A Court of Despair and Madness

Prolog

,,Nech nás," přikázal otec Illyrijci. Ruther se na mě podíval.

,,Přines tu truhlu," řekla jsem.

Ruther se uklonil a vyšel ze stanu.

Za jakékoli jiné situace by Rhys zavtipkoval o tom, jak teď můj nejneoblíbenější učitel skáče podle toho, jak já pískám, ale tohle nebyl ten správný okamžik na vtipy.

Ruther rozhrnul plachtu a vešel do stanu. Položil truhlu na dubový stůl.

,,Můžeš jít," řekla jsem mu.

Přikývl a vytratil se ze stanu.

O krok jsem od truhly odstoupila. Nemohla jsem to vidět znovu. Ne. Otec zvedl víko. Viděla jsem jen sestřiny černé vlasy vyčesané do drdolu. Udělala jsem ještě několik kroků pryč. Otec truhlu rychle zavřel.

,,Měl jsem to být já," prohlásil Rhysand. ,,Šli po mně."

,,Kdo?"  roztáhla jsem nervózně křídla a zase je složila.

,,Komu jsi to řekl?" podíval se na něj otec.

,,Já..."

,,Rhysande," napomenul ho otec. Ten tón používal jen, když byl hodně vytočený a většinou to byl Rhys, Cassian a Az, kdo ho naštvali.

,,Tamlinovi."

Zaryla jsem nehty do kůže. Ten zasranej hajzl...

I když jsem se snažila moc v mých žilách krotit, stejně z mých rukou sálala temnota. Nedokázala jsem se kontrolovat tak jako Rhysand nebo otec. Vždycky jsem byla impulzivní a po většinu času se mi dařilo s tím bojovat ale teď...

Rhys mi položil ruku na rameno. ,,Omlouvám se, Thalie."

Otočila jsem se na otce. ,,Co uděláme? Nemůžeme... Nemůže jim to projít."

,,Taky že neprojde. Vyrazíme večer."

,,Na Jarní dvůr?" zeptala jsem se.

,,Ty nikam nejdeš," prohlásili ve stejnou chvíli.

Protočila jsem oči. ,,Prošla jsem Illyrijským výcvikem, stejně jako on," ukázala jsem na Rhyse. ,,Chci je taky pomstít."

,,Nemůžeme ztratit ještě tebe," řekl otec.

,,A co když zabijou oni vás?" rozhodila jsem rukama.

Otec si pobaveně odfrkl. ,,V tom případě tu musí zůstat někdo, kdo bude vládnout Nočnímu dvoru."

,,Kde je pohřbíme?" kývla jsem na truhlu.

,,Na Dvoře nočních můr, až se vrátíme," rozhodl otec.

Popadla jsem ze stolu illyrijský meč. ,,Zůstaňte tu, jak dlouho potřebujete. Já se musím starat o své lidi."

Potřebovala jsem pryč z toho stanu. Od otce, od té děsné truhly, od všeho. Odhrnula jsem plachtu sousedního stanu, kde sídlil Ruther. Seděl za stolem s rozloženou mapou a plánoval další kroky.

,,Zůstaneme tu tři dny," došla jsem k němu. ,,Pak se přesuneme sem," zapíchla jsem prst západní části hranic s Denním dvorem.

Ruther se opřel o židli. ,,Proč?"

Sedla jsem si na stůl a přehodila si nohy přes sebe. ,,Protože jsem to řekla."

Ruther se usmál. ,,Kdybych byl tebou, vedl bych nás kolem Velarisu k západnímu pobřeží."

,,Proč tam?" zvedla jsem obočí.

,,Lodě obvykle plují po moři, má paní," zasmál se.

,,Musíme koordinovat postup s ostatními jednotkami."

,,Se vší úctou, nemusíme."

Svraštila jsem obočí a čekala, až to rozvede.

,,Troufám si říct, že jsme jedna z nejsilnějších jednotek," vstal. ,,S hybernskými si poradíme i bez dalších oddílů."

,,Poslouchej rozkazy a nevymýšlej si vlastní, Ruthere."

,,Nebo co?" opřel si ruce vedle mých stehen. ,,Co mi uděláš Thalie?"

Uchopila jsem jeho mysl. ,,Nezapomínej, že jsem to já, kdo má kontrolu nad tebou, Ruthere."

,,Na to nepotřebuješ být Daemati."

Zajela jsem mu prsty do krátkých černých vlasů. ,,Dneska nemůžu, Ruthere."

,,Ulevilo by se ti," namítl.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Táta s Rhysem jdou na Jarní dvůr a bojím se, že se nevrátí."

,,Co chceš slyšet?" přejel mi rty po krku. ,,Že to zvládnou, že se oba vrátí zpátky v pořádku a jediné krev, která poteče bude ta jarní?"

,,Ruthere, to stačí," odtáhla jsem se. ,,Moje matka a moje sestra dneska zemřely."

Illyrijec se odtáhl. Seskočila jsem ze stolu. ,,Za tři dny zamíříme na hranice."

,,Cokoli, co si budeš přát."

Protočila jsem oči.

,,Proč válčíme, Ruthere?"

,,Nechápu, Thalie."

,,Ve válkách umírají naši lidé. Všichni jsou synové a dcery někoho a stejně..."

,,Protože je to jediná cesta, jak něco změnit," odpověděl. 

Pokývala jsem hlavou.

,,Chceš něco? Víno, vodu? Pošlu pro to někoho," nabídl mi. 

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, dobrý."

Zůstala jsem v Rutherově stanu. Kolem půl jedenácté mi přišel Rhys říct, že s tátou vyráží na Jarní dvůr. Přikývla jsem a vrátila se do svého stanu, kde jsem zůstala a čekala na jejich návrat. Ale vrátil se jenom Rhys jako vládce Nočního dvora. Otec ten večer na Jarním dvoře zemřel. Zbyli jsme jen my dva.