese mé léky. Podá mi je a já je bezeslova vezmu. Vložím si léky do úst a zapiju je sklenicí vody. Sestřička vezme prázdny plastový kelímek a sklenici a hned odejde.

" Omlouvám se za koleginy... Je zde nová a mám ji nastarosti ji zaučit" Usměji se na doktorku a zavrtím hlavu.

"To je v pořádku. Nechci být drzá nebo tak ale viděla jsem horší" Doktorka se zasměje a pomůže mi se posadit.

"Pravda, poslední dobou nemůžeme najít spolehlivé lidi... Tak jsi připravena _____?" Přikývnu hlavou a usměji se na doktorku.

"Ano jsem."

~

Doktorka Vikky se mnou chodila kolem nemocnice a občas mě podpírá když vidí, že mám problém občas chodit. Bohužel Vikky musela naléhavě za pacientem tak mě nechala s její osobní sestřičkou Magdou. Magda sleduje každý můj pohyb a hned mi pomůže, když vidí že jsem unavená. Posledních pár kroků se necítím moc dobře. Vejdeme do haly a slyším děti, sestřičky a občas i doktory jak něco šeptají a slyším zvuky fotoaparátů. Podívám se na Magdu zmateně a Magda se na mě usměje. Vede mě k ostatním a vidím muže, jak drží kameru. Zmateně se dívám kolem a doktorka Vikky k nám přijde. Usměje se na mě a chytí mě za ruku.

"Je tu někdo, kdo by tě rád viděl." Doktorka se usměje a já se na ni dívám zmateně. 'Někdo? Nikoho nemám. Všichni mě opustily.' Doktorka mě opatrně vede kolem lidí a hluk fotoaparátu zesílí. Podívám se dopředu a vidím, jak se se mnou místnost točí. Zavrtím hlavou a podívám se zpátky na zem. Za pár vteřin se zastavíme a povzdechnu si lehce úlevou. Moje tělo se začíná cítit divně.....

"Vy jste slečna _____, že ano?" podívám se nahoru a vidím Michael. 'Michael Jackson. Musím snít...' Michael se usmívá a má na sobě černý oblek a fedoru. Červenou košily s černou kravatou a vlasy volné na ramenou.

"A-Ano.... Jsem..." Michael se usmívá a jemně vezme mou ruku.

"Rád vás poznávám... Paní doktorka Vikky se o vás zmínila. Říkala že jste jeden z mých věrných fanoušků." Michael se šťastné usmívá. Usměji se zpátky, ale můj úsměv vypadá spíše bolestný než šťastný.

"Ano jsem... Přála jsem si přijít na vás koncert ale bohužel v mém stavu... Nemůžu ani z.... Pokoje...." hluboce se nadechnu a Michael úsměv zmizí. Vezme moji ruku a dívá se na mě.

"Jste v pořádku???"

"_____?" doktorka dá ruku na mé rameno a já se snaží uklidnit bolest v hrudi. Můj dech se zrychlí.

"Já nevím .... Moje tělo...."můj dech se zasekne a pár vteřin vidím způlky černě. Vidím jak Michael se nakloní , Doktorka Vikky volá mé jméno ale já ho neslyším. Cítím něco kolem mého těla a pak vidím jem černo-černou tmu.....