Secrets / FF Riverdale

I.

„Iris pohni už si tam celou věčnost, měli jsme tam dávno bejt," ozval se Aresův otrávený hlas zpoza dveří, avšak vnímala jsem to jen okrajově. Odraz v zrcadle se mi vůbec nepodobal, vrásky od smíchu zmizeli zato se objevily pihy, které byly následkem dlouhého pobytu na slunci, jenž mi byl poslední dva měsíce dopřán. Mít prarodiče v Los Angeles se neskutečně hodilo, zvlášť když jste chtěli zmizet z povrchu zemského. Stálo to velké úsilí abych vyšla ze dveří a netvářila se jako hromádka neštěstí. „No konečně," zabručel, vzal mě za ruku a táhl ven směrem k autu, abych si tu svoji náhlou chuť po společnosti nerozmyslela. Bar mi ty tři měsíce neskutečně chyběl, dny kdy nás nezajímalo nic jiného než nápoje které stáli před námi, Elijahův přehnaný zájem o všechno co mělo prsa a páteční karaoke večery, kde každý mohl ukázat co umí, nebo spíš neumí. A to všechno kvůli člověku, který za to ve výsledku vůbec nestál.

„Dolar za tvoje myšlenky?" Vytrhl mě jeho hlas z myšlenek a já mu za to bylo na krátkou chvíli vděčná. „Dobře," nastavila jsem ruku kam mi po chvíli přistála bankovka. Spěšně jsem si jí uložila do kabelky než by si to stihl rozmyslet a spustila „Myslela jsem na to jak mi to naše místo v létě chybělo," upíral pohled na silnici před sebou, ale krátce mi stiskl koleno na znamení podpory. „Čekal jsem něco trochu hlubšího sestřičko," ušklíbl se, avšak jeho rysy trošku povolily. Zbytek cesty ubíhal v poklidném tichu, upřela jsem svůj pohled na ubíhající krajinu za oknem. Brzy lesy vystřídaly historické budovy v centru města, nevkusné obchodní centrum, naše střední škola a až nakonec i cihlová budova kde se nacházel Maysonův bar. Bratr zaparkoval opodál aby nemusel platit drahé parkovné, nabídl mi rámě a společně jsme vešli do příslovečné lví jámy. A ani tohle místo se za celé ty měsíce nezměnilo, oprýskané dřevěné židle stále vypadali až lákavě pohodlně, stoly se leskly čistotou a za pultem stál stejně laskavý muž jako vždycky. „Iris rád tě vidím," přeskočil pult a sevřel mě v těsném objetí. „Ahoj Petere," usmála jsem se, Peter Mayson, majitel baru a také otec mojí nejlepší kamarádky. Těžko by jste v tomhle městě našli milejšího může s lepším smyslem pro humor.

„To co vždycky?" Ani nečekal na odpověď a začal připravovat životodárnou tekutinu se šlehačkou navíc. Vděčně jsem se na něj usmála a následovala Arese k našemu stolu, kde už seděl Elijah s Annou. Nejdříve se tvářili trochu rozpačitě, ale poté mě sevřeli v objetí. Až po chvíli mi došlo, že jeden člověk u našeho stolu chybí. „To Los Angeles ti prospělo," zasmála se Annie při pohledu na moje čokoládově hnědé vlasy, které byly dříve medově blond. „Blonďatá nesedí k tomu opálení," spiklenecky jsem na ní mrkla a snažila se o upřímný úsměv. Se smíchem si prohrábla svoje blonďaté vlasy barvy slámy a upřela oči barvy jarní trávy na obrazovku telefonu. Přišlo mi to všechno tak povědomé a zároveň cizí až se mi z toho zamotala hlava. „Každopádně ti to sedí," ušklíbl se Elijah a stočil svůj pohled na druhou stranu místnosti „Ach omluvte mě," zašvitořil, odběhl pryč, přičemž pramínky jeho zrzavých kudrnatých vlasů trčely do všech světových stran a ani nám neuniklo tiché chichotání které se poté ozvalo. Některé věci se nemění, tahle skutečnost mě maličko uklidnila a na tváři mi vykouzlila jemný úsměv.

Poté co mi přinesli kafe a já se napila, uniklo mi tiché zasténání. Tomu se nemůže rovnat ani Starbucks, silné kafe zjemněné sladkou domácí šlehačkou, dělané s láskou a poctivostí. „Graysonová má kofein a svět je zase v pořádku," ozval se škodolibě člověk nade mnou a mě uniklo vypísknutí. Louis Calvo měl na tváři svůj obvyklý polovičatý úsměv, seprané tričko svojí oblíbené kapely a tím veškerá podobnost s klukem, kterého jsem naposledy viděla před třemi měsíci skončila. Svoje jinak dlouhé kudrnaté hnědé vlasy měl ostříhané na ježka, pod rukávy trička mu vykukovalo nově, velmi zajímavě propracované tetování a celý tenhle vzhled doplňovala kožená bunda, kterou měl ledabyle přehozenou přes ruku.
„Vypadáš jinak," zamumlala jsem když mě přivinul k sobě a poplácal po hlavě.
Odtáhl si mě na délku paží, důkladně prohlédl a s hlasitým žuchnutím mě usadil zpátky na židli. „To ty taky hermanita," odvětil když se posadil na židli vedle mě. Louis byl odjakživa nejlepší kamarád mého bratra, často trávil čas u nás na zahradě vymýšlením věcí, které by mě dokázali rozčílit. Můj druhý bratr akorát drzejší a vyšší.