Secrets / FF Riverdale

II.

Sluneční paprsky, které prosvítaly skrz krémové závěsy do mého pokoje ohlašovali začátek nového dne. S hlubokým zamručením jsem se konečně zvedla z postele, špatná nálada ze včerejška byla pryč a v hlavě už jsem si dnešní den představovala jako nový začátek mého života. Avšak Ares z podivných důvodů odešel k Louisovi a nechal mě napospas hromadné dopravě abych se k Maysonovi dostala s dostatečným časovým předstihem. Toto zjištění doprovázelo proud nadávek za které by se nestyděl ani ten nejlitější pirát, jestli jsem v tomhle městě něco nesnášela tak to byla právě hromadná doprava. „Nic co by nespravila sluchátka," ozval se táta, když jsem přilétla do kuchyně jako bohyně pomsty, nadávala přitom jak mě vlastní bratr nechal ve štychu a co tu cestu provází za potencionální nebezpečí. Chtěla jsem pouze dosáhnout toho aby mě odvezl, jenže on mě nakonec jen se smíchem políbil na čelo a odešel. Matka byla bohužel už dávno pryč, často se stávalo že první prohlídku měla v brzkých ranních hodinách.

„Zrádce," zamumlala jsem, vzala si z kuchyňské linky jablko, sluchátka a vyrazila na nejbližší zastávku. Když mi ve sluchátkách hrál můj oblíbený playlist, moje počáteční podrážděnost mizela, vzhledem k rozdílnému vkusu bych tohle v bratrově autě poslouchat nemohla. Stejně si to ale pořádně vyžere.
Jediné co mě po nástupu do autobusu uklidnilo byl dostatek míst k sezení, takže jsem si nemusela sednout ke Kendrickovi, který na mě dychtivě mával. Kendrick byl fakticky milý kluk, ale už ve školce na mě neustále dorážel a schovával to za nevinné přátelské chování. Díky ne, hraničilo to se stalkerstvím a to mě úplně nepřitahovalo. Cesta trvala pouhých deset minut, takže když jsem vystoupila, počkala jsem si než mi dohraje moje oblíbená písnička a pak teprve jsem byla připravená vejít do baru, který byl sice v tuhle dobu zavřený, ale Peter vždycky laskavě poskytl své prostory aby nám byla před školou dopřána pořádná dávka kofeinu.

Poklidnou náladu vyrušoval jen opodál stojící Ares s Louisem, kteří o něčem horlivě diskutovali a tvářili se jako sériový vrazi.
„Eres un idiota. Voy a matar a ese bastardo y bailar en su tumba por lo que hizo a Iris," vykřikl Lou, Ares vykulil oči, podrbal se na bradě a poplácal ho po rameni. Vyměnili si ještě několik pohledů, ale pak se vrátili ke stolu s úsměvem na rtech. Louis mluvil Španělsky pouze v případech kdy nechtěl aby mu bylo rozumět,i po těch letech neznal tolik nadávek v našem jazyce jak by si přál, navíc jeho máma a táta se doma bavili výhradně jen Španělsky, tedy dokud s nimi otec bydlel. Jediné co jsem z toho pochytila byl idiot a moje jméno, což mě přivádělo ke dvou myšlenkám, buď mu vynadal za to že jsem jela sama nebo ta druhá pravděpodobnější, šlo o tu naší menší včerejší rozepři.

Zavrtěla jsem hlavou, přešla ke stolu a hlasitě zvolala „Hle moji společníci ve všech bitvách minulých i nadcházející," všichni vyprskli smíchy, byla to nějaká fráze z knížky kterou jsem četla v létě, můj cíl byl zlepšit všem náladu a to se povedlo. „Co si si šlehla?" Zeptal se s pozvednutým obočím Ares a nezapomněl se přitom tvářit škodolibě.
„Milý bratříčku, ještě jsem ti neodpustila to jak si mě ráno nechal ve štychu takže být tebou dávám si pozor na pusu," natáhla jsem se přes stůl a cvrkla ho do čela. Ušklíbl se, ale po chvíli se na mě omluvně podíval, nikdy jsem na něj nedokázala být dlouho naštvaná, zachránil mi život, ale to není v tuhle chvíli důležité.
„Jsme v pohodě?" Otázala jsem se potichu Louise, když si mě konečně všiml. Stále vypadal, že nad něčím přemýšlí, ale poté na mě mrkl a odpověděl „Samozřejmě hermanita, neotočím se k tobě zády," položil mi ruku na lopatky a nespouštěl ze mě pohled.
„Lidi musíme jít nebo to nestihneme," prohlásil otráveně Elijah, což mě akorát utvrdilo v tom, že by mu to vůbec nevadilo. Anna na druhou stranu měla úsměv od ucha k uchu, popadla naše připravené termosky, všem nám je rozdala a uklidila si svoji velkou zásobu zvýrazňovačů, fixek a gelovek. S Aresem jsme si vyměnili pobavený pohled, rozloučili se s Peterem a vyšli ven.