V4 [Countryhumans]

Klub neanonymních alkoholiků

Slovensko se škubavým trhnutím probudilo. Zlé sny nejsou příjemné nikdy, a ty ve kterých padáte do děsivě černého neznáma obzvlášť. Zhluboka se nadechlo. Náhlý zrychlený tlukot srdce byl slyšet na kilometry daleko, a i když už Slovensko bylo vzhůru, pocit, že padá, nezmizel. Potřebovalo uklidnit. S někým to probrat. A kdo byl zrovna nejblíž asi tušíte.

„Česko?" zeptalo se Slovensko jemně a zmíněnou zemi štíplo do tváře.
„Česko vstávaj."

Žádná odezva. Česko se nepohlo ani o píď. Slovensko ale zahlédlo jak se snaží ještě více zavřít už zavřená víčka. Určitě je vzhůru zmetek.

„Češko ja viem že si hore ty idiot."

Ani tohle nezabralo. Ale ještě tu zbývalo jedno řešení.

„Dobre, nechcel som ti to povedať no nemám inú možnosť. Vylial som všetky tvoje zasoby piva do hajzle."

Tohle zabralo.
„Co že jsi?!"

„Tak a dosť. Ty sa ideš liečiť. Ty si normálny alkoholik!"

„A tos mi tuhle novou informaci nemohl říct třeba někdy jindy než ve tři ráno?!"

„No a tak jsem tady," pokrčilo Česko rameny když skončilo své vyprávění. Celou situaci líčilo USA sedícímu hned vedle, které na něj jen připitoměle hledělo.

„Já jsem se tě na nic neptal."

„No a? Všechno musí bejt jenom o tobě co? Typický. A vůbec, ty tu nemáš co dělat. Tady se řeší alkoholismus, ne závislost na fast foodu a Coca-Cole."

USA vytřeštilo oči. Že se na něj Česko takhle sesype tedy nečekalo. Vlastně nečekalo nic, v přemýšlení je trochu pomalejší.
„Klidni se prcku. Fajn, dám ti názor na ten tvůj bullshit příběh. Ty bys měl jít spíš na párovou terapii, očividně máš problémy se Slovenskem."

„oČiVidNě MአpRoBlÉmY sE- hej! O Slovensko se neopírej, ty špíno!"

„Ty demokratická špíno," dodalo Rusko zamračeně z povzdálí. USA se téměř okamžitě otočilo. Jeho výraz se změnil z naštvaného v permanentně nasraného jak jednoho ze svých úhlavních nepřátel spatřilo.

Německo, které celé, zatím nijak zdařené, sezení pořádalo u sebe doma a nechtělo aby z jeho domu stala kůlnička na dříví, se nervózně zazubilo a radši poslalo Rusko za dveře. Do spíže. S vodkou v ruce. Nemělo by nikoho v alkoholismu ještě v takové situaci podporovat, ale nepotřebovalo s Ruskem žádné větší diskuze, takže to nechalo být.

„Já to říkám pořád, že jejich vztah nedělá žádnou dobrotu," vložilo se do toho Polsko.
„Tak toxickej vztah, to jsem neviděl. A ještě když si vzpomeneš, jak tě Slovensko zradilo tenkrát v-" když si uvědomilo, že toho řeklo možná moc, že dalo najevo svou žárlivost a že ho všichni ostatní sledují, radši zmlklo a falešně se usmálo. Jak moc si teď přálo zmizet.
„Jé hele, Litva, můj starý kamarád, co ty tu?!" s tímhle Polsko odběhlo a nechalo naše malé Česko ještě vytočenější.

„Teď už mě nic nedokáže vytočit víc," nadechlo se Česko přerýváně. To však ještě netušilo, že se objeví Irsko.

„Myslíš? Něco ti povím, já jsem větší ochlasta než ty."

„Cos to řekl?! Nenech se vysmát. Vždyť ta tvoje hořká brečka se nedá ani pít, Irsko!"

„Blablablablabla. Já mám narozdíl od tebe aspoň svátek zasvěcenej pití. Saint Guinness day. Vlastně dva, když počítáš svatýho Patrika."

Česko se naštvaně zvedlo ze židle.
„Drž hubu bramboro, já ti ukážu svatýho Patrika," zafunělo za vyhrnování rukávů. Německo zase muselo zakročit.

„Dobře dobře, to by stačilo. Česko, ty přece nechceš aby se ve mně probudila třetí říše. Všichni se uklidníme, sedneme si a pokusíme si poslechnout problémy ostatních. Jsme tu všichni? Kde je Finsko? Jo, ono se ochlazuje v mrazáku, prej je tu moc vedro, to je fuk. Takže! Co kdyby začala třeba Francie? Co tě sem přivádí?"

„Děláš si prdel? Francie? Vždyť ta si jenom přelejvá vínečko, to není žádnej chlast!" zahučelo Česko.

Německo právě ztratilo trpělivost.
„A dost."

∆∆∆∆

„Tak čo? Poučil si sa?" zeptalo se doma Slovensko snažíc se zchladit Česku oteklý monokl přes celé oko.

„Jo, už tam nikdy nevkročím."

Slovensko si povzdechlo. Asi ho holt změnit nedokáže.