Trable ze života biatlonistky

78. Kapitola

Předchozího dne by byl ochotný složit krvavou oběť, jen aby nemusel sledovat rozčarování, odrážející se v jejích očích, když zůstala na výsledkové listině padesátá devátá. Ačkoliv se nejednalo o neúspěch, protože s prvním startem většina atletů jejího věku nedosahovala na podobné umístění a tím i postup do stíhacího závodu, chápal ji. Nechápal však pocit, který to vyvolalo v něm samotném. To pro něj bylo naprosto nové. Měl chuť sevřít ji v náruči a už nikdy nepustit. Nelíbilo se mu, jak ztráta iluzí ukradla jiskru z jejích očí. Tu jiskru, která jí propůjčovala kouzlo osobnosti, jaké pro něj neměla žádná jiná holka na světě.

Trochu nepřítomně si naložil jídlo na talíř, zalil sáček čaje horkou vodou a klesl na židli vedle Johannese. Okomentovali vývoj počasí a téměř neměnící se předpověď. Zahleděl se do svého talíře, takže ho z myšlenek vytrhl až zvonivý smích přicházející od snídaňového bufetu.

Líně, ale s počínajícím úsměvem, zvedl zrak tím směrem. Tenhle smích by nezaměnil s žádným jiným. Rodící se úsměv se však ztratil na neoholené tváři, když uviděl, že se po Emiliině boku tyčí vysoká postava. Podvědomě přimhouřil oči, když zahlédl kohouta na mikině. Francouz.

Ani se Fabien Claude nemusel otáčet profilem, aby ho Bjørn dokázal identifikovat. Kopnul do sebe zbytek čaje z hrnku a s vrznutím židle vstal.

Emilie naslouchala Fabienově směšnému francouzskému přízvuku v angličtině tak soustředěně, že si vůbec nevšimla, když se zastavil kousek od ní. Teprve když mu Fabien pokývl na pozdrav, otočila hlavu.

,,Bonjour," protáhl Bjørn a jízlivost se mu nepodařilo v hlase úplně skrýt. Oba na něj trochu překvapeně hleděli. Alespoň rysy Emiliiny tváře ihned změkly a úsměv zněžněl, když na Bjørna pohlédla.

,,Jaký to je, muset snídat chleba místo croissantu? Ani bagetu tady nevidím," poznamenal Bjørn směrem k Francouzovi.

Fabien se zasmál a pokynul směrem k pečivu, aby Bjørnovi osvětlil situaci. ,,Italský cornetto je v podstatě stejný jako croissant."

Škubl ramenem na znamení, že je mu to ukradené. ,,Na to seš expert ty. Tyhle hrůzy já nejim. Je to podobný nesmysl jako kafe s tou šílenou pěnou."

,,Asi máš na mysli cappuccino," poznamenala Emilie smíchem podbarveným hlasem. Srdce mu z toho zaplesalo radostí.

,,Jo," kývl.

Fabien potřásl s úsměvem hlavou, ,,to jen potvrzuje, že vy Norové jste kulturní barbaři."

,,Asi to tak bude," uznal Bjørn a s potěšením přihlížel, jak se Francouz odebírá směrem pryč.

,,Hledáš nový známosti?" přešel plynule do norštiny a zeptal se Emilie tím nejlehčím tónem, jakého byl schopný.

,,Jen se trochu seznamuju."

,,A tak sis vybrala zrovna tohodle ohýbače rohlíků?"

,,Ohýbač rohlíků?" zopakovala po něm a koutky úst se jí rozkošně zachvěly, jak potlačovala smích. Oči jí krásně zářily, takže ani trochu nelitoval, že Fabiena poněkud urazil.

,,No. Někdo přece croissanty musí ohýbat, aby měly ten typický tvar."

S uspokojením přihlížel, jak si přiložila ruku k ústům, aby nevyprskla smíchy nahlas. Její smích a sténání byly dva jeho nejoblíbenější zvuky, které dokázala vyloudit. Mohl by jim naslouchat věčně.

Nepochyboval, že časem Emilie pochopí, proč se chová majetnicky zrovna v případě Fabiena. Věděl, že si domyslí, že zrovna tenhle Francouz je single a proto ho vedle ní nechce ani vidět. Rozhodně jí to ale nehodlal přiznat. Jen ať si láme tu svoji roztomilou hlavinku.