Trable ze života biatlonistky

79. Kapitola

Leden

Bjørn na ni civěl prázdným pohledem a jeho myšlenky ho unášely někam pryč vesmírem. Co zase udělal špatně? V čem nebyl dost dobrý? Snažil se tu být pro ni a podporoval ji. Snažil se se jí nechávat prostor a žárlivě nevyšilovat, ačkoliv každá soulož s ní byla smyslnější než cokoliv, co předtím zažil. Podvědomě přimhouřil oči, jak se snažil najít chybu ve vzorci.

Maličko se k němu naklonila a její úsměv se o něco rozšířil. ,,Jak jako že spolu trochu chodíme? Nic takovýho neexistuje!" Sykla. ,,Stejně tak je to se sexem."

,,Nepovídej?"

,,Hm. No. Měli jsme trochu sex - to nejde!" rozhodila teatrálně rukou a protočila panenky.

,,Ne?" zpozorněl a z toho slova na tři písmena si poposedl. Z jejích úst to znělo jako návnada, i když se o to asi nesnažila.

,,Ne," ujistila ho a dotkla se prstíkem sotva citelně špičky jeho nosu. ,,Buď pícháš anebo ne. Nic mezitím neexistuje."

Její černobílý pohled na svět mu přišel roztomilý a jindy by ho královsky pobavil. Tentokrát se ale nebyl schopný ani usmát. Nejen protože si uvědomoval, že klame. Až tak jednoduché to celé nebylo a ona rozhodně v přístupu nebyla až tak přímočará a bezstarostná, jak se právě tvářila. Někdy si přál, aby byla, jenže moc dobře věděl, že to už by nebyla ona, taková jakou ji má rád.

V nitru mu začal hořet dobře známý plamen pochybností a zlosti. Štvalo ho čím dál víc, že ji nemá jen sám pro sebe a nemůže si ji nějak označkovat. I když tam bylo to malé nenápadné tetování na jejím předloktí. Jenže díky jeho tajnůstkaření o vlastním soukromí si to nikdo z biatlonové části světa nebyl schopný dát v souvislostech dohromady, takže to bylo vlastně úplně k ničemu.

Bohužel si taky vzpomínal, že to on sám byl tím, kdo jí ještě loni v druhé lize odmítl dát zelenou, aby o nich mohla komukoliv říct. Byl to přece on, kdo ji přesvědčoval, že by si tím kariérně hodili klacek pod nohy.

,,Tak já ti vysvětlím, jak to vypadá mít trochu sex. Hm?" zablábolil, i když si sám nebyl jistý, co se jí vlastně chystá říct.

,,Jasně. Jen do toho," vybídla ho pobaveně, což kontrastovalo k jeho otrávenému tónu hlasu.

,,To je jako zasunout v plný parádě a pak muset přestat, protože tě někdo vyruší."

Na čele se jí vytvořila vráska, jak se nad jeho variantou zamyslela. Ve skutečnosti chtěl říct, jak na hovno to je, když by chtěl, aby byla oficiálně jen jeho, ale v cestě mu stojí vlastní slabošství si to prosadit. Co když při první příležitosti dá přednost někomu zajímavějšímu než je on? Cítil, že není dost gambler, aby na tohle vsadil všechno. Ať už byl v závodech schopný na střelnici riskovat, že přijde o výhru, uvědomoval si, že v osobním životě to nedokáže. Ne po tom, co všechno věděl a viděl u rodičů na vlastní oči. Nemohl.

,,To by byla pravda, pokud bys ty v tu chvíli vážně přestal. Jenže pokud si dobře vybavuju..." trochu znejistěla a zavrtěla se na místě. ,,Tak ty vesele pokračuješ dál, i když tě... nás někdo přistihne. Takže kde je pointa? Jak by to vypadalo v přeneseným významu na chození? Kde je to vyrušení? On nás někdo vyrušil?"

,,Dobře, špatnej příklad. Souhlasím s tebou," potřásl hlavou, ale hned ho naštěstí napadlo přesnější přirovnání. ,,Tak je to víc jako koukat na tebe, jak se svlíkáš a nemoct tě obtáhnout, i když mam péro tvrdý jak kámen."

Přišlo mu, že její tváře trochu nabraly odstín, než promluvila. ,,Okay, začínám se v tom ztrácet. Co mi tím chceš říct?"

Výřečnost ho přešla, když nahlas přiznal, že ji chce a ona byla tak blízko, až se stačilo jen naklonit, aby mohl přitisknout své rty k jejím. Cítil její dech na tváři, když mluvila se zaujatou rázností. Očima doširoka otevřenýma na něj hleděla s neskrývaným očekáváním, až podvědomě pootevřel ústa a olízl si spodní ret. Stejně jako už kolikrát v minulosti měl chuť dělat s ní spoustu jiných věcí, jen aby se vyhl rozhovoru.