#4

476 39 7
                                    

Rozhodl se téměř okamžitě, až ho to samotného překvapilo. Odstoupil od dveří a přešel k ovládací konzoli, kde stiskl několik tlačítek a otočil pár páčkami. Rose jej beze slova sledovala a na tváři se jí objevil úsměv.

„Rose, už je nikdy neuvidíš. Nikoho z nich." Upozornil ji Doctor.

„To jsem si o tobě myslela taky." Odvětí. Pokud neví, že se zde opravdu nebudou moci vrátit, nesmí s ní odejít. Tohle jí nemůže udělat.

„Ne, Rose. Pokud teď odletíme, není prakticky žádná šance, že bychom se vrátili. Ani ses s nimi nerozloučila." Za celou dobu, co s Rose cestoval, si až teď všiml, že byla trochu sobecká. Věděla, že ona dobrodružství jsou nebezpečná, přesto se nikdy k Jackie nechovala tak, jako by ji viděla naposledy. A teď je oba i s Peterem hodlá opustit bez jediného slova, aniž by o tom věděli. Hodlá opustit i Johna Smithe. Jeho.

Vypadá to, že se na chvíli zamyslela. Doctor věděl, že riskuje, že s ním neodletí, ale mnohem více by trpěl, kdyby odsud Rose odvedl a ona by toho potom litovala. To radši bude až do nejdelší smrti sám. Její štěstí bylo na prvním místě, stejně jako kdysi, když se s ní na pláži loučil.

Přistoupila k němu a zkřížila si ruce na prsou. „Nikdy?" zeptala se a Doctor přikývl. Nemohl se na ni dívat. Radši si držel odstup, doufal, že takhle bude další odloučení (tentokrát definitivní) s Rose bolet méně. Ale možná si to jen nalhával; teď je pro něj čím dál těžší si představit, že odletí bez ní.

Rose přistoupila až k němu a pevně ho objala kolem krku. Doctor jí obmotal ruce kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Opravdu byl tak naivní, že si myslel, že s ním Rose odejde a opustí všechny své blízké?

„Zůstaň." Zašeptala mu do ucha.

To byla druhá možnost. Mohl tady zůstat. Nakonec, proč taky ne? Byl už unavený z toho, jak musel sledovat všechny, které si zamiloval, odcházet. Tady Rose žádné nebezpečí nehrozí. Ale opravdu tady s ní chce zůstat? Znamenalo by to zůstat zde navždy, protože pokud by se rozhodl kladně, TARDIS by tu s ním zůstat nemohla, protože oba dva (Doctor i John) tady být nemůžou. Buď stráví zbytek života s Rose bez možnosti zase odejít, nebo ji tady nechá se svým dvojníkem, se kterým není tak šťastná, jak si myslel.

Existovala však ještě třetí možnost: nechat tady Johna, Jackie i Petera a odletět s Rose navždy. Pravděpodobnost, že by se Rose kvůli němu všeho vzdala, byla však velmi malá - alespoň to si Doctor myslel.

Rose ve skutečnosti uvažovala právě o třetí možnosti. Věděla, že její matka by se nikdy nesmířila s tím, že ji už nikdy neuvidí, stejně tak její otec i bývalý manžel. Ale život s Doctorem, s pravým Doctorem je vše, po čem kdy toužila, a byl vším, co ji naplňovalo. Dlouhých pět let tady prožila v utrpení, každodenní rutina vstát - jít do práce - jít z práce - usnout - vstát a tak pořád dokola, ta ji unavovala. Stýskalo se jí po každodenním dobrodružství se svým milovaným Doctorem po boku, stýskalo se jí po poznávání nových světů a stýskalo se jí po něm. Tak moc, že by udělala snad vše, aby ten život mohla zase žít.

Snad vše. Na druhou stranu tady byl fakt, že by už nikdy neviděla svou rodinu. Nechala by tady bývalého Doctora samotného. Jen pomyšlení na to, jaké následky by její sobeckost zanechala, jí trhalo srdce. Rose přišlo, jako by zrovna teď měla učinit nejtěžší rozhodnutí ve svém životě.

Ani jeden neměli tušení, kolik času uběhlo, bušení na dveře ale ustálo už před půlhodinou, ne-li déle. Doctor nedokázal myslet na nic jiného, než jak je to vůči Johnovi nefér. Snad poprvé v životě se neřídil tím, co si Rose přeje, a šel mu otevřít dveře. Bylo mu jasné, že nikam neodešel; prostě čekal, až se dohodnou - jestli se dohodnou. John Smith seděl na obrubníku s hlavou v dlaních, ale když uslyšel, jak se dveře TARDIS otevřely, vyskočil na nohy a bez svolení vběhl dovnitř. Uhrančivé oči se mu v osvětlené řídící místnosti leskly. Doctora si nevšímal.

