Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Ponožky

„Sluníčko zachází za hory, Matty peče brambory. Sluníčko zachází za kostel, Matty leze pod postel, protože ho Samko nutil uklízet,“ mudrcoval jednoho podvečera Matyáš když se v ložnici soukal pod postel.

Samo u té postele stál a jenom nevěřícně kroutil hlavou.
„Vylez odtiaľ tie slniečko a choď upratovať. Predsa Domino s Vitou neprídu do takého bince.“ Samo do Matyáše začal šťouchat nohou aby ho nějak donutil vylézt, ale způsobil jenom to, že mu Matyáš sundal ponožku a poslal jí po podlaze co nejdál to šlo.
„Nerob Matyáš a kukaj vyliezť,” povzdechl si Samo.

„Vždyť tu ale není binec,” odpověděl mu tlumeně Matyáš, nějak Samovi stáhnul i druhou ponožku a udělal s ní to samé co s tou předchozí.

„Prečo to robíš do frasa. Áno, nie je tu binec. A prečo sa tu všade válejí ponožky?! To mi vysvetli. Čo s nimi poriad máš?”

Matyáš z pod postele vylezl, podíval se na Sama s vážností v tváři a chytil ho za ramena.

„Víš..,” začal, „ nechtěl jsem ti to říkat, ale.......Já jsem lichožrout.“

Samo se lehce zamračil a sundal Matyášovy ruce ze svých ramen. „Jasne. A teraz mi povedz pravdu.”

Matyáš se zhluboka nadechl. „Fajn. Hrál jsem zem je láva a potřeboval jsem se dostat odsud až do koupelny, no a ponožky bylo to první co mě napadlo, tak jsem je tu rozházel a chodil po nich jako žába po leknínech. Ale trochu jsem to nevychytal. Klouže to. Když na plovoucí podlaze šlápneš na kus látky, hodíš hubu,” zasmál se.

Samo na Matyáše koukal jako sova z nudlí. Neměl slov.

„Když se chceš mít večer blaze, nenech válet fusky na podlaze,” okomentoval situaci Dominik který už nějakou tu dobu stál mezi dveřmi do ložnice a opíral se o futra. Vitaa stál kousek od něj a když uviděl Samův vyjevený výraz, vyprskl smíchy. Dominik s Matyášem se k němu hned přidali.

„Tak ten byl dobrej,” řekl Matyáš a šťouchl do Sama.

Ten protočil očima a taky se zasmál.
„Tie vaše rýmy šprýmy.”