V4 [Countryhumans]

Už zase ten benzín

„Nesnáším tě!” vyštěklo Česko pobouřeně tak nahlas, až se to velice často používané slovní spojení rozřinčelo snad všude v okruhu dvou kilometrů. Česko to říkalo často, možná až příliš. Kdyby jste mu za to pokaždé co to vysloví dali korunu, bylo by milionář.

„Čo sa zasa stalo?” zeptalo se Slovensko automaticky. Určitě šlo zase o nějakou fatální záležitost.

„Zeptej se tady toho kreténa,” zafunělo Česko ukazujíc na otrávené Polsko stojící hned vedle.

„Poľsko?” pozvedlo Slovensko obočí, načež jmenovaný protočil očima.

„Já za nic nemůžu, to on mi krade benzín!”
Už je to tady zase. Benzín. Ta božská nenahraditelná tekutina pohánějící stroje.

„A on mi zase pokaždý vypne hadici u tankovací nádrže když si pro něj přijedu!”

„A ty se divíš?! Hamižná kryso.”

„Jako promiň, ale padesát korun za litr jak je to u nás dávat nebudu. To jsi se snad-” Česko se rázem zarazilo. Úplně z hlavy vytěsnilo výraz, který chtělo říci.

„S koňom zrazil,” doplnilo ho Slovensko.

„Co to meleš?”

„To sa tak hovorí, tie Češko.”

„Možná tak u vás ve vidlákově. Pos***! To je to slovo. Ha!”

Ani jedna ze sousedních zemí s ním radost nesdílela. Jen na něj mlčenlivě zírali.

„Ty kurwa,” poznamenalo si Polsko spíše pro sebe. Zavrtělo hlavou a dalo se na odchod.

Slovensko se pořádně opřelo do svého křesla a hodilo si pravý kotník přes levé koleno. Chtělo se svým kamarádům smát. Místo toho jen potlačovalo úsměv.
„Také somariny riešite. Pf, kradnúť benzín. Máte riešiť solidaritu a ako pomôcť Ukrajine a namiesto toho ste-”

„Ty jsi asi zapomněl jak jsi jí dělal to samý co se týče benzínu, co?” uchechtlo se Česko.

„....Ja- to už je za mnou. Už to dávno nerobím. Zmenil som sa, už mi nejde o peniaze ako tebe.”

„Jasně, jasně....Ty, Slovensko, počítal jsem, a když ten benzín nezlevní, tak tě to v českých korunách vyjde zhruba o osmdesát tisíc ročně víc.”

„Čo?! To som predsa vediel, nič nové mi tu nepovedáš..”

„Takže ti to nevadí?”

„Nie, nevadí..”

„A necháš si ten svůj drahej benzín aniž by tě napadlo překročit hranice a koupit si levnější?”

„........Hej, presne.” Slovensko z těch otázek začínalo být trochu nervózní. Tuší snad Česko něco?
„V-veď je to nezákonné prevážať cez hranice veľa benzínu, či?”

„No to víš že je.”
Česko se najednou šibalsky usmálo.

Slovensko hlasitě polklo.
„Č-čo ti zasa jebe?”

„Ale nic, nic... Maďarsko můžeš na chvíli?!”

Volaná země se po chvíli doplazila za bratrskými zeměmi a cosi si mumlala pod vousy. Hned co spatřila Slovensko se zamračila.
„S tebou se já nebavím!”

„A, mohl bys mi říct proč?”
Úsměv Česku z obličeje nemizel, ba naopak, zvětšoval se. V případě Slovenska to byl stres.

„Krade benzín! Já už nevím jak se mu mám bránit, vždycky si něco najde, plíží se za nádrží s kanystrem v ruce jak pominutej!”

„Si spokojný?” zamračilo se Slovensko.

Česko se zasmálo
„Ani nevíš jak.”

„Vy jste oba stejní!”  okriklo je Polsko a vyděsilo Maďarsko tím, že ho zezadu chytilo za kapuci.
„Pojď, taky si najdeme někoho komu budeme krást benzín.”

∆∆

Vím, že situace je složitá, ovšem fakt, že Poláci znemožňují natankovaní na svých benzínkách, když uvidí českou SPZtku, mě fakt rozesmála