„Rose, já - já to nechápu." Vykoktal ze sebe a věnoval jí zoufalý pohled. Rose jen naprázdno polkla, nevěděla, co má říct. „Vždycky jsem chtěl pro tebe to nejlepší, snesl bych ti modré z nebe. Tak co je špatně? Co dělám špatně? Rose, podívej, já - já tě miluju." Vyslovil ta tři slova s nezvyklou něhou. Rose je první dívka, které je řekl. A zároveň poslední. „A myslel jsem, že ty mě taky, všechno bylo v pořádku, dokud - dokud se něco nezvrtlo. Nevím, co, najednou jsi mi přišla taková odtažitá, nesvá. A pak ten rozvod!" Bezradně zabodával svůj pohled do jejích očí, ve kterých se objevily slzy.

Věděla, že mu nemůže nic vyčítat. To ona si vyčítala sama sobě, že se k němu nechovala tak, jak si zasloužil. Ale myslela si, že za to nemůže. Za to, že prostě necítila to samé. Cítila, že „lidský" Doctor není její Doctor. Ničilo ji to, protože si to nezasloužil. Když ví, jak moc ji miluje (stejně jako ji miloval její Doctor), proč to necítí? Proč? Proč jí pořád přijde, že mu něco chybí? Jako by byl uměle vytvořený Doctor, uměle vytvořená kopie, která je navlas stejná, ale přece to není to pravé.

„Myslíš si, že nevím, co za tím doopravdy bylo." Johnovi po tváři skápne slza, ale neobtěžuje si ji setřít. Rose věděla, že něco tušil. „Pořád ve mně nevidíš jeho. Snesl bych cokoliv, Rose, cokoliv! Ale když vím, že pokaždé, když se na mě podíváš, vidíš někoho jiného, rve mi to srdce. Rose, vždyť jsem to já! Jsem Doctor!" Ruku sevřel v pěst a praštil se jí do hrudi, zatímco mu po tváři stékaly další slzy. Ztráta Rose pro něj byla až příliš - byla to poslední kapka jeho poháru bolesti, jediná věc, která by ho dokázala definitivně zničit.

Na druhou stranu by mohli žít jako dříve. Mohl by oklamat současného Doctora a TARDIS mu ukrást, spolu s ní i Rose a odletět opět poznávat nové světy. Ale mohl by to udělat sám sobě? Mohl by zničit své budoucí já, jen aby zachránil svůj vztah s Rose? A chtěla by odletět s ním nebo s tím druhým? Byl si vědom toho, že je Pán času jen napůl, má jen jedno srdce a tedy by takhle vydržel asi dalších maximálně 20 let, zatímco ten druhý Doctor by tady byl uvězněn po další staletí, možná i tisíciletí. Jenom ta představa dováděla jeho samotného k šílenství.

Možná by mohli cestovat všichni tři, ale zvládla by to Rose? Bylo by to k něčemu, kdyby přímo u sebe měla Doctora, o kterém tvrdila, že je ten její? Jejich vztahu by to moc nepomohlo. Než přihlížet tomu, jak jej Rose obdivuje, to radši zůstane až do smrti tady s Jackie a Peterem. Nebo by ho mohli vzít pryč. Mohl by přemluvit současného Doctora, aby jej vysadil na nějakém hezkém místě, kde by strávil zbytek svého života. Tam by ho Rose mohla navštěvovat. Možná by našel a navštívil staré přátele - Marthu, Sarah Jane, Jacka nebo i Donnu, kterou by třeba jen rád viděl na ulici, jak si povídá s někým jiným. Tak strašně mu chyběli! Chyběla mu i TARDIS. Přistihl se, jak ohmatává řídící konzoli, zatímco stále čekal na odpověď.

Rose ale mlčela. Nevěděla, co má říct, nevěděla, jak se rozhodnout. Doctor do jejich rozhovoru nevstupoval. Samozřejmě by byl šťastný, kdyby s ním Rose odletěla, ale věděl, že ji nemůže do ničeho nutit - musí si vybrat sama.

11th Doctor meets Rose AU [Doctor Who Czech FanFiction]Kde žijí příběhy. Začni objevovat