Dangerous love (Icy Love 2)

08

S povzdechem přikývl a jeho oči se trochu zjemnily. "Od té doby, co vstoupila do našich životů, ses hodně změnil. Maya je tvoje síla. Ona je ta, která tě pokaždé zabrání klopýtat ve tmě. Je na tobě, aby sis vybral, jestli ji necháš být svou slabostí, nebo silou."

Posadil jsem se na židli a položil si hlavu do dlaní. Jak jsem měl ochránit Mayu?

"Neubližuj jí, Christiane. Po tom všem, čím si prošla, si nezaslouží, aby si ji ubližoval."

"Nechci, Alexi. Poprvé v životě nevím, co mám dělat." Vyslovil jsem své trýznivé myšlenky a ta slova mi na rtech chutnala hořce.

"Na to můžeš odpovědět jen ty. Jen si ale pamatuj jednu věc." Alex se odmlčel a já jsem vzhlédl a čekal, až bude pokračovat. "Je to tvůj anděl."

S tím přikývl, vyšel z místnosti a zavřel za sebou dveře.

Můj anděl.

Mnul jsem si ruce na zátylku a snažil jsem se uvolnit tak napjaté svaly. Strávil jsem hodiny přemýšlením o tom, co řekli Larrin a Alex. Chodil jsem sem a tam, frustrace ve mně narůstala s každou minutou.

Když jsem se potom podíval na hodiny, bylo skoro deset. Maya by na mě měla čekat v klavírní místnosti. Zavřel jsem oči a povzdechl si. Za mými zavřenými víčky se mihla Mayina usměvavá tvář. Po mnoha frustrujících hodinách jsem dospěl k jedinému závěru.

Potřeboval jsem Mayu.

Vzpomněl jsem si na otcova slova před dvaceti lety a vstal jsem.

Anděl je člověk, bez kterého nejde žít. Nikdy ji nepouštěj. Protože pokud ji ztratíš, budeš navždy neúplný.

On měl pravdu. Bez Mayi bych byl neúplný. Myslel jsem na její sladký hlas, jemné doteky a polibky a její milující oči. Byla moje.

Když jsem vycházel ze své kanceláře, modlil jsem se, aby mi Maya mohla odpustit. Musel jsem jí říct pravdu o Mileně. Nešukal jsem ji, ale přesto jsem se jí dotýkal. Nechtěl jsem lhát. Maya si nic takového nezasloužila.

Také jsem se modlil, aby mě přijala. Nechtěl jsem se změnit. Stále jsem byl šéf a budu jím až do posledního dechu. Modlil jsem se, aby byla připravena na tento podělaný život.

Zastavil jsem se před klavírní místností a zhluboka se nadechl ve snaze uklidnit se. Jediné, co jsem chtěl, bylo držet ji v náručí a zapomenout na všechno.

Když jsem otevřel dveře, zastavil jsem se, když jsem viděl, že místnost je prázdná a temná.

Co sakra?

Rychle jsem vyšel z klavírní místnosti a vydal jsem se do našeho pokoje. Otevřel jsem dveře a viděl, že byly jen jemně osvětleny lampou na nočním stolku.

Maya seděla na kraji postele čelem ke zdi. Jemná záře tančila po její krásné tváři, když seděla.

"Mayo?" zeptal jsem se, šel dál do pokoje a zavřel za sebou dveře.

"Chladný. Nemilosrdný. Bezcitný. Arogantní. Zabiják. Nesympatický. Christian Běljajev nemůže milovat ani být milován. To jsou všechna slova, kterými jsi známý, že?"

Mayina slova mě zastavila a srdce mi zakoktalo při jejím bezútěšném, vzdáleném tónu. Lehce se zasmála a zavrtěla hlavou.

"Mayo, o čem to mluvíš?" zeptal jsem se a zmocnila se mě panika. Nelíbil se mi její tón ani způsob, jakým se vyhýbala pohledu. Nezněla jako moje Maya.

"Chtěla jsem věřit, že jsi jiný," zašeptala, tentokrát se jí přes slova zlomil hlas.

Sklonil jsem se kupředu a zoufale toužil ji zabalit do náruče a vymazat všechen její smutek. Maya se prudce otočila ke mně a já při jejím výrazu jsem bolestivě nasál dech.