Dangerous love (Icy Love 2)

09

Maya

Jeho ruce se mi omotaly kolem pasu, ale já ho tvrdě odstrčila. Zakopl o nohy, než se rychle narovnal, s obličejem maskou naprostého zmatku.

„Chceš znát pravdu, že? Fajn, řeknu ti to," zakřičela jsem a hruď se mi zvedla námahou. Místnost naplnil můj drsný dech a Christian vypadal jako v bolestech.

"Věřím, že -" začal říkat, ale mluvila jsem přes něj.

"Bylo mi šestnáct, když mě znásilnili." Christianova ústa se zavřela, čelist se mu sevřela, jak se mu oči zaleskly náhlým vztekem. Ale pokračovala jsem a tlačila se kupředu ve svém vlastním vzteku.

"Muž, kterého jsem si měla vzít, mě znásilnil v den mých šestnáctých narozenin a pokračoval v tom každou noc po dobu sedmi let." Posledními slovy jsem se zadýchala.

Slzy mi oslepily zrak, když mě vzpomínky přepadly. Blýskaly se mi před očima a mé tělo se třáslo, jako bych znovu prožívala všechny noci mučení.

"Můj otec nikdy nic neudělal. Nikdy mi ani nevěnoval pozornost. Byla jsem sama, nikdy jsem nesměla opustit panství. A pak mu mě předal. Krutýmu muži, který mě zničil."

Když jsem odhalila svou pravdu, viděla jsem, jak se Christianova tvář mění. Tolik vzteku. Cítila jsem to z místa, kde jsem stála. Vzduch kolem nás ztuhl, jak se kolem nás rozléhala má slova.

"Kdo ti ublížil?" zavrčel a jeho tělo slídilo vpřed ke mně. Jeho hlas byl smrtící, jeho slova byla tak ostrá, že jsem měla pocit, jako by vzduchem prořízl bič. A jeho oči... pohled, který mi věnoval, byl naprosto divoký.

Viděla jsem tam to monstrum. Byl tady Christian, kterého se všichni báli.

Cítila jsem, jak mi tlak na hrudi začíná hořet. Nevěděla jsem, jak se cítit. Díval se na mě v bolesti...ale byl také příčinou mé bolesti.

„Bil mě. Připoutal mě k naší posteli a pak mě bičoval, když jsem udělala něco špatného nebo co on považoval za špatné."

Jeho tvář už byla maskou vzteku, ale když jsem přiznala další pravdu, potemněl ještě zlověstněji. Zatajila jsem dech, když jsem ho viděla zatínat a pak zase uvolnit pěsti. Christian to udělal několikrát a pokaždé, když zatnul pěst, se mi sevřelo srdce.

"Utíkala jsem z domova, když jsem tě našla a schovala se do tvého auta. Tak jsme se potkali. Nejsem špión, Christiane. Jsem jen někdo, kdo utíká před jeho noční můrou a zoufale hledá klid," zamumlala jsem, když mi poklesla ramena, vztek opouštěl mé tělo, až jsem se cítila prázdná.

Moje mysl se ztratila někam, kam jsem nechtěla.

"Nejsem tvůj nepřítel. Jsem jen další oběť," zašeptala jsem zlomeně a doufala, že v mých slovech uslyší pravdu. Možná jsem byla Sopravvissuto, ale nebyla jsem Christianův nepřítel. Mým skutečným nepřítelem byla moje vlastní rodina.

Christianova tvář hřměla, když se přesunul do mého prostoru. I když jsem natáhla ruce, abych ho odvrátila, nepřestal. Pokračoval v pohybu, dokud nebyl přede mnou, má ramena pevně držel v jeho rukou. Trhla jsem sebou, když se mi jeho prsty zaryly do kůže.

"Kdo?" Jedno jednoduché slovo, ale vypovídalo všemu. Surová brutální energie vycházející z Christiana nás obklopila. Vyzařovalo z něj nebezpečí a jeho oči byly plné vražedných úmyslů.

Když jsem neodpověděla, zatřásl se mnou a jeho krásné namodralé oči ještě více potemněly. "Kdo ti sakra ublížil, Mayo?" zařval Christian.

"Ty!" Vykřikla jsem a odstrčila ho od sebe. Tělem mi znovu projel náhlý příval vzteku. "Ubližuješ mi. Christiane."

Při mých slovech sebou trhl a jeho tělo se zuřivě napjalo. Po tváři se mu mihla bolest a obočí se mu napjatě stáhlo.