Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Sněží

Voľné pokračovanie minulé kapitoly :D

„Víťo! Sněží!”  vykřikl radostně Dominik. Skákal u otevřeného okna nahoru dolů a nemohl tomu jevu uvěřit. Vždyť ještě ráno svítilo sluníčko, to nemohla být pravda.

Samuel chtěl mít u okna výhled taky, jenomže byl moc malý na to, aby viděl aspoň kousek té bílé nadílky venku, tak vedle Dominika jen tak smutně stál. Tedy dokud mu Matyáš nepomohl vyškrábat se na parapet. Vitaa naštěstí přišel ve správný moment a zarazil jim to, ještě než se stala nějaká katastrofa.

„No ještě mu pomáhej z toho okna skočit idiote,” poklepal si na čelo a Samka z parapetu sundal. Radši okno zavřel a stoupl si před něj, aby předešel stresu z toho, že nějaký z těch jeho malých idiotů spáchá nežití skokem z okna. Kdyby přece jen nepřišel včas, dala by se Matyášova pomoc charakterizovat jako defenestrace.

„A Víťo, a půjdeš s náma ven?” zeptal se ho Matyáš absolutně ignorující jeho infarktové stavy.

„Anooo,” přidal se k němu hned Dominik.

„Pwosím,” pípl za nimi Samo a vytasil se se psími kukadly.

Vitaa ztrápeně zavrčel. Vlastně mu každý z jejich nápadů ubíral mentální zdraví, takže to by to vyšlo nastejno. Souhlasil s tím. Měl toho snad litovat?

Hahah, třeba z toho budu na prášky tak moc, že mě zavřou do bílý místnosti bez dveří, pomyslel si a vydal se pro bundu.

∆∆

Sice Vitaa zmrznul až na kost, (spletli byste si ho se sněhulákům) pravděpodobně chytil rýmu, zápal plic a depresi, ale na druhou stranu ta výprava nebyla zas tak špatná. Kluci se neustálým pobíhám dokola, házením sněhových koulí a stavěním iglu pořádně unavili. Nejvíc únavu pocítil Samo, který dokonce usnul uprostřed sněhové bitvy. Ani rána ledovou koulí do obličeje od Dominika ho nevzbudila.

Vitaa ho tedy sesbíral ze země a hodil si ho přes rameno jako pytel brambor. Samko mu  ze spánku obmotal ruce kolem krku, a nahradil mu šálu, a pak si v klidu spinkal dál.

Dominikovi se ten Samův servis nelíbil, no a Matyášovi už vůbec ne.

„Hej!” zavolal na něj.
„Pusť Samka dolů.”

„Proč?” usmál se Vitaa šibalsky.
„Chceš si ho nést sám? No tak prosím, pane, poslužte si.”

Matyáš zarytě mlčel. Na protest svému poručníkovi pořádně dupnul na nohu a šel co celé probrat s Dominikem, jak je to celé nefér a jaký je Vitaa šikanátor.

∆∆

Samko se neprobudil ani cestou, tak ho Vitaa opatrně uložil, a tiše se radoval, že je blíže ke svému vysněnému klidu. Dominik s Matyášem se totiž rádi opičí, je jedno po kom, takže si lehli k Samkovi, každý z jedné strany, a za chvíli už taky spali. Kdo by řekl, že takoví spící andílci dokážou vytvořit takový rámus a chaos.

K večeru se jako první probudil Matyáš. Už nebyl ten pětiletý, rozjívený kluk, najednou byl úplně jako dřív. To samé platilo pro ty další dva. Absolutně nic si ze svého druhého dětství nepamatoval, jaká nevysvětlitelná zvláštnost.

Ospale zamručel a pohladil svého světlovlasého přítele, kterého objímal pažemi, po boku. Samuel se konečně probudil, podbral ho ve vlasech a obrátil se k němu zády, aby se mu lépe leželo. Připadal si tak i z nějakého důvodu bezpečněji. Přišlo mu však zvláštní, že na obličeji cítil něčí dech i přes to, že byl Matyáš za ním. Přece nemůže být na dvou místech najednou no ne?

Natáhl ruku, aby zhodnotil situaci. Lehce zděšeně pak otevřel oči ve stejnou dobu, co neznámý návštěvník. Neboli Dominik. Oba na sebe chvíli nevěřícně hleděli, pak ale se zděšeným výkřikem vyskočili.

„Čo robíš v mojej posteli?!” vypálil Samuel okamžitě.”
„Matyaš čo tu robí?!”

„Co já dělám v tvojí posteli? To je moje postel ty perverzáku!”

„To sú kecy! Odpovedz na moju otázku!”

„Na co ti mám asi tak odpovídat? Já vím úplný hovno!”

„TO- ja tiež....ako sme sa sem dostali? Ešte k tomu spoločne?!”

Dominik pokrčil rameny. Vážně netušil. Připadal si jako by měl snad tisíc let trvající kocovinu.

„A není to jedno? Prostě přestaňte štěkat a nechte mě spát..” zamumlal Matyáš do polštáře a dál se nevyjadřoval.

„A já si myslel že vám ta ospalost aspoň chvíli vydr- o můj bože, zázrak! On mé prosby o pomoc přece jen vyslyšel. Já budu snad brečet,” ozval náhle se mezi dveřmi dojatě Vitaa když uviděl, že jeho kamarádi už nejsou fyzicky dětmi. Hned na to odešel a nechal kluky zmatené ještě víc.

„Mám taký pocit, že nám tu všetkým jeblo...”  zahlásil Samuel a podrbal se na zátylku.

∆∆

Třeba ten snížek nebyl sníh :D
Takový kokain by dával větší smysl