Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Velká buttonová loupež

Okay, budeme dělat že všichni co se v této kapitole objeví, bydlí v Praze, okay? Nebo vlastní teleport :D

∆∆∆∆

Vetus si zrovna chilloval u Netflixu a cpal se kuřecími křidýlky, když mu začal zvonit a vibrovat telefon. Zvedl ho aniž by se podíval kdo volá a dal si ho k uchu.
„Prosím?” řekl otráveně.

„Jakpak se má můj nejoblíbenější člověk na planetě?” ozval se milý hlas z telefonu.

„Mami?“

„To jsem já demente!“

„Aha, nazdar Domino. Co po mně chceš?”

„Potřebuju pomoct!” zašeptal vystrašeně.

Co se mu zase děje? To nemůže být aspoň chvíli v klidu?
„Proč? A kde jsi?!“

„Ve skříni.“

„Co sakra děláš ve skříni?! A v jaký?“

„To je fuk, prostě přijď k Mattymu a Samovi a nějak odlákej jejich pozornost, abych mohl odejít! A pospěš si!”

Vetus si představil sám sebe jak už běží na pomoc, ale pak se podíval na svůj notebook a kyblík křidélek, které se jen tak samy nekonzumují a jaksi změnil názor.
„Sorry, kámo, to se nestane.“

„Notak!“ zašeptal důrazně Domino, protože moc nahlas mluvit nemohl. „Jsi moje poslední naděje!“

„No a co Vitalij?“

Vetus uslyšel plácnutí do čela.
„Ajo! Fajn, zavolám jemu, tak čus!“ řekl Domino a hned zavěsil.
Vetus si povzdechl, odhodil telefon a  potom začal přemýšlet o tom co se to sakra stalo. Docela ho zajímalo co Domino dělal u kluků ve skříni, a nedokázal na to přestat myslet. 

∆∆∆∆

Domino rychle našel Vitovo číslo a začal vyzvánět. Docela ho překvapilo, že hned jak začal zvonit uslyšel tlumené vyzvánění. Vykoukl ze skříně, aby se ujistil, že tam nikdo není a došel k šatně, ze které zvuk vycházel. Když dveře do šatny otevřel a spatřil Vitu, nevěděl co si má myslet.
„Děláš si prdel? Co tady děláš?!“

„Mohl bych se tě zeptat na to samý,“ odpověděl Vitaa s klidem a opřel se dlaní o rám dveří.

„Já se ptal první!”

„No fajn! Ty dva dementi mi ukradli button, tak si pro něj jdu zpátky.”

„Mně taky!“ zvolal Dominik a podrbal se na zátylku. „Jakože, já už ho mám, ale jak se dostaneme ven?”

„Oknem?“ navrhl Vitaa

„Nechci si ten button rozflákat přece! Ty snad jo?”

„Ne. Tak co uděláme?”

Domino Vitovi ukázal svůj mobil a pak znovu vytočil Vetuse. „Budeme muset přemluvit Nikolase......No nazdar Niky!“

„Mami?“

„Ne, to jsem zas já. Hele, co bys řekl na to, že jsem tu našel tvojí ztracenou Funko Pop figurku?“

∆∆∆∆

Matyáš se Samem mezitím seděli na gauči a sledovali film v obýváku. Sama to vůbec nebavilo a tak upřeně zíral do displeje mobilu. To ho bavilo stejně jako sledování filmu, takže si na gauči lehl a dramaticky vzdechl.

„Copak, Samko?” zeptal se Matyáš a nahodil starostlivý výraz.

„Nudím saa.”

Matyáš vypl televizi a přiblížil se k Samovi obličejem. „Tak nudíš,” zabručel s kulišáckým výrazem ve tváři.

Samo ho podrbal ve vlasech a zatvářil se stejně. „Hej.” Hned po tom ho chytil za zátylek a přitáhl si ho do polibku.

Matyáš s ním začal spolupracovat a chytil ho za boky. Po chvilce se odtrhl při nedostatku vzduchu a opřel si čelo o to Samovo.

„Hej, a nechceli by sme ísť-” Samo ani nestihl doříct svou myšlenku, protože někdo zazvonil.
„Do frasa whiskasového!”

Náš neznámý host si to umí načasovat..
Matyáš si nahlas povzdechl a zvedl se. „Já tam dojdu.”
Doběhl ke vchodovým dveřím, dokořán je otevřel a spatřil Vetuse.

„Čaau Mattyy,“ zvolal Vetus a usmál se od ucha k uchu.

Matyáš pozvedl obočí a taky se usmál. „No nazdaar, tyvole co tu děláš takhle pozdě?”

Vetus se kapku zarazil.
„No, víš, zrovna jsem šel kolem, znáš to ne a potkal jsem na ulici Leoše Mareše a řekl jsem si: kámo toho musí kluci vidět. I v tom retardovým županu byl!”

„Nekeceej, hustý! Toho musíme vidět. Samo pojď sem!” zvolal Matyáš. Dalo by se říci že to Nikolasovi spolkl i s navijákem.

Ten měl co dělat aby se nezačal smát. „Támhle za tou lampou jsem ho viděl,” řekl Vetus a vydal se tam následován natešeným Matyášem a kapku víc naštvaným Samem.

Mezitím Domino s Vitou vylezli ze své skrýše a mířili k východu. V půlce se ale Dominik zastavil a donutil k tomu i Vitu. „Čekej!“

„Co ještě chceš?!“

„Tak mě napadlo, když máme tu příležitost, můžem sebrat buttony i Samovi a Mattymu!”

Vitaa protočil očima. „Kámo ti dva mají dohromady tolik buttonů, že je ani nespočítáš!“ (true shit)

„Aspoň jedeen. Nebo dva. Prosím, nebude to trvat.“

„Ugh, fajn,“ svolil Vitaa a vrátili se zpátky tam, kde minule uvízli.

Samozřejmě že nestihli vyjít ven včas, takže tam uvízli znova. Vetusovi to neudělalo zrovna radost, protože si musel vymyslet nějakou další osobnost, která by kluky donutila jít ven (no nedivte se mu, opravdu tu figurku chtěl).

„Já je zbiju!“ řekl Vetus aniž by si uvědomoval že to řekl nahlas. Takhle naštvaný byl naposledy před rozpadem Morves.

Samo se zarazil. „Koho?“

„Ehh, nooo českou poštu přece. Vzpomněl jsem si na to, že mi nepřišel balíček,“ zalhal Vetus a zasmál se.

Matyáš se zasmál taky. „Hele ty sis něco šlehnul?“

∆∆∆∆

Já po tom, co si tu kapitolu po sobě přečtu: what the actual fu-

No nic, kapku jsem se nechala inspirovat jedním dílem HIMYMu neboli jak jsem poznal vaši matku xD takžee tak